Bře 252012
 

odpočinkový víkend s výhradami

Tak jsem v pátek vyrazila za Miladou do Jablonce pod Nisou. Spojení je krásné, autobusem nadvakrát nanejvýše natřikrát. Večerní 3/4 hodinová procházka byla po tom posedávání příjemná, ale všeho dočasu. Šla jsem si brzy lehnout, protože nás ráno čekala menší túra na rozhlednu Bramberk. Rozhodla se s námi vyrazit i Miladina maminka. Obě ženy jsou na rozdíl ode mne v tréninku, protože celou zimu každodenně venčí psa. A tak to také dopadlo. Maminka mně dala pěkně na prdel! Počasí slunné, na tričko, ale v lese se ještě držel sníh. Půl metru i více. Milada nám rozdělila chodecké hůlky a my se každá o tu svou opíraly jako o čakan a zapadaly do toho sněhu, pod nímž zurčel potůček z tajicího sněhu! To si moje třísla přišla na své, dovedete si jistě představit… Originální nápad vyjít na Bramberk měla i jedna rodina se svým strýcem. Společné útrapy nás stmelily a tak bylo cestou veselo! Konečně jsme uviděli mezi stromy prosvítat okénka chaloupky, ale záhy se ukázalo, že to není ta chaloupka, na kterou jsme se tak všichni těšili! Chaloupka s občerstvením byla až o hodně výše. Ovšem zavřená napořád a rozhledna též! Zatraceně. Ještě že maminka napekla makové buchty, ty potěšily, ale horká káva je horká káva, co si budeme povídat! Cestou zpět jsme se ztratily a musely překračovat horský potok. Ale potom už to docela šlo. Naše unavené nohy nesla dolů vidina pravých halušek s brynzou anebo se zelím, pravým kološvárským pro labužníky. Čerstvě uvařených. Musím říci, že jsem se sotva ploužila. V botech mokro a poprvé po mnoha měsících jsem hnula kostrou. S vypětím všech sil jsme ještě zašly do tesca pro denní tisk a pak jsem se skácela na kanape Miladiné maminky, sledovala kanál sport a přitom pospávala a občas nahlédla do těch novin… Halušky byly skvělé! 4x jsem si přidávala a nebyla jsem sama. Potom ještě štrůdl s ořechy a makem a neštěstí bylo dokonáno! Dvě hodiny jsme se ještě musely povalovat každá na svým gaučíku, než jsme trochu slehly a byly schopny pohybu. Čekala nás ještě hodinová cesta městem na základnu u Milady. Strašné!

Večer jsem dlouho nevydržela společensky konversovat a brzy se odplazila do měkkého pelíšku. Zapnula topení na plnej céres a spalo se mi lépe než doma. Neboť dlouho se o mě tak hezky nikdo nepostaral. Naposledy na podzim Albín, při cestě po poutních místech Orlicka.

Ráno bohatá snídaně a odchod do města. Chtěla jsem si prohlédnout místní hřbitov a Muzeum skla a bižutérie, kde Milada pracuje. Ani jedno mne nezklamalo, ale bylo velmi málo času na vstřebání toho všeho. Chtěla bych o Jablonci a hřbitově zítra napsat něco více. První zážitky jsou nejsilnější, tak bych se chtěla o ně podělit. A pokud bude zájem, přidám i něco o haluškách.

 Posted by at 19.57

  4 Responses to “V Jizerkách”

  1. vtipné!Výborně jsem se tvým sebeironickým textem pobavila! Díky. Cestování ti svědčí.

  2. Tak to jsem ráda, hlavně, že je tu už jaro, a tak výletům zdar!

  3. zuzi,aspoň vidíš, jaké úklady v podobě "povycházkových" dobrot číhají na turisty! :-))
    Mám radost, že se Ti v přírodě líbilo – přes celý výčet útrap zažitých cítím, že jsi byla spokojená a že Ti to prospělo! Časté opakování je žádoucí :-)), zdravím Míša

  4. Míšo, jak ráda bych nedělala nic jiného než se courala po místech vábných. Chci to napravit a vyrážet častěji s jarem a létem. Pochopila jsi to zcela empaticky, vše nové okouzlí a útrapy mají také svou cenu neboť jak jistě také znáš, útrapy zvyšují dramatičnost zážitku 🙂

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz