Bře 112012
 

Surrealisté na Staroměstské radnici v Praze

Pod názvem Jiný vzduch představují čeští a slovenští surrealisté svoji tvorbu za posledních 20 let. Výstava je k vidění až do 4. dubna na Staroměstské radnici v Praze a představuje výtvarnou tvorbu a vzhledem k zaměření některých významných surrealistů také film.  Na  výstavu přijali pozvání i surrealisté evropští a jak se tak blíže dívám, i mimoevropští!
Surrealisté se s velkou výstavou vracejí po 20 letech. Dvě dekády uplynuly od výstavy Surrealistické skupiny v Československu nazvané Třetí archa, která mapovala celé dvacetiletí své předchozí činnosti (1970 až 1991). Dnešní Skupina česko-slovenských surrealistů pracuje v obměněném a rozšířeném personálním složení. Vzhledem k okolnostem mohla po roce 1989 vystoupit z publikačního podzemí a otevřít svou aktivitu do veřejného prostoru.

Moje slovo:
Na výstavu jsem šla celkem surrealismem nepolíbená, hlavně ne českým. Celý surrealismus jsem brala spíše jako jakousi kuriozitu několika pošuků, i když to nyní se vyjadřuji velmi zjednodušeně. Vlastně mě to až natolik nezajímalo, ale pravdou je, že byla-li příležitost se něco dovědět a shlédnout, neminula jsem ji  a využila (dokumenty a filmy v televizi, Buňuel!  napsal fascinující autobiografii – Do posledního dechu, stojí za přečtení).  Z mládí jsem obdivovala pouze podivné fantaskní obrazy Salvátora Dalího (1904-1989), které mne současně i trochu naplňovaly odporem  a Reného Magritta (1898-1967) – donedávna byla ve Vídni k vidění jeho výstava. A nesmím zapomenout na povídku Bohumila Hrabala, která se tímto fenoménem lehce zabývala.
Z našich surrealistů jsem znala jen jejich českého  guru – Jana Švankmajera, jeho ženu a dostal-li se mi do ruky někdy velmi krásný – jak to nazvat ..? – dejme tomu surrealistický sborník ANALOGON.

Řeklo-li se surrealismus představovala jsem si ztvárněné sny, Freuda, podvědomí, trochu brutalitu, trochu obscénnost, ale hlavně nespoutanou fantazii a žádný humor! Ovšem Jan Švankmajer je někdo! Umělec každým coulem, surrealista celým svým životem! A přitom velmi vážený, krásný, ušlechtilý , pracovitý, důsledný a  inteligentní člověk.  Źádný alternativní umělec s rozevlátým vlasem sedící v hospodě, který mnohdy vzbuzuje pochyby zda tomu umění dává vše a nefláká to spíše u piva!
Na výstavu jsem šla ze zvědavosti. Mám dojem, že v Lidovkách psal o výstavě Peňáz a měla jsem z toho jeho textu  pocit jakoby tam vůbec nebyl.  Nic jsem si tedy neslibovala, jen jsem to chtěla projít a omrknout.
Výstava je rozčleněna na 4 oddíly Objekt, Magnet, Pramen, Blesk a všechny části se pro mne prolínají nenacházejíc  v tom krátkém čase mezi nimi rozdílu. Hned zkraje – v přízemní části výstavy mne zaujalo Taktilní parte Sigmunda Freuda – význam  slova jsem si ale musela zjistit až doma; primitivní zářivě pestré obrazy Kateřiny Piňosové, ke kterým nikde nechyběla fotografická inspirace a krásné obrazy Václava Švankmajera připomínající mi legendární stopy štětce Mikuláše Medka.  Za zcela zásadní a výborný nápad považuji zveřejnění citátů v souvislosti s tímto uměleckým směrem, které návštěvníkovi, tedy mně, mnohé vysvětlí a vyjasní. Nemusím tápat. Netrvá dlouho a jsem jejich! Vstupuji do klenutých sklepů a dobu prodlévání u jednotlivých objektů a obrazů prodlužuji, vše čtu a leccos obdivuji, něčemu ale na chuť nepřicházím. Oceňuji ale hlavně kolektivní surrealistický duch – ano je to jiný VZDUCH a ta parta umělců drží pěkně svorně pohromadě. Trochu v závětří, ale to jim zřejmě nevadí! Surrealismus na věčné časy a nikdy jinak! Vystupujíc do patra jsem již zcela tímto podivuhodným světem magie, bůžků a všelikých podivností  zaujata a také jsem si – řekněme si to otevřeně – na ten jejich jiný vzduch zvykla.  Odcházím nerada, ještě bych si klidně zopakovala ten sklep, ale už to nejde…  musím zase na vzduch, na ten starý, obyčejný, zapšklý, nesurrealistický – pražský – a na vlak domů.
Citáty:

  • Objekt: Objektivní realita neexistuje. Přesto odedávna paradoxně a nevěrně slouží praktickým potřebám člověka a zároveň je bezostyšně ohrožuje – dokonce sama o sobě dokáže spontánně zhmotnit naše nejskrytější tužby a obavy – lidské sny a obsese pak obrůstají a pronikají všechny předměty reálného světa jako popínavé rostliny, ať už se jejich pergolou stane hvězda na obloze nebo hydrant u chodníku.
  • Po výrazových prostředcích nelze sahat jako po kuchyňském nádobí. Je nutno po nich sahat, jako se sahá v zuřivosti po těžítku.
  • Kdysi umění a magie splývaly. Teprve později se umění začíná od magie vzdalovat a nabírá na sebe jiné funkce – ikonografické, estetické, reprezentační, atd.., aby nakonec skončilo jako služka ideologií totalitních systémů nebo aby na sebe vzalo ubohou roli zboží vyráběného pro umělecký trh. Surrealismus se vždy snažil znovu vrátit umění jeho magickou důstojnost.

Tento zcela poslední zásadní citát je podepsán Janem Švankmajerem

o výstavě

surrealistický web: ANALOGON

surrealisté o své výstavě JINÝ VZDUCH, fotky a ukázky z katalogu, zkrátka přehled

 Posted by at 19.42

  5 Responses to “Ve světě magie umění”

  1. Text je dobrý, takhle nějak si to představuji ale ty citáty. To svědčí o tom, že je to hraní si na surrealisty. Již první věta objektivní realita neexistuje, je sice přisuzována často k surrealistům ale není to tak, surrealismus nevystihuje. Vystihuje východisko těch, kteří do svých děl nacpou symboly a vydávají to za surrealismus. Objektivní realita neexistuje pochází z postmodernismu. A protože neexistuje objektivní realita jsou všechny reality rovnoprávné.Švankmajer je uznáván ale pochybuji o tom, že rozumí surrealismu, spíše si na něco hraje a vydává to za umění, tak jako postmodernismus. Ostatně jeho tučný citát je postmodernismus.

  2. Nejsem historička umění a význam pojmu postmoderna mi není zcela zřejmý, viz odkaz dole. Myslím, že vyjadřovat se symboly není proti surrealismu, spíše naopak, v tom smyslu byla zvláště přesvědčivá surrealistka Piňosová dokládající svou inspiraci fotografiemi. Výstavu jste neviděl, tak nemá smysl planě teoretizovat. Mně surrealisté přesvědčili a Švankmajer je velmi důstojný surrealista. Dokazuje to celým svým životem, nejen uměleckým. Nekřičí to do světa, on surrealistou je. Objektivní realita neexistuje- tento výrok má vědecký základ, je opodstatněný. Podle nejnovějších poznatků vnímáme svými smysly pouze 4% skutečnosti. Takže žádný postmoderní blábol, ale tvrdá realita.

  3. postmodernahttp://rozvedena.blokuje.cz…a.php

  4. Prázdno v závorkách,co to znamená "rozumět surrealismu"?

    "Při každém způsobu lidského vyjadřování odložit logiku v šatně rozumu a spolehnout se jen na hlas instinktů."

  5. Dovídat se o zdrojích, pohnutkách, o uměleckých postupech, lidech a jejich osudech… Lze se samozřejmě dívat na umění "bez ničeho", opájet se jím, ale ještě lepší je "k tomu" něco vědět.
    Je o tom něco v tom předešlém odkazu o postmoderně.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz