Kovaný krajinář František Kaván

a jeho dekadentní a symbolické hříchy mládí

V Konírně paláce Kinských, na Staroměstském náměstí vedle Domu U kamenného zvonu, představuje Národní galerie méně známé dílo malíře a básníka Františka Kavána z krátkého období druhé poloviny devadesátých let 19. století.

František Kaván (1866-1941), narozen v Podkrkonoší, zemřel v Českém ráji, byl významný český malíř-krajinář, dále básník a překladatel z ruštiny. Studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka, však nedostudoval.

Po krátkém období cca 1895-1900, kdy se věnoval se vší svou mladickou vervou „novým směrům“, se opět záhy pokorně vrátil k čisté krajinomalbě (i když ji ani ve svém symbolickém a dekadentním období nikdy zcela neopustil) a už u ní až do konce života zůstal.

Krajinu zachycuje pomocí impresivně laděného realismu, známé jsou především jeho zimní motivy. Jeho dílo je spjaté s rodným krajem, maloval především Krkonoše, také Vysočinu a Železné hory. Spolu s Otakarem Lebedou a Antonínem Slavíčkem patří Kaván k nejdůležitějším českým krajinářům.

Jeho symbolistní a dekadentní krajiny druhé poloviny devadesátých let 19. století jsou spojené s psaním poezie, je mu blízká atmosféra dekadentů z okruhu Moderní revue (vznikla 1894) a kurátorka výstavy  Zuzana Novotná uvádí, že byl přímo ovlivněn i známým Munchovým obrazem Výkřik (1894).

Ústřední nebo úvodní obraz výstavy František Kaván: Zoufalství, (1898), tempera, papír, 36 x 55, Krkonošské museum, Jilemnice (byl vystaven i na výstavě DEKADENCE) – motiv ořezaných vrb se v jeho díle opakuje, rád maluje i košíkářské vrby s výhony, obrazů s expresivně použitou paletou barev není příliš, o to jsou vzácnější.

František Kaván: Tání (Příprašek) 1899

Komorní výstava Kavána symbolisty – opírá se především o práce na papíře, které z technických důvodů nelze vystavovat dlouhodobě, zahrnuje nejen ukázky Kavánova malířského a básnického díla z tohoto krátkého období, ale představuje i tehdejší Moderní revui a autory s tímto obdobím spjaté ( ilustrace dodával i Kaván).

Ve skromném ale dostatečně reprezentativním výběru jsou v Konírně paláce Kinských vystavena pro srovnání i obdobná díla malířů – jeho kolegů Antonína Chittussiho, Karla Hlaváčka či Jaroslava Panušky, aby tak návštěvníkovi letmo umožnila náhled do této neobyčejně inspirativní atmosféry přelomu 19. a 20. století, doby na prahu moderny.

František Kaván: Umrlčí cesta (1895–1896) – Motiv hřbitova a křížů využívá FK také častěji, dokonce i v realistickém pojetí, i tyto obrazy jsou řazeny do symbolismu (tedy přítomny na výstavě), lesní hřbitůvek na Skalce 1896 nebo Hřbitov čísel, malovaný v několika alternativách, ač datace 1901

František Kaván, Milosrdenství… (1895–1896), tempera, papír, 165 x 250 mm – další názvy jeho obrazů tohoto období: Rozpomínka z měsíční noci mlhavé, Vzrušení, Šílenství, Stezka altruismu (úzká stezka prošlapaná obilím), Chátrání (zde se zcela výjimečně objevuje postava – mýtická stařena s kápí z profilu), Mdlý večer, měsíc stonavý … 1899 (hmm… dokonce s nahou zadumanou ženou s obnaženými prsy v trávě!!! ) atd..

To jsou fakta, .. a co já?

Františka Kavána dobře znám, tedy z doslechu. Pobýval totiž střídavě delší dobu ve velmi malých vesničkách na Vysočině (nedaleko Hlinska, zprvu 2x ve Vítanově a později ve Svobodných Hamrech), a jeho hezký vztah ke zdejší krajině a lidem venkova je dostatečně znám. Byl velmi skromný, a zcela splynul s tímto chudým prostředím, kamenitým krajem, kde tak rád malovával i Antonín Slavíček  O jeho malířském životě zde se vypráví legendy. Malovával v plenéru a ani drsná zima mu nezbraňovala zavřít dveře domku a vyrazit s plátnem a paletou ven. Takový to byl bohatýr a milovník krás Vysočiny! Jeho odchod na venkov, do ústraní, je někdy spojován i s filozofií Lva Nikolajeviče Tolstého, a možná i s obavou krajináře realisty o svoji uměleckou budoucnost s ohledem na nástup  moderního umění.

Expozice v Praze potrvá do 13. května.

malý přídavek – Kaván krajinář: