Úno 052012
 

a rychle … aby to nezapadlo

  • Dopoledne jsem shlédla v TV dokument o životě malíře van Gogha. Není to první ani poslední zpráva o něm která byla natočena; ale každé shledání s jeho obrazy a povídání o jeho životě, krajinách kde maloval, o bratrovi Teovi a ostatních lidech co v jeho životě něco znamenali pro mne nikdy není zbytečně strávený čas. naopak. „Říkali“, že je považován za nejslavnějšího malíře všech dob – jak ta formulace přesně zazněla si už nepamatuji, ale souhlasím s tím názorem. Jeho bezprostřednost, malířské vidění a schopnost vyjádření je obdivuhodná. Tím spíše, jak „rychle“ tedy znovu opakuji to slovo – bezprostředně – maloval. Není to však takové nějaké nevidoucí řemeslo malíře natěrače, je to řemeslo, které slouží a umí vyjádřit vzrušení a pocit krásy,v tu chvíli neopakovatelné, v místě a čase.
  • V tyhle dny žiju jinak a trávím čas ponejvíce v kuchyni a televize mi slouží jako kulisa. Mám ale vytipované časy, kdy se k ní posadím a jen zírám. Díváte se na cyklus Zahrady světa s Audrey Hepburnovou? Skvělá věc se vším všudy. Dnes na dvojce ve 13.40, 5. díl Venkovské typy.  Minule jste možná zmeškali Monetovu zahradu v Giverny díl pod názvem Květinové druhy.
  • Ještě k předchozím zahradám… Mám ráda krásné a kultivované vyjadřování a používání slov trochu pozapomenutých. Samozřejmě vůbec nejlepší je, umí-li se člověk vyjádřit, tak jak popisuji, spatra. Bez velké přípravy. Existují tací lidé, které umění rétoriky nijak nezasáhlo, a přece hovoří o věcech zcela samozřejmě, volně a přirozeně a výběr jejich slov, kterými chtějí cosi vyjádřit je překvapující, v té dnešní době, kdy každej nejspíš o něčem důležitě hovoří a neříká vlastně vůbec nic podstatného a někdy ani netušíme co tím svým projevem chtěl vlastně říci. Slovní vata. Včera jsem se dívala na Kultura.cz z Brna (mám ten pořad ráda). Hovořili zde dva architekti – designéři veřejného prostoru David Karásek a Radek Hegmon (Mmcité – Centrum městského mobiliáře Bílovice u Zlína.) Jeden z nich mluvil přesně tak jak to mám ráda a jejich „věci“ jsou mimochodem jednoduché a skvělé.
  • V dnešní Kultuře.cz z Prahy zase představili kromě jiného novou výstavu. Jako doplnění nebo navzdory oficiální ceně Chalupeckého, preferující v závěrečném hodnocení vše kromě malby, se skupina zasvěcených rozhodla založit Cenu kritiky za mladou malbu. První reportáž „Kultury“ byla natočena na toto téma … v pražské Galerii kritiků, které zároveň zahájilo výstavu Cena kritiky za mladou malbu 2012 – Malba a její přesahy. Jaký byl letošní 5. ročník, kdo zvítězil a proč, jakými cestami se ubírá současná malba a současné výtvarné umění vůbec, to bude téma pro předsedu poroty Lubomíra Typlta a mladé finalisty. – Z toho mám radost.
  • Čtu knihu Josefa Čapka o sobě. Rozhodla jsem se, už jsem o tom psala, číst polozapomenuté knihy, které nejsou vypjaté, konfliktní, ale naopak harmonické a milé, kdy autorem je umělec většinoupůsobící na několika frontách. Vybírám si je tak nějak nějak intuitivně… V Čapkově knize jsou kromě autorových textů i velmi krásné kresby a skicy. Připomněly mně jednoznačně v rychlosti načrtnuté kresby ve skicácích a dopisech van Gogha dnes dopoledne shlédnutých… ke knize se vrátím až ji přečtu na knihovnickém blogu.
  • Po delší době vyšla opět kniha Smutné tropy – autora Claude Lévi-Strausse; Smutné tropy jsou zprávou z cesty k jihoamerickým indiánům. Neznám, nečetla jsem, ale zaujalo mne. O knize píše v Lidovkách známý etnolog Mnislav Zelený (amazonští indiáni jej přijali za svého, dali mu jméno Atapana. Jezdí mezi ně čtyřicet let):

„Claude Lévi-Strauss byl možná posledním ,velkým teoretikem‘ dvacátého století, jeho knihy dodnes povinně čtou nejen antropologové, ale všichni studenti sociálních věd. Slavný profesor ale věděl, že kdo si neumí ulovit v lesních bažinách kapybaru, kdo nechodil na lov opic s foukačkou s jedovatými šipkami namočenými do kurare, ten nemůže ni-kdy pochopit astronomické kódy, význam východu či západu Plejád, jejich složitou, doslova zakódovanou symboliku…. Kouzlo antropologie objevil sám na sobě při několikaletém terénním výzkumu v brazilské Amazonii a Mato Grossu koncem třicátých let. Jeho zkušenosti zvláš ť mezi kmeny Ňambikwárů či Tupíů-Kawahíbů jsme mnozí z nás obdivovali při čtení doslova kultovních Smutných tropů – knihy, již si oblíbilo laické publikum celého světa a která mne osobně uvrhla do víru amazonské džungle na celý život.“

  • Také jste se dívali včera na nominační večer Českých lvů? Těžko k tomu mohu něco říci, protože jsem neviděla ani jeden film, co byl loni natočen. A tak se mohu vyjádřit jen k výkonu moderátorky Kočičkové. Bavila mě. Na rozdíl od Wajsarova sboru a pěveckých vložek ostatních. Snad jsem moc náročná, nebo nevim, ale uspokojila mě silně jen jediná věc. Taneční a pěvecká skupina Šivovo kolo života. V pořadu nezaznělo nic bližšího, ale v dnešní dopolední Kultuře.cz mi bylo vše potřebné vysvětleno samotný autorem, tedy režisérem tohoto výpravného kusu Radimem Špačkem, fanouškem Bollywoodu. Nenechte si ujít. Odkaz vede k rozhovoru se Špačkem.

A tento odkaz vás navede na samotný nominační večer, Kočičková a též Šivovo kolo stojí zato, takže to sjeďte celé.

  • Děkuji pěkně za vaši podporu a komentáře k předchozímu, ale omlouvám se, je mi tak hořko a nechutno z toho prodlouženého víkendu a ještě jinak podobně,  ani nevím jak reagovat, co napsat, tak jen děkuju. Chtěla bych to „soužití“ popsat, ale to bych musela mít větší odvahu a také bych se styděla. Za svou bezmoc a neschopnost tomu čelit jinak než trpným skloněním hlavy. Má to svoje důvody.
 Posted by at 12.04

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz