Zář 242011
 

a že to byl adrenalin, safra!

Stejně jako zjara, vypravila jsem se Tamarou na Ležáky. Ležácké podvečery… tam se zastavil čas, jak ráda s oblibou někdy říkám, když to tak cítím. Jednou za 14 dní se v památníku, kde je zakryta oponou mozaika znázorňující utrpení ležáckých obyvatel, koná společenský večer, kdy známé osobnosti kultury vzpomínají a vyprávějí zábavné historky ze života. Na jaře jsme absolvovali výborného Petra Kostku a podivný kvinton, nyní Janu Šulcovou.

Pro tyto příležitosti si vypůjčuji kolo, na kterém jinak běžně nejezdím a také ho nemám. Na jaře jsem si půjčila svoje původní, a byla jsem překvapena svojí výbušností a skvělou kondicí, nyní jsem to už brala zcela lehce. Kolo si sehnala jiné, horské a příprava před jízdou se odehrála v místním cyklostředisku, kde mi stroj napumpovali, seřídili posez, dodali chybějící držák na blikačku a vymámila jsem z nich i reflexní vestu místního cyklistického oddílu. Vše bylo OK, až na to sedlo. Bože, hned po pár metrech jsem vytušila, že se jedná o mučidlo. A taky že jo. Tam a následně i domů jsem dojela s parádně otlačeným zadkem. Hned se toho stroje zbavuji, už na něho nikdy nesednu.

Jana Šulcová se s tím nepárala a hned navostro jak se říká šla do veselých historek. Slušelo jí to, byla pěkně „udělaná“, a usoudily jsme s Tamarou, že si asi dala malýho panáčka, aby jí to lépe mluvilo. Prý dlouho nebesedovala, ale můžeme jí společně slyšet  a vidět od teď ve Veselé školce, kde nahradila nemocnou paní Hlaváčovou. Jo, na takové pořady se v televizi nedívám, ani mě to neláká, ale člověk občas musí vyrazit mezi lidi, aby se zasmál. A toto bylo splněno. A navíc nechyběl sportovní výkon! A adrenalin noční jízdy.

Dnes jsem celý den pracovala na zahradě. Ráno jsem zašla preventivně za sousedy, zda by si tento víkend odpustili řezání dřeva motorovou pilou, na které se jistě chystali (postával tam u domu „pomocník,“ který to má na starosti). Neslibovala jsem si od toho mnoho, ale pila celý den nezakvílela. Tak jsem večer natrhala drobotině odvedle maliny, mají zrovna druhou mízu. Bylo to poprvé za 15 let, co ode mne něco sousedi dostali, asi z toho byli v šoku… Snad to vydrží i zítra, chci česat jablka.

A proč se zastavil čas.. Děvčata, která mají ty podvečery na starosti, asi zaměstnankyně Památníku, zvláště pak jedna z nich, mají skvělé retro účesy a oblečení k tomu zcela adekvátní. Není to asi úmyslné, ale velmi osvěžující a příjemné. Ještě jsem zapomněla zmínit hudební doprovod pořadu. Na el-varhany tam hrála slečna televizní songy (studio Jezerka a jiné podobné), bylo to moc milé a vracelo to také do starých časů. jen ti posluchači… když se hrálo, nevychutnávali si to, ale sdělovali si své dojmy. Povím vám, začínám být alergická na tu psychologickou formulku, jaké jsme báječné a zcela mimořádné publikum… poslední dobou tento tah používá kdekdo. Já vím, je to působivé, ale člověk si přesto přijde jako nesvéprávný idiot, když to slyší během dvou týdnů potřetí…

 Posted by at 18.53

  4 Responses to “Podruhé letos na kole”

  1. Jsme báječní a mimořádní čtenáři tohoto blogu.

  2. Skvělá připomínka od nevšedního fanouška, z takové poznámky nejen že jdu do kolen, ale zmítám se smíchem na zemi!

  3. Au, tak to nevím teda, Šulcová je přeléčená alkoholička, že by si dávala panáka?
    Sedlo taky au:o)

  4. Teď jsem si o ní přečetla, že se, přes pohnuté roky svého života, usebrala. Jo, tak to bylo bez panáka, člověk se lehko zmýlí, že.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz