Zář 212011
 

2. etapa z Bad Goisernu do Bad Ischlu

Turistická cesta Soleweg patří k nejkrásnějším turistickým trasám v Rakousku a vede kouzelnou krajinou hor nad jezerem Hallstätter See a řekou Traun. Cesta je nejenom krásná, ale také poučná. Vede podél potrubí se solankou, které bylo v roce 1607 uvedené do provozu a spojuje Hallstatt a Ebensee . Cesta vede stále mírně z kopce, protože pro potrubí solanky je důležité udržovat stálý spád. Cesta měří celkem 42 km (téměř stejná vzdálenost jako u maratonu) a lze si ji rozdělit na čtyři tématické etapy. Témata:

1. Hory, lesy a jezera
z Hallstattu do Bad Goisernu – text a foto na zuzi blogu zde

2. Lidé v Solné komoře
z Bad Goisernu do Bad Ischlu

Tento úsek vede údolím od mlýna v Bad Goisernu zelenými loukami a romantickým lesíkem do Bad Ischlu. Cestou můžete obdivovat dramaticky hučící řeku Traun ve vesničce Lauffen. Zde dříve ztroskotala nejedna solí plně naložená loď. O kousek dál v tichém lesíčku na Vás čeká pomník císaře Františka, který zde chodil velice rád na milovaný lov. Odtud je už do Bad Ischlu, co by kamenem dohodil. Bad Ischl je známé lázeňské městečko, které se proslavilo svými léčivými solnými procedurami a milostným příběhem mezi císařem Františkem Josefem I. a jeho Sissi.

Tolik oficiální text z webu www.salzkammergut.at. A jak my? Už zrána nám bylo v duchu jasné – ač jsme si nic nahlas neřekly, že pravděpodobně opět pokoříme druhý desetikilometrový úsek a dál už ani ťuk. A také to tak dopadlo. Ale počet kilometrů ušlých se opět blížil ke dvaceti. Zacházka na zříceninu hradu Wildenstein s vyhlídkou na Bad Ischel nás stála celkem více jak hodinu a půl ostré chůze a „litry“ potu. Hrady se totiž obvykle staví na výšině.

Druhá etapa cesty nebyla tak rozmanitá, dramaticky krásná a bohatá na přírodní scenérie. Spíše šla lesem nebo obydlenou kulturní krajinou, hory byly tentokrát zkrátka někde jinde. Klesly jsme do údolí. Přesto zážitků nepočítaně.

Ráno jsme opět vyrazily vlakem do již nám známého Bad Goisernu a více jak hodinu jsme se toulaly městem a hledaly informace. Neměly jsme totiž na tento úsek podrobnější mapu. Za poznamenání stojí neuvěřitelná ochota místního občana, který nás nejprve navedl směrem k Informacím a později se k nám vrátil se sadou map a materiálů, pro které sjel mezitím na kole domů, protože si nebyl jistý, zda je v sobotu otevřeno. Bylo. Otočily jsme se opět směrem k nádraží a zde navázaly na známou stezku Soleweg.

Ploché stromy na fasádě. Typické a velmi časté úsporné řešení zde

Vlevo nádražka v Bad Goisernu. Konal se zde tzv. freeshoping (volně přeloženo – „mít nakoupíno“), to znamená počesku dopolední popíjení. Z nádražky se ozývalo všechno, co mám tak ráda. Harmonika, jódlování, společný mužský bujarý zpěv, halasný smích a hlavně zvuky úderů dlaní na kožené kalhoty a tleskání! Už když jsme dopoledne přijely zpívalo se a později, při nástupu na stezku, se situace opakovala. Dcera však odmítla se mnou tam jít a já vzhledem k jazykové bariéře a vysoké hodnotě rozjaření domorodců nenašla odvahu k osamocené akci. Lituji dodnes.

Chvíli podél skal, chvíli volnou krajinou…

procházíme Lauffen, odbočka na Kalvárii

Zde jsme se nejprve ztratily a posléze byly nuceny cestu opustit a projít kupředu touto mokrou loukou. Poblíž domků za stromy totiž pronikly na turistickou stezku krávy, některé s rohama

několik příkladů místní zdobnosti, zde v mysliveckém duchu

zde tradičně styl „Doktor Zhor“ a pomalu se blížíme k Bad Ischlu a přibývají villy, zde slavná villa Blumenthal

Villa Blumenthal byl pojmenována po prvním majiteli, berlínském dramatikovi a divadelní kritikovi Oskaru Blumenthalovi.

Blumenthal viděl „svou villu“ v roce 1893 na Světové výstavě v Chicagu a rozhodl se jí získat, což se mu také podařilo. Dřevěná stavba byla demontována a převezena na jaře příštího roku do Bad Ischlu a za velkého zájmu veřejnosti se opět zaskvěla ve své kráse ku radosti pana Blumenthala.  Z věže pan Blumenthal viděl do Lauffen a dále i do pohostinství s názvem „Weißes Rössl“ na jezeře Wolfgangsee. Tato skvělá krčma s přičinlivou hospodyní a pracovitým číšníkem Leopoldem povzbudila  Blumenthala ve snaze napsat komedii „Im Weissen Rössl“. V roce 1898 sklidila tato divadelní hra úžasný úspěch ve Vídni. O mnoho let později se pro pro ni nadchl i hudební skladatel Ralph Benatzky a spolu s dalšími skladateli, včetně slavného Roberta Stolze, v roce 1930 napsal její operetní verzi, s kterou slavil neméně stejný úspěch v Berlíně jako Blumenthal svého času ve Vídni. Již několikrát jsem zde písně z tohoto kusu připomínala a učiním to i dnes. V tomto obsazení ji mám nejraději.


Oskar Blumenthal zemřel v roce 1917 v Berlíně a slavný je tedy nejméně dvakrát. Díky svojí demontované a znovu smontované ville a komedii „Weißes Rössl“, dodnes obdivované ve své operetní verzi! Zde, u tohoto poutače, jsem se panu Blumenthalovi poklonila. Další báječné video zde.

A za zvuků melancholické písně ‚Erst wann’s aus wird sein‘ se s vámi pro dnešek loučím a do Bad Ischlu dojdeme zítra. Grüß Gott!

Snad ještě trochu vzrušení – stále stejná verse z roku 1994..

 


 

 Posted by at 20.24

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz