Zář 102011
 

kdy se nikam nespěchalo

Dnes celý den na výletě a kupodivu všechno bylo zcela jinak než jsem si naplánovala. Dopoledne jsem se zúčastnila v Chrudimi mimořádné události – otevření Muzea barokních soch ve zrekonstruovaných prostorách kostela sv. Josefa v areálu bývalého kapucínského kláštera v Chrudimi. Exponáty muzea tvoří kamenné sochy a dřevěné plastiky, reprezentativně zastupující fenomén východočeského sochařství konce 17. a první poloviny 18. století, mimořádné působivosti. Ikonami expozice je velká skupina Kalvárie F. M. Brokofa a sousoší apoteózy sv. Jana Nepomuckého, jedna z nejmimořádnějších oslav tohoto nejoslavovanějšího světce středoevropského baroka, a také další díla nesporné umělecké kvality, která si troufám dodat, ocení, v tomto nebeském a čistém prostoru chrámu, i návštěvník bez vědomí si historických, sakrálních a uměleckých souvislostí a znalostí.  – Posléze jsme zamířili do Žamberka, kde se slavilo 100 let muzea a dočkala jsem se mimochodem velmi milého překvapení, které bohužel nemohu z jistých důvodů právě dnes sdělit. Trochu tajemné, že, ale později se fotek dočkáte. Prostě jsme udělali něco, co se v sobotu nesmí a je nás v tom zapleteno víc. Dnes tedy jen několik fotografií z Chrudimi.

Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny, překvapila zajímavým projevem předneseným brilantně zpatra, plným historických dat a souvislosti z historie Chrudimi, bravo.

Kostel sv. Josefa

Dva lidé, mající na projektu podíl z hlediska umění – výše kurátor Muzea BS Pavel Panoch a dole Luboš Jelínek, majitel místní galerie ART

Interiér kostela, pohled směrem ke kruchtě

V interiéru kostela směli fotografovat jen někteří. Ač jsem nepatřila k vyvolených, fotila jsem občas také. Jistý fotograf, s kterým jsem měla tu čest už potřetí (Nasavrky, Müller, a nyní), se chová  vždy jako prezident všech fotografů a tváří se tak nepřístupně a důležitě, že je to až směšné. Nejkrásnější bylo, jak se vycapil před orchestr i se svým nádobíčkem. A tam hrdinně setrvával, vědom si své vlastní velikosti.

Působivé řešení kříže (prosvětlený výřez) v průčelí,  s Kalvárií Ferdinanda Maxmiliána Brokofa

Náznak oltářní mensy (stůl Páně), místo Bible návštěvní kniha

baroko jak vyšité

Tak vypadá malý Ježíšek v náručí  sv. Josefa v podání Jana Alberta Devotyho(?), působícího a majícího svou dílnu v Hrochově Týnci

Více fotografií na Rajčeti a textu na archiwebu

Moje dluhy se vrší… stáhla jsem soubory fotek z několika akcí a vycházek, ale kdy se k tomu dostanu je sem umístit fakt nevím…

Celý den na cestách.. domů jsem se vrátila kolem páté večer. Den strávený s Miladou, jeden z našich posledních zde. Stěhuje se do Jablonce. Zítra budeme také spolu. Čeká nás kultovní výlet na Baldu. Tam si myslím spolu už nikdy nepůjdeme.

 Posted by at 21.13

  5 Responses to “Krásný den”

  1. To je škoda,že se ti odstěhuje kamarádka Milada.Až za ní pojedeš do Jablonce,navštivte nově zrekonstruovaný kostel sv.Anny.Není stále otevřený,ale občas se tam pořádají nějaké akce.
    A mají i pěkné divadlo atd.A blízko Liberec :-))

  2. Ano, je to škoda, byla jsme sehraná dvojka, bude mi moc chybět. Na ty naše pěší vycházky i výlety. Jak se říká.. zůstane po ní prázdné místo a těžko se už někdy zaplní. Ale vznikne nová základna v Jablonci. Do Liberce jede přímý autobus. Za 4 hodiny jsem tam :). Teoreticky.

  3. Pěkný, hlavně ten pán s lebkou se mi líbí.
    A ta paní Němcová překvapila, snad že by si u mě i krapet šplhla? 🙂

    Akorát mě rozesmál konec – "CELÝ DEN na cestách.. domů jsem se vrátila KOLEM PÁTÉ VEČER."

    Pět je večer 🙂
    V pět není doma nikdo, kdo pracuje v Praze na plný úvazek. To tak možná teprve odchází z pracoviště. Být doma v pět je hodně brzo! To se mi povedlo asi jednou za poslení rok.

  4. Pán s lebkou… no, musela jsem ty fotky projet, nenapadlo mě hned, že to je ten dřevěnej. Mně se líbí ten šedovlasý a šedovousý pán. (Jelínek). My na maloměstě jedem postaru. Musíme odpoledne něco pokutit doma, nakrmit kozy, slepice a vyplet záhumenek, složit uhlí do sklepa a nařezat dříví na zimu. S tímhle na mě nechoď, jó? A to vše i přes to, že 2x týdně pracuji do šesti. a že by mi někdo pomohl, do toho se dvakrát nikdo nehrne…

  5. Liško, paní Němcová ve mně zanechala jen ten nejlepší dojem. Neblábolila zbytečně, mluvila zasvěceně a k věci a byla velmi příjemná, usměvavá, bezprostřední. Stála v muzeu po "celou dobu" , tj velmi dlouho, u bílého stolku s návštěvní knihou a byla jaksi k dispozici všem, kteří s ní tak měli možnost pohovořit. Ale fantastický byl ten její projev. A vzbudila oprávněný dojem, že je zde ráda a je vděčná za pozvání.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz