Srp 212011
 

Salzkammergut / Solná Komora, srpen 2011

Malebné městečko Hallstatt leží ve vnitřní části Solné komory (Rakousko) vedle stejnojmenného jezera, ve výšce 508 metrů nad hladinou moře.

Jednotlivé domy jsou nalepeny jak vlaštovčí hnízda těsně vedle sebe a nad sebou na úzkém pruhu pobřeží mezi vysokými horami; některé jsou částečně postaveny na kůlech zapuštěných v jezeře. Obec v podstatě tvoří jediná průjezdná ulice a malé tržiště.

Připlouváme přívozem z protějšího břehu, kde vlak zastavuje na železniční zastávce Hallstatt, a pokračuje dále směrem k Salzburku.  V okénku  vidíte katolický kostel umístěný vysoko nad hladinou jezera, vpravo od něho hřbitov a kostnice.

Blížíme se ke více a více ke břehu a otvírá se nám pohled na podstatně mladší kostel evangelický,  špičkou své věže dosahující zhruba do výšky farního katolického kostela, postaveného kvůli záplavám na vyvýšeném místě. Kostelům  se budu věnovat samostatně.

Halstattská kostnice je unikátní, existuje údajně od 13. století a je v ní umístěno na 1200 lebek, pod nimi dlouhé kosti (Hallstatt má něco přes 900 obyvatel). Z toho je cca 610 lebek ozdobeno – vymalováno a zařazeno podle rodinné příslušnosti. Kvůli nedostatku místa (hřbitov je malebný,  s romantickým výhledem na jezero, ale velice malý) byly dlouhé kosti, potřebující nejvíce místa, spolu s lebkou nebožtíka po 10-20 letech exhumovány.  Lebky byly vyčištěny, sluncem a měsícem běleny, poté malíři lebek pomalovány.  Na čele je společně s datem narození a úmrtí napsáno většinou jméno člověka, doplněné namalovaným věncem z dubového listí, břečťanu, vavřínu nebo květin.  Tato tradice se započíná v roce 1720.

Nejmladší lebka byla umístěna do kostnice v roce 1995 a leží napravo pod křížem. Patří ženě, která zemřela v roce 1983 a v kostním lůžku zůstal zachován dokonce i jeden zlatý zub. Bylo to jejím osobním přáním, odpočívat ve zdejší kostnici.  Není to totiž samozřejmost – toto přání musí být zakotveno v testamentu.  Po 15 letech je, stejně jako zastara, lebka vyzvednuta, chemicky preparována a pomalována.  Dnes již není nutné vyzvedávat tělesné ostatky kvůli nedostatku místa, protože se díky krematoriu v nedalekém Salzburku rozšířilo zpopelnění a přání spočít v hallstattské kostnice je velmi vzácné.  Pohřbívání do země zde však existuje i nadále. Z důvodu ušetření místa se při odkrytí hrobu zvedá i jeho obruba. Pak už má rakev místa dostatek.

Dvě lebky pod křížem jsou vyzdobeny znakem hada, coby dědičného hříchu Adama a Evy. Nad ním je kříž odpuštění.

Symboly na lebkách:

Dubové listí – symbol slávy,  břečťan  symbol života, vavřín – symbol vítězství, růže – symbol lásky.

Pohled od kostnice k jezeru, na jeho protější straně si povšimněte zámku, až se bude psát o kostelech, bude se k němu a k jednomu nebožtíku vázat velmi zajímavá tradice, dnes již bohužel nedodržovaná..  ani v tak tradiční zemi jakou je Rakousko.

Pohled přes hroby ke kostnici. Vidíte, že hroby jsou velmi úzké. Konstrukce před kostnicí je vstupní stánek, odtud mám všechny informace, které vám předkládám.

Nedávný hrob..

Loučíme se pohledem na jezero a zámek, jehož bývalý zámecký pán projevil ve své závěti velmi zvláštní přání… pokračování příště, v kapitole o zdejších kostelích. malá upoutávka …  kachle z podlahy jeho hrobky jsou ozdobeny lebkou mající uši.

Pozn.  fotky fotila zuzi a všechny jdou zvětšit / pravá myš a zobrazit

 Posted by at 20.59

  6 komentářů to “Hallstatt  kostnice a hřbitov u katolického kostela”

  1. Díky za článokBol som tam, jazero je nádherné, Alpy nad ním ešte viac, mesto malebné no a tá kostnica- nemal som z toho dobrý pocit.Nie kvoli pripomenutiu smrteľnosti , ale akosi kvoli piete s mrtvymi.Nie všetko by mala byť atrakcia…

  2. 1995 – 1983 = 12
    12

  3. Předchozí poznámka se nějak divně zveřejnila
    takže znovu
    1995 – 1983 = 12
    12

  4. asi se mu nelíbí znak pro nerovnost
    slovy 12 je méně než 15

    Jezero a Alpy pěkné
    Domy na kůlech v jezeře by mohlo být pěkné, fotka není?

  5. (Milan1 )Dík za poznámku, mám pocit, že většina hostů (nejvíce je Číňanů a Japonců) se ometá kolem hlavní ulice, ani v informačním středisku opodál nebyl vůbec nikdo a potkat člověka výše, v úzkých uličkách, bylo zázrakem. Jakoby byli lidé líní, nevím… Byla jsem ráda, že nám bylo umožněno vidět církevní a funerální památky, ale máš pravdu, když jsem fotila lidské ostatky, cítila jsem, že se nechovám zrovna uctivě, ale touha zachytit věci, které mne uchvacují je u mne často prvotní. Však někdy opravdu se zdržím a týká se to hlavně lidí, kterých si nemohu dovolit, nemyslím nyní na anonymní dav. Tam nahoře nebylo vůbec "přecpáno" a díky za to.

  6. Ano, koukám taky, že to nevychází, ale informace mám z oficiálního materiálu, tak nevim. Rok sem, rok tam. Když už člověk leží v hlíně, na nějakej ten rok nekouká…
    Kolové stavby… něco tam mám, i když nevím, zda budete uspokojen, zda jste nečekal cosi jiného, v textu o Hallstattu zveřejním.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php