Čvc 082011
 

a podvečer vhodný na naslouchání kamenům

Tak jsem vytáhla paty z podvečerní zahrady. Sedím tam dobrou hodinu a pomalu večeřím a koukám do zeleně a taky sleduju jak se dlouží stín kmene starého ořechu. Ještě včera ptáci zpívali jak diví, ale dnes je podezřelé ticho, ani od všech sousedů co jich kolem mám není slyšet vůbec nic. Vzpomínám se na text ze starých Lidovek..  pojednával o jisté paní, co si celý život zaznamenávala zpěv ptáků  – byla to výtvarnice a také ten zpěv výtvarně ztvárňovala, měla na to svůj systém. Kvůli té posedlosti ptačím zpěvem každý den pěkně velmi brzy poránu vstávala. A „psala a psala“. Utkvěla mi v hlavě také  její informace, že koncem června už ptáci umlkají. Protože jsem docela zběhlá ve vyhledávání, její jméno jsem napoprvé vygooglila – Olga Karlíková (1923–2004) se jmenuje ta podivuhodná žena.

Olga Karlíková: Zpěv ptáků, 1986, sítotisk. Foto Komunikační prostor Školská 28

Dnešní den byl opravdu perný, co jsem toho zařídila! I když neudělala já sama skoro vůbec nic, všechno za mne dnes dělali jiní.

Milada odvezla k sobě starý monitor a syn si pro něho přijede. Mám sice pochyby o efektivitě tohoto úmyslu, ale to už je věc někoho jiného. Dopravila jsem domů novou elektrickou dvojplotýnku určenou na letní vaření na zahradě. Loni jsem vařila celý rok venku a bylo to nezapomenutelné! Byla jsem k tomu vlastně donucena okolnostmi, ale hned jsem si to vaření navenku oblíbila! A nadchlo to před týdnem i kamarádku Tamaru – a to jsme si jen venku „dělali kafe“ z konvice. Tamara u mne bude v létě 14 dní bydlet s dětmi, až budu u dcery na dovolené.

Jo, četla jsem, že Česká pošta doručuje balíky až do pozdního večera. Ne tak naše. Zcela náhodou, když jsem dopoledne šachovala s monitory, jsem ve schránce objevila oznámení o nedoručeném balíku. To mě zdravě nakrklo a hned jsem na poštu volala, ať mi ho laskavě doručí do práce, když vidí, že nejsem doma – nebylo to safra ani na občanku. My se tady totiž na malém městě všichni známe a takové hloupé nápady se 4 kg balíkem se mi nezdají. Setkala jsem se s neobvyklou vstřícností (člověk není na to připravený, že) a za hodinu jsem balík měla v práci. No, a to byla ta dvojplotýnka!

Také se mi podařilo domluvit s kamarádem Milanem. Je to instalatér a známe se z SSM. Proto máme k sobě důvěru a může dostat ode mne klíče od domu a šolichat si tam ty svý trubky a kolínka a hlavně nový bojler! O závěr celé akce jsem ale nepřišla. Hlavní spektákl výměny tohoto válce se odehrával před mýma očima odpoledne a chlapskou práci tří siláků jsem si mohla opravdu vychutnat. Milé také je, že fakturka bude až najednou spolu se srpnovou opravou kotelny a dalších nezbytných úkonů žádajících odbornou přítomnost instalatéra. No, po více jak týdnu se konečně osprchuji teplou vodou. Už jsem si na ledové sprchy docela zvykla, ne že bych si je stačila oblíbit, a jistě by ze mne měl radost jeden neznámý pán, který si v tom libuje Jan Kristek (znám ho díky blogu pana Veselého). Já se však zase ráda vrátím k teplé vodě, když mám tu možnost! Ale ten týden, kdyby mě tak nebolela záda, byl docela zajímavý právě z hlediska zkušenosti s ledovou koupelí! Nedovedete si představit poránu tu bujarou křepkost! Vyzkoušejte ledové osvěžení sami a dáte mi za pravdu! U mne však bylo to ledové potěšení sraženo těmi zatracenými „zády“.

Vlastně jsem odpoledne doma instalovala nový darovaný monitor. Nic by na tom nebylo, kdyby nebyl vadný. Danajský dar :). Dostala jsem tedy hned výměnou nový; přímo od stolu počítačového technika, tedy vyzkoušený. To je ta výhoda malého města. Známe se a vyhovíme si a nestojí to mnohdy ani korunu, nepřeháním. Další problém však vznikl s internetem. Ledabyle jsem zkontrolovala přítisk těch různých hejblat vedoucích od zdroje k bedně a zadělala si tak na pěknou vostudu. Naštěstí muži se dívají na tyto ženské excesy vesměs s nadhledem a se shovívavým úsměvem. A tak mi to opět „prošlo“. Ale upřímně – stydím se, neboť to není poprvé. Ale pouze podruhé! Můžete mi věřit. Fakt.

No, a mezitím jeden obřad smuteční a den je u konce! Na knihoblog se dostanu až zítra, chce se mi spát. Zapůjčila jsem si od jedné čtenářky CD 100 roků samoty G. G. Márques s Jiřím Adamírou. Budu tu knihu poslouchat při loupání ořechů. Ve čtvrtek jsem při této činnosti poslouchala Vladimíra Mertu a jeho nový počin Ponornou řeku. Miluji předrevoluční písně Vladimíra Merty. Mám je nejraději ze všech těch písničkářů co jich tehdy bylo. Melodie, texty, kterým moc nerozumím a přesto mě tak berou za srdce, jeho hra na kytaru… Ale nakonec to dopadlo tak, že v době postsametové mě víc zajímala jeho osobnost, jeho názory a jeho tvorba mne už nebavila. Ale tohle jsem opravdu chtěla slyšet. První poslech mě hodně zklamal. Poprvé zvolil plný doprovod kapely, a díky bože alespoń za to. Jinak by to bylo dost chudý. Už to není ono, VM se mi zdá vyčerpaný a písně vypocené. Nic mne za srdce nechytilo, spíše čundrkántry šou než bohatá a neobvyklá melodika. Opakující se stále stejné zakrucování posledních slabik … jak to dříve „sedělo“ nyní to zní jako epigonství sama sebe, nemá to šťávu, je to takové upracované, účelové. Texty velmi podivné, témata ženy. Není v tom zbla tajemné poezie jak byl člověk od něho zvyklý. Je to deska samožerná a upracovaná. První pohled je někdy nutno poopravit. Moc se mi nechce, ale poslechnu si tu desku znovu, třeba se pletu. A soudím zbytečně moc příkře. Uvidíme. Nečetla jsem schválně žádné recenze, abych neprobudila v sobě komplex hypochondra. zuzi – kameny zítra, snad už konečně.. ale budu také sbírat rybíz…

 Posted by at 20.26

  7 Responses to “Perný den”

  1. článek z loňskahttp://www.buteo.bloguje.cz…e.php

  2. Jasně, je tam i můj odkaz na ten text, nyní nepřístupný. Zaplať, pak můžeš dál. Nebere mě takový internet, kde nemohu ani odkázat a hned jsem odkázaná já – a do patřičných mezí.

  3. Aha, já to neprohlížela, jen sem si při dnešním čtení vzpomněla, že o tom psal vlon něco buteo

  4. Jé – tady se články objevují tak rychle za sebou, že snadno nějaký minu!

    Hurá, pamatovala jsem si, že tapaní, co kreslí ptačí zpěv, se jemnuje Karlíková.

    A jméno Kristek mi taky něco říká, asi to byli známí mých rodičů, kdysi… ale tenhle pán ne, jeho obličej mi povědomý není. A nahý vypadá docela dobře; líp než v šatech 🙂

    Á, tak zuzi poslouchá hudbu a mluvené slovo a kameny zatím ne 🙂
    No všechno má svůj čas, jak říká kniha Kazatel, která to praví i o kamenech.
    – Já bych zase neposlouchala těch 100 roků samoty. Zajímavá kniha to byla, s intenzivním pocitem marnosti nakonec, ale podruhé už bych ji číst nechtěla. I když – třeba ještě přijde její čas…

  5. Já jsem nějaká upracovaná a ustaraná, naslouchání kamenů zkrátka musí počkat. Snad to kameny pochopí a tím víc se pak rozhovoří :). Já tu knihu nikdy nečetla..a chci zkusit něco jiného.. Adamírův projev mám ráda.

  6. Ano.
    Včery v pátek jsem byla tak unavená, až mě to překvapilo; sotva jsem se vypotácela z práce. A čím jsem unavenější, tím hůř se mi z práce odchází – pak to dopadne tak, že v pátek jdu z práce až po osmé večer 🙁
    Ale dneska už je to dobrý; tak přeju i tobě, aby ses z toho rychle vyspala a byla čerstvá a bez zádových obtíží.

  7. Jéje! To mi mluvíš z duše, taky kolikrát to mám takový, ale nyní jsou prázdniny a mám to zase jinak. Nemohu se dočkat, až budu moci zasednout ke stolu na zahradě a dělat si dobře tupým pohledem do zeleně a na koupadlo, kde se sprchují kosové.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz