a následné zhroucení systému
Ano, dnes jsem po velmi dlouhé době byla připuštěna do oddělení dospělých. Je to pro mne vždy svátek přeložit si, a tak jsem si ho také patřičně užila. Hned po 3. návštěvníkovi, v tom největším fofru, však spadl počítač. Nefungovalo nic. Myš, klávesnice, načítač čárového kódu. V tom největším návalu jsem tedy počala zapisovat vše ručně na papírky a po laickém zásahu (kabely přitisknout, restart) jsem zavolala odborníka. Díky bohu se na chvíli též ukázala nemocná kolegyně, která prodělala malý domácí profylaktický šok (snad pamatuji dobře její diagnozu) a ujala se role hostesky. Posílala zákazníky nahoru do dětského, kde stroj fungoval a já mohla svazky odečítat a načítat. Takže se přenášely kupy knih nahoru dolů po schodech, kdyby bylo více zákazníků, mohl se vytvořit řetěz. Ale každý zřejmě spěchal domů číst! Mezitím opravář odešel, poslal tam mladýho a jeli jsme ve stejném stylu dál. Po čase mladý technik závadu skutečně odstranil, situace se uklidnila a mohlo se pracovat klasicky. To jsem si oddechla! Uf!
A konečně jsem si začala užívat daru práce s dospělými jedinci a mohla jim vnucovat, projevili-li přání, své oblíbené knihy.
A tak to šlo až do 18 hodin. Zůstala jsem ještě chvíli v práci a oskenovala pár ilustrací z dětské knihy, o níž vám zítra povím na knihoblogu. Přečetla jsem ji včera za 1/4 hodiny a je to kniha z edice 1. čtení. Ano první čtení, o zvířatech, ale také nečekaně o kamenech – hitu pslední doby – od objevení 13. komnaty Hany Andronikové a posléze návrat k Jaroslavu Duškovi a jeho praktikám. Duchovním praktikám, aby se mnozí z vás náhodou zbytečně netěšili na praktiky jiného druhu. Pro ty zde zatím není prostor. Ale je to v řešení.
Seznámím vás s Arnoldem Lobelem – Zikmundem Freudem v říši zvířat. A vy uvidíte, že ani první čtení nemusí být taková nuda jak si také mnozí z vás mylně představujete. Hluboká filosofie. malá upoutávka – autor si knihy i sám ilustruje:
Téma KAMENY pokračuje!
Počítačoví odborníci říkají, že počítač pozná, kdo s ním pracuje.
Jen mi potvrzujete to, čemu se v práci už mnoho let s nadhledem smějeme. Nikdy jsem však tomu nepřikládala zbla pravdy, ale něco na tom pravděpodobně bude.
ach ta technika! stalo se i u nas- koncem června-všichni chrtili knihy na prazdniny, ale PC se načetl a po pár minutách zbuchnul… knihovnice se omlouvala a střídavě zapínala a vypínala oba PC… lidí bylo dosti,ale představ si, NIKDO nenadával!! Všichni ukázněně čekali, nebo se už začetli do nasyslených úlovků… to mě docela potěšilo… jistá kultivovanost se projevila 🙂
Stejně je krásný, že ještě lidi čtou… No, řekni, nebylo by horší, kdyby PC makal, leč nikdo si nepřišel pro žádnou knihu?
Ilustrace je úchvatná!
Wlčice, u nás taky ne a vůbec nic nenamítali, když nosili knihy sem a tam. Zlatí čtenáři :). To je postřeh, a ta shoda tam i tam :).
Kutile, děkuji za asociaci, je to milé..
Liško dík, už se těš na ten text, já se zase těším jak ho budu psát. Potřebuji na to soustředění, nechci to psát narychlo!