Čvc 052011
 

a furt nic!

Probudila jsem se zcela v pohodě, záda snesla bezbolestně cokoli, a tak to šlo pomalu celý den. Zatěžovala jsem je úměrně. Navečer se stavila kamarádka a že mi pomůže loupat ořechy (měla jsem je připravené venku na lavičce). Tak jsme si sedly vedle sebe a já se tak divně natočila a všechno bylo zase v kopru. Mám obavu, že záda jen tak samy od sebe „neustoupí“. Pod vlivem shlédnuté 13 komnaty Hany Andronikové a několika následně přečteným rozhovorům s Jaroslavem Duškem čekám celý den na nějaké znamení jak z toho ven a havran stále nepřichází. Jen zahrada je plná hnědých mlžů a neříkají vůbec nic. Jaroslav Dušek se léčí půstem. Jednodenní půst rozhodně neuškodí, ale pomůže to na záda? Pokračování zítra..

 Posted by at 21.01

  12 Responses to “Vyhlížím havrana”

  1. Asi záleží jaký půst:o)

  2. A já jedu ve vzácné shodě – shlédla jsem H.Andronikovou (13.komnatu) včera, pak jsem podruhé viděšla film o Duškovi, jak mluví s kameny atd, pak jsem si dala k uchu kámen a on promluvil, načež jsem zařadila 24hodinový půst a teď už jsem zase najedená a docpaná hořkou čokoládou, celou, a už bych si zas něco dala, lhostejno zda mluvení s kamenem, jídlo nebo film o šamanech … každá dobrá potrava vítána.

  3. posilovat břišní a zádové svaly, protáhnout jogou, odstranit napětí taičim

  4. Mod, je to půst s pitím vody. On pije tu pí vodu, jak jsem pochopila, já použiju pitnou z kohoutku.

  5. Liško, tobě promluvil kámen? To je nadělení, koukám, že jsi pěkně senzibilni. Také jsem ten dokument kdysi viděla,ještě jsem to ale nezkoušela. Nyní jsem narazila na obsáhlý článek o jeho půstech. Budu ráda, jestli to zvládnu jeden den, jak to vidím. To by byla pro mne výhra. Bylo by to totiž poprvé.

  6. LV, ještě s tím počkám, taiči, to by asi bylo to pravé kdybych se tím ale zabývala. K tomu jsem se bohužel ještě nedostala, ale obdivuji to umění. Potřebovala bych nejspíš pár dní jen tak ležet, aby se to usadilo.. jenže mně to nedá..

  7. Já to s těmi kameny chápu spíš tak, že člověk se zaposlouchá do hlasu (ať je to cokoli) a pak teprve ho uslyší. Ne že by mluvil kámen, ale je slyšet kousek obsahu nějaké archetypální studny nebo vesmírné sítě nebo nevímčeho (nevěřím na nic konkretizovaného lidskými možnostmi popisu). Totéž mi připadá "automatické" psaní nebo rozhovor s postavou ze snu atd.
    Ještě to asi párkrát prubnu a pak o tom blognu – to zas mi bude kdekdo nadávat do psychorachejtlí… 🙂

  8. Jojo, díky za ozřejmení, rozumím ti.. už si ten dokument s Duškem tak moc neuvědomuji, ale je klidně možné, že ani on to tam blíže nevysvětloval. Já bych měla u sebe obavu, že si budu něco namlouvat, zvláště je-li to tak jak píšeš, že slyšíš nějakou ozvěnu, něco nekonkrétního, co se nedá zkraje identifikovat, nějaký ten vesmírný šum nebo co. No asi jsi opravdu senzibilní, ráda si o tvých zkušenostech přečtu, pokud se odhodláš. Je možné přece všechno, a také to v té 13. komnatě zaznívá. Každý jsme jiný. Egon Bondy popisoval třeba jak ho v tramvaji přepadá náhle nával hadí síly. A mnozí by se toho rádi dopracovali pilnou meditací a nějak to i nejde.

  9. Kameny mají načerpáno obrovské množství energií a ta se z nich dá čerpat, když člověk chce, moc dobrá potrava:-), a nejen velké kameny, já sbírám všechny oblázky, které mi něco říkají, mám moc, moc oblázků:-)

  10. Tak jste mě s Liškou pěkně vyštengrovaly! Posbírala jsem na mojí milé zahradě kamení a přikládala k uchu. Napínala jsem sluch jak divá, ale nic neslyšela. Jestli kameny něco pro sebe brumlaly, přehlušil to bujarý zpěv ptactva. Snad před deštěm nebo poránu nebo k večeru nebo zkrátka až ta boží hovádka na chvíli ztichnou, doma tento vznešený pokus zkoumající spojení s vesmírem provádět nechci.

  11. Týjo!
    Já spíš s tím kamenem u ucha měla pocit, že si to ucho kamenem UCPÁVÁM, proto, abych slyšela vnitřní řeči.

    A že slyším něco svého, ne z kamene, to jsem taky pochybovala – jenže spíš až při druhém pokusu s jiným kamenem. S tím prvním totiž ten kámen řekl něco, co by mě nenapadlo. (Ale třeba ve snu by mě to napadlo, byla to taková jako metafora – no já to brzo napíšu na blog).
    Ten druhý kámen se nějak ne a ne vyžvejknout, jako by koktal. Ale přičítám to svojí slabé schopnosti slyšet vnitřní řeči (svoje nebo společno-světové nebo spíš obojí, já nevim).
    Já jsem to nezkoušela s nárokem na výsledek nebo s očekáváním nějakého výkonu – prostě jsem to zkusila s tím, že buď uslyším svoje řeči nebo ne-svoje nebo nic a bude to v každém případě totéž 🙂

  12. Liško, já myslím, že jsi slyšela sama sebe, zvuky svého těla, tomu kdo mluví s kameny určitě stačí jen zvědavě přiložit ucho… a nějak mám pocit, že ten kámen člověku komunikaci jen tak nedaruje :).

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz