Čvc 042011
 

první část tetralogie amerického spisovatele o muži s přezdívkou Králík/ 1971, u nás vyšlo 1980, překlad Josef Schwarz

Updike … četla jsem tohoto autora prvně. Začala jsem Králíkem a moje dojmy jsou ještě svěží. Dočetla včera. Tedy zatím první část tetralogie, druhou a čtvrtou v knihovně nemáme, třetí ano. Podivné.

Musím se přiznat, že takové vytříbené literární dílo jsem dlouho nečetla. Je to taková dobrá americká poválečná klasika… jak se začtete, libujete si v té radosti z dobrého počtení a přicházejí vám na mysl jména patřící do tohoto rance: Fitzgerald, Hemingway, Steinbeck, Faulkner .., jejichž knihy jsem kdysi čítávala, ale od té doby již nikdy nezopákla.

Kniha je napsána velmi brilantně, čtivě, její popisy prostředí a chování několika těch několika osob, prolínajících celou knihu, vykazují živost a probouzí obrazotvornost, zvědavost a zaujatost. Není to žádná moderní fikce nebo román s podivnou formou. Všechno je jak má být a na zřeteli má autor psychologii hlavní postavy – bývalého basketbalisty Králíka, který se potýká se svým životem v manželství a vůbec …

Podivná to postava. Vzbuzuje empatii, ani nemusí snažit  a současně je to svým způsobem hajzlík. Svou nezodpovědnost a nezralost chápe jako touhu po svobodě. Nemusí se ani moc přemlouvat a dlouze rozhodovat. Jde hned na věc aniž si uvědomuje následky svého zkratkovitého jednání. Jakoby vůbec necítil výčitky a jakoukoli zodpovědnost za toho, s nímž je svázán. Nevím proč, jsou ty zřejmě ta moje klišé, usazená klišé. Myslela jsem si celou knihu, že hlavní hrdina je černoch a nemohu se toho dojmu zbavit doteď. Ta jeho mentalita je tak přesně vylíčena, jak si já představuji nebo cítím mentalitu černocha. Basket, hravost, lehkomyslnost, nevázanost, nezodpovědnost  – rozhodne se pro změnu v jednom okamžiku a třeba tak závažnou změnu udělá dvakrát za sebou.. aniž by předtím o tom přemítal, domyslel co způsobí, nestará se peníze, jestli těm, které opustil nebudou chybět, zda bude mít pozítří on sám co jist… však není zištný, je jako dítě, spořádaný, čistotný. Cítí se v každé situaci ospravedlněný, neuvědomuje si jak druhému může hluboce ublížit. Necítí to. A lidé, kteří se ocitnou s ním na jedné lodi, ho mají rádi. Vzbuzuje důvěru. Není zlý. Okouzlí i pastora a jeho ženu. Snad ta jeho lehkost bytí… jak snadno a bez hlubších úvah dokáže z hodiny na hodinu změnit a vyměnit své „navždy“ a vracet sepozději bez výčitek a tak nějak samozřejmě k těm, které z náhlého popudu opustil aniž by je o svém záměru jakkoli informoval, samozřejmě.. Králík se má, žije lehce a lidé ho mají rádi. Když se něco šupne, uteče a zase se obratem ruky někde usadí. A tak dokola, než to začne haprovat.

Nečetlo se mi lehce, s každým jeho průserem jsem se bála co bude dál. Následující děj moje obavy zaplašil, ale zase jen do určité doby. Ta jeho mentalita dospělého dítěte, kterou si neuvědomoval, mentalita hravého černošského fešáka s vysokou a sošnou figurou!

První díl skončil katastrofou, dočítala jsem rychle, už jsem se s tím brilantním stylem překladu nepárala. Ten chlap mě dral (slovo dere bylo velmi často v knize použito, to jsem si uvědomovala). Zapomněla jsem zmínit, že kniha ve mně vzbudila pocit podobný četbě knihy Kostkař, však nebylo to tak silné a neustále se opakující, abych knihu odložila. Kostkař byl grázl, nutil děti rozhodovat o svém životě hodem kostkou, stejně jak to dělal on sám. To se nedalo číst, ta hrůza takhle jednat s dětmi, tak je ovládat. Králík byl lehkomyslný podivín, kterému se nedalo věřit a nebyl na něj spoleh, ale grázl to v tom pravém smyslu slova nebyl. A do jisté doby mu to procházelo.

Snad se Králík napraví, má na to ještě díly 3.

 Posted by at 16.22

  10 Responses to “John Updike: Králíku, utíkej”

  1. Jako keby som to znovu čítal, dokonca mi to pripomenulo jednotlivé kapitoly, ako idú za sebou. Niekto má tiež svoje chvílky, konzistentné.

  2. :), musím sehnat druhý a čtvrtý díl, i když mě ten Králík dere, zajímá mne..

  3. Vlastne ešte som čítak Vesnice,(to je tiež s problémom manželstvo,kariéra počítačového pioniera v 70 rokoch,dobré), Poznaj moju tvár,(fabulácia životných príbehov maliarskej abstraktnej moderny polovice 20 storočia v Amerike, J.Pollocka, de Kooniga, ale na spôsob Anglického pacienta, skutočný Almássi toho nemal veľa spoločného so smyšleným, český výraz je niekedy omnoho trefnejší, ako náš, to nehovorím o slove zvící, to je skrátka dokonalá symetria významu, gramatiky a fonetiky), a potom Teroristu, to je tiež netypická kniha o probléme 20 a 21 storočia. Pekný večer prajem.

  4. Dobrý večer, vám také hezký večer, já si dnes sednu k televizi a budu se dívat na Agatu Christie, dopřeju si pasivní zábavu. Dívala jsem se do databáze NK – ČNB/ česká národní bibliografie, co od něho je vlastně přeloženo do češtiny. "Králíci" pouze 4, napsal jich 5, Vesnice ano a Poznaj moju tvár asi ne, musela bych to blíže prozkoumat s Wiki, seznamem originálů. Já jsem v posledních letech velká obdivovatelka Murakamiho, ale ne vše mne nadchlo. Norské dřevo, to je můj favorit a pak Kafka na pobřeží, jsou to nádherné věci, podle mě výborně přeloženo. Viděla jsem film, ale to není vůbec ono, byla jsem hodně zklamána… ještě se ozvu Z.

  5. Udivujete mne, slovo zvící je spíše literární než nyní běžně užívané v řeči, ale je hezké to je fakt; že vám tak utvělo v paměti.., asi máte smysl pro detail a jste pozorný a vnímavý posluchač nebo čtenář.. to je dobře.

  6. Vida, já říkám "zvíci". – Děkuji za upozornění, že vyšel i druhý díl Králíka! čtvrtý díl v NK není, pátý díl je novela a ani ta tam není. Pamatuju si, jak jsem v roce 1992 v létě četl Updikea na balkóně, Kentaur, Chceš si mě vzít?, Králík je bohatý, Milenci a manželé… Díky za tu oranžovou vzpomínku!

    Je to fascinující, že ty díly vycházely 1960, 1971, 1981, 1990, 2001! Každých deset let se dozvíme, co Králík dělal.

  7. Dík za koment, Henry, také jsem si toho rozestupu všimla, vrátím se v zimě ke Králíkovi…

  8. Taky jsem to právě dočetl a můj názor na knihu a postavy je trošku jiný. Ta kniha je strašlivě realistická tím, jak je vidět, že každá z postav vlastně má zčásti pravdu. Jak se leccos zlého nemuselo stát a stačilo málo. Jen aby někdo zrovna ustoupil ze své pýchy, svých představ „jak to má být“ a to zlo by se nestalo. Typickou ukázkou je třeba utopení malé June, které mělo minimálně 3 viníky( chaotická Janice, její vlezlá matka a čerstvě uprchlý Harry ). Kdyby aspoň jediný z nich tak netlačil na pilu v tom svém vidění světa, tak k tomu nemuselo dojít.

    • Díky za názor, omlouvám se, moje dojmy už nejsou čerstvé, vzpomínám si jen na hodně silný negativní pocit z nezodpovědnosti Harryho, to mnou prostupovalo po celou dobu čtení knihy. Stejný pocit jako z hlavní postavy knihy Kostkař, to jsem ani nemohla dočíst.

  9. Na druhou stranu – proč Harry podruhé prchal…? Je tam dobře vidět jak jsou ty příčiny a následky událostí provázané a rozhodně ne černobílé.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz