Čvc 012011
 

a svět Prateru

Wiener Riesenrad… zlatý hřeb naší návštěvy v Prateru, symbol Vídně.  Ale těžko říci, zda to bylo skutečné „numero uno“ Prátru.. tohle obří kolo k parku prostě patří stejně jako kolotoče, herny a domy hrůzy a nejde z něho vyjmout – ačkoli se samo tváří oproti jiným atrakcím velmi vážně, pyšně a trochu nadutě. Jakoby s těmi ostatními – obyčejnými věcmi tam dole pod sebou, nechtělo mít mnoho společného… Ale povím vám více …

Ve Vídni jsme byli ubytovaní na Taborstrasse (i stejnojmenná stanice metra) v hotelu Resonanz. Měla jsem z něho pocit přesně takový jako z Obřího kola. Tváří se důstojně, pyšně, vystavuje na odiv svou „fasádu“, ale je trochu obstarožní a omšelý.  A legrační. Dalo nám dost práce najít náš pokoj, byl pěkně schovaný až kdovíkde… ale to právě bylo to hezké. Dokonalost má jistě něco do sebe, ale jistá nedokonalost je milejší, alespoň mně. Perfektní byly ovšem snídaně. Lahůdek, co jen si člověk mohl přát a bohužel nešlo ani všechny možnosti využít.

Prater se nachází tuším jen dvě stanice metra od zastávky u hotelu, Taborstrasse. A tak jsme udělalali navečer radost Pumimu a Emmě (my se Zorkou jsme pásli spíše po výstavách a galeriích) ale sobě jistě také, a vyrazili tam. Vstupné nula, platí se sólo jednotlivé atrakce. Úvodem jsme si sedli do venkovní restaurace na večeři a pozorovali ten šrumec okolo.. návštěvníky, hosty restaurace, bandži džanping a také divoké vlky, jak se říká místním světským, kteří zde žijí v uzavřené komunitě svůj každodenní život celoročně. Bylo příjemné procházet parkem a vnímat ten svět rozdílný od toho za branami Prátru. Naleznete zde bez ladu a skladu umístěné  nejrůznější klasické i více odvážné atrakce jako horské dráhy, domy hrůzy, kolotoče, točící a vystřelovací monstra, střelnice, herny, kasina – celkem přes dvě stovky míst, kde se lze pobavit. Míjelo nás mnoho cizinců rozličné barvy pleti, různých stylů odívání, ale ta směsice přesto jevila znaky chudší vrstvy; lidová zábava, břeskná hudba, pouťové občerstvení i kamenné restaurace – ano, možná nám zůstal utajen  skrytý svět pouťového luxusu.. Obří kolo takové zdání budilo.. však je také pěkně historické – bylo postaveno již v roce 1897 na počest Františka Josefa.. nechyběl prosklený velín, malé muzeum starých kabinek, obsluha v uniformách, možnost pronájmu kabinek s restaurační úpravou a obsluhou „ve stanici“ pro dva milence nebo snad veselou skupinu svatebčanů… jenže do kabinek nás vpouštěl černoch a číšník pocházel z Asie. Ano, i Vídeń je už babylónem a na nádraží ve stáncích s kávou, pizzou a jínými prefabrikovanými lahůdkami nevidíte nikoho jiného než tváře z Orientu. Nečekala jsem to, protože „dole“ v Podalpí to ještě není tak znatelné a v obchodech vás obslouží s úslužnou grácií, ochotou a úsměvem starousedlíci. Nebo alespoň budí takové zdání. Snad kromě fastwoodových sítí a ojedinělých výjimek (asijská průvodkyně v zámku ORT oblečená „starorakousky“ – na den památek)

Pár fotografií z toho panoptika

Bylo zamračeno, a později také pršelo. Tohle je podle mě nejstrašnější atrakce. A lidé za to ještě platí.

Z malé historické expozice Obřího kola

Rozjíždíme se. Prší. Vedlejší luxusní vagóny jsou obsazeny hosty. Tipuji to na zlatou svatbu.

V kabince.

Pohled na část atrakcí

Dovolte trochu poezie a už se jen dívejte, slov netřeba

 Posted by at 18.55

  8 Responses to “Vídeňské obří kolo”

  1. Malé muzeum starých kabinek je kde? Když jsem tam byl minulý rok,neviděl jsem nic takového.

  2. Malé muzeum starých kabinek je součástí "Obřího kola". Koupíte-li si vstupenku na Kolo, přes turniket vstoupíte do muzea a z muzea na Kolo.

  3. Pane Veselý, bylo by zážitkem snídat s vámi v hotelu Resonanz, jste takovým bohatýrem dobrého jídla v množství nevídaném. Já toho mnoho nezmohla z těch lahůdek, ale vy jistě byste byl ozdobou té snídaňové seance. Já jen ta výborná smažená vajíčka a opečené plátky prorostlé slaniny lehce zmuchlané jako pohozená saténová pláštěnka po příchodu z divadla a bílou houstičku se sezamovými semínky.

  4. Se snídaní je u mě problém, jsem noční typ, z důvodu biologické podstaty a také z donucení okolnostmi, ráno se podívám nahrnek bylinného čaje a chce se mi blít, nakonec se přemůžu a napiji se,k tomu mysli tyčinku,jogurt, banán, jíst způsobem jak popisuji začínám kolem oběda. Kdybych kvůli jídlu šel dříve spát a vstával hodně brzo,tak bych byl schopen v době před 8h jíst slaninu. Míchaná vejce jsem míval po probdělé pracovní noci v hotelu Slavia v Brně, to je ten jak na jeho zahrádce vyhodil Polívka číšníka v Dědictví. Podávali se dvě vejce, dva rohlíky, kousek másla, džem, a trochu čaje. Když tak nad tím uvažuji, vzhledem k mým zvyklostem a zvyklostem jiných co se týká množství jídla, možná,žebych Vás nezklamal. Vzpomínám si,jak se v Brně začli objevovat vegetariánské restaurace.Na začátkuvšude měli výzvypřidejtesi, a přidávali neomezeně.Jenže pak jsem začal chodit já a na dotaz obsluhy co chci přidat jsem řekl všechno a kolik , jsem odpověděl kolik můžete,a zeptal jsem se kolikrát si člověk může přidat, obsluha řekla, že kolikrát chcete, po určité době, se pravidla změnila na pouze jednou přidat a polovinu před tím zakoupené porce. Takže až pojedu do Vídně dám vědět a možno mě při snídani vyfotit.Bylo by to potřebné. Stárnu, množství jídla ubývá a nikde to neni zdokomenutované,za pár let bude jen mé tvrzení a vzpomínky svědků, a potom? Na vídeňském kole jsem nebyl, nikde nechtěl se mnou jít. Tak jsem Prátr jen prošel.

  5. No, jak jsem četla vaše povídání, vzpomněla jsem si, jak už jednou jste se zmínil, že poránu ještě v tomto směru nejste ve své kůži, a trochu jsem z toho posmutněla, ale pak jsem si uvědomila, že snad ještě není všechno ztraceno. Den předtím byste se mohl ukáznit, případně postit a pak by to snad šlo.
    Vaše zážitky s vegetariánskými jídelnami jsou legrační. Jestli je pravda co říkáte, pak klobouk dolů. Podařilo se vám znervóznit skupinu těch sebeuspokojených bio/natur jedinců, kteří jsou přesvědčeni, že jsou v pohodě. Rozvrátil jste jejich vyrovnanost; je to něco, jako když přerušíte cestu mravencům. A nastane zmatek. O takovém vegetariánském obžerství se jim jistě nesnilo ani v jejich nejúděsnějších snech. Vy ale dovedete zničit ideu "milosrdného" života.

  6. To bylo v 90. letech, když se v Brně začli objevovat. Protože zdúrazňovali zdravost semen – sezam, slunečnice atd. říkal jsem jim zobárny. Nic proti tomu nemám semena slunečnic, sezamu atd. jím dodnes.

  7. Já mám ráda chleba, který má semínka nejen na kůrce, ale i ve střídě. Nejraději lněný.

  8. Barvitý popis mumraje v Prateru – zrovna mi naskakuje husí kůže z toho hluku, tyto atrakce mě přitáhnou, ale jen na podívání – po malé chvíli se těším pryč. Jsem ráda, že jsi tak věrně vylíčila svět tamějších lidiček. Krásná je "plačící" fotka.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz