Čvn 262011
 

reflexe

Egon Schiele… jeho život byl krátký, ale nabitý – dožil se 28 let.

foto: SaleOilPaintings.com

V nedávné dražbě (v aukční síní Sotheby’s 22.6.2011) byl jeho obraz Domy s barevným prádlem vydražen za 24,681 milionu liber (asi 672 milionů korun). Podle agentury APA je to nejvyšší částka, za jakou se kdy prodal obraz tohoto rakouského malíře. Prý to šlo rychle. Přihazovalo se po půl milionech liber (1,3 milionu Kč) a obraz nakonec získal telefonický dražitel.

Vzpomínám si na nedávnou aukci českých modernistů v tomtéž aukčním domě. Za rekordní cenu 1,3 miliónu liber, tedy 35,51 miliónu korun, se tehdy prodal obraz Františka Kupky Pohyb.  S aukční přirážkou, kterou musí kupec zaplatit, cena dosahuje 1, 456 miliónu liber (39,9 miliónu korun). Dílo našlo svého, také zatím anonymního, kupce na telefonu…

Vida.. stále ještě existují lidé, kteří mají půl miliardy nazbyt. A vědí, jak je vydělat. A utratit.

Egon Schiele se narodil 12. června 1890 v Tullnu v Dolních Rakousích. Jeho matka Marie, rozená Soukupová, pocházela z Českého Krumlova. Byl plachý a uzavřený a raději se zabýval sám sebou, než aby vyhledával společnost druhých. Egon Schiele byl tiché dítě, jež se nevyznačovalo nápadnou ctižádostí nebo zvláštním nadáním. Jediný předmět, v němž prokázal píli a nadšení, bylo kreslení.

Rok 1905 patřil v Schieleho životě k jedněm k nejbolestnějším. 1. ledna 1905 zemřel na progresivní paralýzu jeho otec. Kromě finančních obtíží, jež měla otcova smrt za následek, zůstal nyní Schiele bez nejdůležitější osoby ve svém životě.

Roku 1906 se Schielemu podařilo u matky a poručníka prosadit přání stát se malířem a začít studovat na vídeňské akademii. Už na této škole ho zaujal lineárně plošný styl Gustava Klimta a secesionistů a Klimt  se pro něho stal vzorem, který uctíval po celý život.

V roce 1909 opustil akademii, kde mimochodem nijak zvlášť neprospíval, a po několika pokusech o  „souznění s kolegy“ se Schiele vydal na cestu sám.

Egon Schiele, anonym

V roce 1910 došlo pravděpodobně prvnímu setkání Klimta a Schiela. Schiele vyslovil prosbu, zda by si nemohli vyměnit práce, a naivně řekl, že by s radostí dal několik svých vlastních kreseb za jedinou Klimtovou. Klimt odpověděl: Pročpak si se mnou chcete vyměnit listy ? Stejně kreslíte lépe než já… Rád souhlasil s výměnou a ještě koupil několik dalších kreseb, což Schiela značně potěšilo, přinejmenším stejně jako výměna.

Roku 1910 si Schiele s přítelem Erwinem Osenem poprvé pronajali ateliér v Čekém Krumlově. V dopise, který téhož roku napsal svému pozdějšímu švagrovi Antonu Peschkovi, oznámil svůj útěk z Vídně a odůvodnil jej svým odporem k hlavnímu městu:

Peskcho, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlížejí nenávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu, vidět praskající stromy a divoké větry. Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k trávám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctyhodné kostely, vědět co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…

Roku 1911 se do Krumlova vrátil, tentokrát s Wally Neuzilovou, bývalou Klimtovou modelkou, s níž Schiele strávil několik následujících let. Avšak zanedlouho byl s Krumlova vyhnán pro nevázaný způsob života.

Jelikož nadále potřeboval alternativu k mrtvé Vídni, odstěhoval se téhož roku do Neulengbachu na západ do Vídně, kde našel za rozumnou cenu dům stojící uprostřed zeleně. Také zde měl problémy podobného rázu jak v Krumlově a několik dní dokonce pobyl ve vězení.

V roce 1914 se Schiele seznámil se sestrami Harmsovými a začal brát hodiny v technice leptu. V témže roce se bez většího úspěchu zúčastnil Reininghausovy soutěže. Větší úspěch však získal na výstavách v Římě, Bruselu a v Paříži. Schiela také začaly zajímat fotografie, a tak si pořizuje fotoaparát a začaly vznikat první originální snímky.

Egon Schiele, 1914, anonym

17. června roku 1915 se Schiele ženil  s Edith Harmsovou, se kterou žil až do smrti. Vzhledem k probíhající první světové válce dostal o čtyři dny později povolávací rozkaz do armády. Díky vlivným přímluvcům však působil výhradně na administrativních pozicích.

Vzhledem k umělcově malbě odvážných, nebo dokonce obscénních pozic není divu, že Schieleho manželka Edith, která byla po jejich svatbě  po určitou dobu jeho jediným modelem, nemohla a nechtěla trvale uspokojovat požadavky svého muže, který v tomto ohledu neznal žádná tabu. – Oficiální morálka byla prudérní a bigotní a cítila pohoršena jeho akty pro jejich naprostou a agresivní nahotu. – Bezesporu s úlevou a rezignovaně přenechala tuto práci zase modelům s povolání. Ve společnosti z přelomu století měly modelky postavení podobné prostitutkám a nemohly si dovolit přepych sebeúcty nebo odmítání práce. oficiální morálka byla prudérní a bigotní, cítila pohoršena jeho akty pro jejich naprostou a agresivní nahotu.

Došlo ke změně. Zatímco zpočátku Schiele pojímal umění výhradně jako povolání, projev osamělého já, považuje je nyní i za instituci a společensky významnou záležitost. Díky pomoci Leopolda Lieglera, který o něm roku 1916 napsal do časopisu Graphische Kunste (Grafická umění) rozsáhlý článek, byl Schiele jako voják na jaře 1917 konečně přeložen z Prahy do Vídně a mohl tedy mít přímý vliv na události v uměleckém světě. Zaznamenával první veřejné úspěchy, začalo se mu dařit.

Dne 6. února 1918 zemřel Gustav Klimt, a Schiele, který se do té doby stal již poměrně velmi známou osobností, se považoval za Klimtova legitimního nástupce a byl v rámci 49. výstavy vídeňské secese uznán za hlavu vídeňských umělců.

Převzal zodpovědnost za organizaci, navrhl plakát výstavy a udělal svými obrazy a kresbami tak vynikající dojem, že jej oslavoval i mezinárodní tisk.  Ocitl se na vrcholu tak dlouho očekávaného úspěchu a byl si vědom svého postavení jako umělce. Právě v této době onemocněla Edith španělskou chřipkou a po několika dnech zemřela. I Schiele se nakazil a Dne 31. října 1918 ji do hrobu následoval.

Prohlédněte sí jeho obrazy na webu Belvederu (lze rozkliknout), odkud je převzata i reprodukce obrazu  Vier Bäume / 1917

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/schiele-se-prodal-za-vic-nez-pul-miliardy-cena-rostla-po-milionech-p9c-/vytvarneum.aspx?c=A110623_123434_vytvarneum_jaz

Wikipedie – výborný text, který jsem podstatně ostrouhala

malý portrét ES převzat z webu Belveder: Ilse Haider, Egon Schiele, 2007, Photoemulsion auf Holz und Pedigrohr, 80 x 60 x 15 cm, Belvedere, Wien, Inv.-Nr. 9738

Poznámka: Vydražený obraz pravděpodobně patří do jeho českokrumlovské série, níže podobný:

Egon Schiele, Krumau an der Moldau [Český Krumlov], 1913

 

 

 

prvnímu setkání Klimta a Schiela
 Posted by at 16.22

  9 Responses to “Egon Schiele”

  1. pěkné články, ale nějak se zde vytratily zmínky o hubnutí, já teď jím za několik lidí, ale zemědělce tím nepodporuji, neboť je vše ze zahrady, až zítra, tj. dnes při návštěvě Brna navštívím několik doporučených restaurací,v Brně mají novou chorvatskou restauraci a novou vegetariánskou.Tak když to vyjde, zítra,tj.dnes nemusíte nic jíst

  2. Dobrá, ukázním se, ale půst neslibuji, ač jsem vám za tu možnost vděčna.
    Doporučuji vaší pozornosti Litomyšl, je tam vyhlášená ukrajinská restaurace U Kolji, ale to byste musel ozkoušet, já tam nikdy nebyla, protože na to vždy zapomenu pod návalem kultury..

  3. Tak tomuto sa hovorí fest náhoda. Chcel som si pozrieť váš názor na toho odporučeného Updika, o ktorom sme si písali prednedávnom, a napadlo ma pozrieť si archív červen, a tam je o Shielem! Tento obraz som náhodou zbadal v reportáže z 22 na 23 v RTL, zo Sotheby´s po jeho predaji, ako ho odnášajú zriadenci v biely rukavičkách. Vyjadrovala sa k tomu aj nejaká Nemka menom Ludwig, alebo tak nejako, či ten obraz patril jej, alebo asi niečo také, alebo zastupovala múzeum toho mena, ale ja som bol v tej chvíli skoprnelý, keď som ten obraz uvidel. Ja som si Schieleho spájal vždy s tými figuratívnymi vecami, či už s tými kvázi vulgárnymi, alebo na spôsob Klimta. Ale tento ma fakt zasiahol, obraz s nádhernou atmosférou, tak mnohoznačnou. A dnes som si stiahol možno 40 jeho obrazov z Googlu. Neskutočný macher, a toľko obrazov na tak krátky život. Myslím, že ma to zasiahlo až do takej miery, že mi to mení môj pohľad na umenie, a je mi jedno, či sa dnes maľuje figuratívne, alebo všetci ako Mark Bradford, ja začínam svoju zmenu života pod vplyvom tohoto obrazu. Fakt to cítim až tak fatálne. Kľudne a okato ho budem kompilovať a plagiovať, ak to niekomu pripomenie tohto machra, bude to pre mňa česť a znak uznania. Ďakujem, že som sa mohol tak vyznať zrovna vám, osobe, s ktorou aj na diaľku cítim súzvuk mysle a umeleckého cítenia. Ďakujem.

  4. Ahoj, SadRhino, po čase! Díky za návštěvu a ohlasy a vyznání a také inspiraci. Ráda bych reagovala obšírněji, to nyní poránu a v časovém stresu opravdu nejde, tak navečer, až se uvedu do klidu a budu soustředěná :). Jsem knihovnice v městské knihovně a pracuji s dětmi,o to větší mám radost z té kupy kytek.. mám zde i odkaz na svůj knihovnický blog, občas ale ráda mystifikuji a nadsazuji, abyste se někdy nelek. z.

  5. To mám radost z vašeho ohlasu,čtu si ho už poněkolikáté. Děkuji pěkně. Mám obdobné pocity z jeho obrazů. Vidíte, intuitivně jsem sem vypíchla právě ty, které nejsou figurální. I když i ty jsou samozřejmě obdivuhodné svým kresebným stylem, má to zkrátka koule. Jenže právě všude člověk vidí jen TO. Nebo takhle … naráží na to, tak bych to řekla. Málokdy se prezentuje něčím jiným. Právě kolekce v Belvederu mě naprosto okouzlila svým složením, výběrem jeho obrazů. A i ty "odhalené" jsou mimochodem velmi krásné a naleznete tam i ten známý, kde své ženě přemaloval pestrou sukni, jak se píše ve Wiki. Mám ho raději než Klimta. Klimt je příliš královský, strnulý, efektní, zářný, statický, postrádá citové pohnutí – je to takové pozérství. Schiele je duchovnější. Ale to říkám v dobrém. Mám oba ráda. Klimt je pro všechny přístupnější a já v něm vidím i skrytý odlesk sakrálních oltářních obrazů, které mají ohromit, nemohu si pomoci, ale je to takový můj osobní dojem.
    Vy prosím malujete?

  6. Potešenie je aj na mojej straneDobrý večer. Presne. Oni obidvaja sú strnulí a statický, ale u Klimta je osobitosť vo výraze v tvárach jeho objektov, taký exaltovane mysticky "sfetovaný" pohľad dokázal málokto namaľovať. Ale Schieleho figúry sú akoby fotografické momentky, integrály okamihu a to je tiež vidieť v tých tvárach, v tom je tá pravdivosť jeho postáv. A samozrejme, tie čiary, všetko tak freneticky rozvibrované a zároveň sošné aj v tej chudokrvnosti. Ja som obdivoval viacero maliarov, ale asi najviac to je Jean Dubuffet, Wilfredo Lam, Yves Tanguy, Max Ernst. Ja síce maľujem, raz za čas, ale chýbajú mi "koule". Robím portréty, na objednávku, presné, a dávnejšie som dosť kopíroval, Rembrandta, pár impresionistov. Dnes už v rokoch mi je ľúto, že som sa tomu nevenoval naplno. Ale ešte mám vek na to začať znovu. Ale chýba mi odvaha na svoj vlastný rozlet. To nie je nič nezvyčajné, teraz som videl dokument od Sydney Pollacka so svetoznámom architektovi Frankovi Gehrym. Navrhol nádhrné budovy, Guggenheimovo múzeum v Bilbau, Budovu filharmonie v Los Angeles a kopu krásnych skvostov v Amerike a v Europe. Na otázku Sydneyho, čím by chcel byť, keby nebol architiktom, vraj maliarom, ale nemá tú odvahu začať maľovať!!! On, čo ma toľko umenia za sebou. Aj Julliete Binoche mala obdobné pocity, ale prekonala ich energickou maľbou obidvomi holými rukami naraz veľké sklá. Ja sa do toho dostanem tiež. Skúste si vyhľadať toho Gehryho, okrem toho ešte Louis Kahn, budovu parlamentu v Bangladéši. Nebotyčná majestátna nádhera.

  7. Dobré ráno, díky. Čtu zde vaši charakteristiku Schieleho figur a po několikáté a nemůže to být přesnější. Safra, no páni!,vždyť vy konkrétně "zhmotňujete" moje nejasné pocity, vyjadřujete zpatra moje vizuální vjemy, které se já stále učím přetvářet do slov, tak aby je popsala zcela přesně. To je ono: A samozrejme, tie čiary, všetko tak freneticky rozvibrované a zároveň sošné aj v tej chudokrvnosti. Musím se tomu smát, mám se co učit.. emocí a pocitů dost, ale je tak případně sdělit. Mám ráda hodně malířů, ale vždy je pro mne důležité znát jejich osud, to mi i hodně přiblíží jejich tvorbu. Zapůsobily v tom směru na mne filmy o životě Maxe Ernsta a Duchampa, jen co si vzpomínám na ty dva jejichž životy mne fascinovaly a přes ně i tím více jejich tvorba. Je jich samozřejmě i víc, mám ráda i ty ilustrátory, s kterými přicházím denně do styku.. František Skála mladší, toho miluji a nejsou mi cizí i ty zdánlivě obyčejné lidské osudy a malování Josefa Lady, Josefa Čapka a Václava Špály. Josef Čapek je mi také velmi blízký. Obdivuji jeho poetické pastely z dětského světa stříknuté kubismem. Architekturu sleduji jako ohař a mám z ní stejné pocity jako z krásných obrazů. A mám v tom směru i bizarní choutky, mrkněte na tenhle web, to je fascinující.
    http://uglyhousephotos.com…t=122.
    Staré domy s patinou a jejich opuštěné interiéry. To mne opravdu láká. Zanechané stopy. Prohlédla jsem si co jste mi doporučil. S Gehrym jsem viděla před časem zajímavý dokument, jak vznikají návrhy jeho staveb, zajímavé, je zcela bez zábran.. Louis Kahn neznala jsem, je to opravdu krásné, musím prozkoumat, ty červené mamutí "bungalovy" …díky za tipy. krásná architektura.

  8. Ďakujem za komplimenty, raz za čas mám svoje chvíľky, ale už som hovoril o tom súzvuku, asi sa to len zas potvrdilo. Občas mám v texte chyby, píšem prstokladom a na počítačovej klávesnici mi to občas ujde, takže to budem po sebe radšej čítať, tak sa ospravedlňujem. A k tým mojim zaujímavým pre mňa ešte aj Rufino Tamayo, ale samozrejme, je ich viac, tak ako u každého. Napríklad z českých maliarov abstraktného génia Mikuláša Medka. Prečo som sa prekvapil, že ste podľa tých kvetov asi učiteľka? Od začiatku nášho kontaktu som mal dojem podľa vášho vytríbeného a zaujímavo originálneho rukopisu, že ste určite novinárka, redaktorka nejakého umeleckého časopisu, alebo niečo na ten spôsob. Dokonca spisovateľka. A ak nie, mali by ste písať. Ja mám možno náhodne šťastie, že sa mi niečo podarí, ako s tou recenziou štýlu Schieleho, ale váš rukopis je fakt konzistentne originálne zaujímavý, profesionálny. A ak knihovnici takto nosia deti v dnešných mediálnych časoch kvety na konci roka, tak potom fakt česť vašej práci, povedalo by so po starom, ale v tomto prípade naprosto trefne.

  9. Já děkuji, těší mě; píšu se zaujetím něco stále odjakživa, i když některé roky to byly "pouhé dopisy", ale dělám to jen pro zábav nebo jak bych to vyjádřila, konám ze zájmu "tisíc" věcí a energii na to, abych se něčím zabývala "vážně" a cílevědomě, dlouhodobě, třeba s možností výdělku, ztrácím právě v tom množství aktivit. Doufám, že až umřu, duše se neztratí a bude možnost na něco navázat haha :). Za překlepy a vynechání písmen se také omlouvám, já zase píšu rychle dvěma prsty a tak trochu po paměti. Abychom nezamluvili tu knihu … dočítám ji. Začala jsem znovu od začátku. Přiznám se, že mám více rozečtených knížek a takhle to většinou dopadá. Potřebuji přečíst něco co musím, knihu odložím a tak to jde dokola, ale již jsem přes půlku. Pak vám povím. Děkuji ta vaše tipy, mám stažený dokumentární film architektova syna, nemanželského, který v r. 2003 jezdil po otcových stavbách. Film aspiroval na Oskara. Také jsem objevila fotografie stavby knihovny, kterou navrhnul, tak mám námět na knihovnický blog. Působí jako chrám, nádherná stavba. Tím, že nejsem systematická, jsem ráda za vaše tipy. Existuje tolik zajímavých lidí, co něco dokázali o nichž člověk neví. Neznala jsem jména Mark Bradford ani Rufino Tamayo. Musím je okouknout. Ten internet je podivuhodný vynález. navštívila jsem jen krátce stránky MB a podívala na obrázky v google RT, a vrátím se k nim. Díky za tipy. Obrazy Mikuláše Medka obdivuji, však ještě jsem se nedostala mu až tak pod kůži, řekla bych…

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz