Čvn 242011
 

kdo o něho ještě stojí.. ?

Nemám ráda Reflex. Však pamatuji doby, kdy jsem bez něho nemohla být. To je ale už dávno pryč a mám pocit, že ta moje změna nebyla plíživá, ale souvisela se změnou jeho orientace v závislosti se změnou šéfredaktora, ale nedělám si iluze, že nová hlava je ta, na kterou je třeba plivnout. Ne, je to tak nějak ve vzduchu a přenáší se to na lidi. Ne, vlastně je to symbióza. Říkejme tomu jak chceme. Chléb a hry, tržní hospodářství, konzum, základní instinkt.. Slova glanc, elegance, slušnost, jemnost, tajemství ztrácejí své pozice a padají všechna TABU. Opatrně s tím, neboť nebude dlouho trvat a nebude co odhalovat, protože vše bude nahé. V úvozovkách.

Nepřekvapilo mě, že REFLEX žije nejen z prodejného FXD, ale také ženských aktů. Inzerují se celoročně nejen u zdroje, ale také ve finančně spřízněných médiích, a sortiment stále roste, neboť stále dorůstají nové potencionální objekty. Ne, že by nebylo na co dívat, ale tohle už je opravdová masovka jako na řeznickém krámě, dostupná všem a kdykoli. Dobrý marketingový tah, řekla jsem si, jsou první a jediní! Jenže už to není pravda. Se stejným „nápadem“ přispěchal i INSTINKT, považovaný v jeho začátcích mnohými svou dobrou úrovní za druhý REXLEX, ne tak intelektuálský, ale ne bulvární. A tak jsou zase oba dva časopisy na jedné lodi. Zdá se, že „normální“ společenský časopis už si nikdo bez těchto bonusů nebo přidaných hodnot nekoupí.

Mám raději tajemství než nahotu.  Představím vám dva malíře a jejich dva obrazy. Oba obrazy jsou nyní k vidění na výstavách.

Václav Boštík  (1913-2005)  Jitřní světlo / 1937

„Tu chvíli samoty ve ztichlém městě, kdy se objevuje první jasné pronikavé jitřní světlo, mám rád. Je to doba plná chvění, očekávání, naděje, tajemství. Postůj, čase.“

Václav Boštík se o své rané tvorbě, vznikající před druhou světovou válkou, zmiňoval zřídka, často až na opakované naléhání. Tento drobný, silně soustředěný obraz s jedinou jdoucí postavou, poukazuje na jeho samotářskou povahu a ve vnímavém člověku dokáže vzbudit mnoho emocí a představ. Obraz je vystaven v současné době na samostatné výstavě Václava Boštíka  v Pardubicích / Dům U Jonáše /20. 4. – 17. 7. 2011.

František Hudeček (1909-1990) Noční chodec / 1944

„Uprostřed noci procházím ztichlým městem. Vše okolo zdánlivě spí, to jen ve mně tepe neklid“

František Hudeček – malíř, grafik, ilustrátor.
Narozen 7. dubna 1909 v Němčicích u Holešova v rodině venkovského kováře, jako nejstarší z devíti dětí.

V letech 1921 – 1928 studoval na reálce v Lipníku nad Bečvou a v letech 1929 – 1931 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Kysely, kde se seznámil s Josefem Brožem, Zdeňkem Sklenářem, Antonínem Strnadelem, Jiřím Trnkou a zejména Františkem Grossem a Ladislavem Zívrem, s kterými ho pojilo hlubší umělecké i lidské přátelství. S posledně jmenovanými školu v roce 1931 dobrovolně, předčasně opustil a v dalších letech pracoval samostatně. Léta po opuštění školy byla v Hudečkově životě nejtěžší. Chtěl si uspořádat život jinak. Bez pevného zázemí, za trvalého nedostatku prostředků žil velmi nuzně a doslova ze dne na den, s příležitostnými noclehy v ateliérech přátel a kamarádů. V těchto letech vznikají první závažné práce jako Pomník, Laokoon nebo Zatmění slunce. Atmosféra osamělých nočních toulek velkoměstem z této doby se v první polovině 40. let odrazila v sérii obrazů a kreseb se známým motivem Nočních chodců. Tento obraz a další ze série Nočních chodců můžete vidět do 25. září v Praze, v Městské knihovně. Jsou součástí kolektivní výstavy nazvané Konec avandgardy?

 

 Posted by at 17.56

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz