a na zahradu!
Tak mi spadl kámen ze srdce. Dopoledne jsem uváděla v městském muzeu malý pořad pro prvńáčky, který jsem vymyslela, spojený a mající tedy hlavně za úkol předat jim knihu pro prvńáčka. Dost jsem se tím přes víkend zabývala a tak jsem připravila program pestrý, ale to víte, tréma je vždy a hlavně na něco nezapomenout! Když už to člověk tak vymyslel. Nečtu, jedu zpamětio, jen docela malou osnovu mám po ruce a občas sjedu pohledem. Abych nezapomněla na různé slovní hříčky a související maličkosti.
Povedlo se, byla jsem spokojena, ale zaskočila mne jedna velmi zřetelná chvála, kterou jsem pravda nečekala. Nejsem na chválu zvyklá, na maloměstě se obvykle nechválí, a vždyť to nakonec znáte. Je to milé a povzbuzující nečeho takového se nakonec nadít. Stejně jako v sobotu diplomu za kuchařskou hvězdu a krabičky karamelových pralinek. To mě také překvapilo, protože jsem nikdy ještě za kuchařku nebyla. A kdoví jestli někdy ještě budu..
Jdu si dát na zahradu kafe s mlékem a pak budu plet a sekat. Žádné myšlenky ani starosti, alespoň dnes, místo neděle.
Letos jsem si zasadila 15 anonymních gazánií, a jsem v napětí, jaké budou mít barvy jejich květy.
Chvály není nikdy dost a ačkoli zpravidla nic nestojí, mnohdy se jí nepřiměřeně šetří!! Gratuluju k úspěchu a závidím spokojené publikum!! 🙂
Všiml jsem si, že se na pravé straně rozšířil text u profilu / motto, je to dobré.
wlčice,tak tak, nic to nestojí a člověka potěší a povzbudí. Děkuju i tobě 🙂
LVVšimli si jistě mnozí, ocenil jeden. Dík.
Také jsem si říkal, že bych potřeboval malého přitáhnout častěji do knihovny. Jak to ale udělat, když tu není tak šikovná a obětavá knihovnice, která jde dětem naproti, jako ty. Gratuluji!
To jsem si užila chvály :), moc dlouho se však dmout a naparovat nemohu, nebo mně ujede vlak 🙂