Bře 032011
 

výhonky

Včera cestou z nákupu – zaběhla jsem si pro škvarkový chléb – jsem před prodejnou načapala starou kamarádku důchodkyni, co se spolu známe z výrobního úseku Botany, ona pracovala v rozpisu, já v modelárně. Ale kde jsou ty časy! Bóža se na lavičce s kamarádkou koupe ve sluneční lázni a s úsměvem se mě ptá jak se mám a hned si odpovídá, že asi jako ona,  to jest:  den jako den. Já se také směju, ale nesouhlasím, že u mně to je nahoru dolů, pěkně nevyzpytatelně. A těším se domů, že zase půjdu ořezávat a hrabat na zahradu. Ještě v žádném předjaří jsem neměla takový náskok v zahradních pracech. To ta zima a pokus to domácí křehnutí a šmrdlání nahradit venkovní prací. A vida, už jsem tu změnu potřebovala. Na venku jsem pookřála. A také lépe spím. V noci se nebudím. A co dnešní den? Měl být trochu jiný, chystala jsem se odpoledne do Pardubic, ale nakonec jsem pocítila lenost opustit město a strávila jsem den podobně jako ty předchozí. V práci a odpoledne za světla na zahradě. Naproti knihovně se nám z podzimka usídlila nová prodejna potravin. Rychle dokončenou budovu si pronajal mladý manželský vietnamnský pár. Platí nekřesťanský nájem ač mají pronajato od velkého křesťana, ale přesto jsou strašně milí, upovídaní a pozorní. Získali si svou klientelu a také já tam ráda chodím. Mají tam můj oblíbený jogurt, na kterém jsem trochu závislá, jinde ho nemají a také mimo standardního sortimentu i různé speciality – suroviny z jejich kuchyně. Třeba černé houby, bambusové výhonky a tak. Ráno jsem si je konečně koupila, že je vyzkouším, a jak mi mladík vysvětloval co s nimi, zapomněla jsem tam na kase klíče. A než jsem to stačila vůbec zjistit, on mi je donesl až na pracoviště. Nevídaná věc. Porovnávám ty dva s mými sousedy Romy a ten nepoměr je zcela zřetelný. Však  již nejednou o jejich mentalitě jsem se zmínila. Nebudu se opakovat. Jsou to podivíni, kteří nedokážou překročit svůj vlastní stín. Spoléhají chytrácky na systém, který jim raději dá, aby měl krátkozrace klid a jedou stále ve stejných kolejích.  Chceš-li s nimi vyjít, nemůžeš si dovolit být hodný. Jejich žebříček hodnot je odlišný od mého. Tak si o víkendu uvařím bambusové výhonky. Nakrájím je zešikma jako pórek a pokud neobjevím něco onačejšího, budu je podávat sama pro sebe s rýží a opečeným kuřecím masem. Možná zkusím i nějakou jemnou smetanovou omáčku. Pak vám povím.

 Posted by at 19.10

  8 Responses to “Bambusové”

  1. Dnes shodou okolností vyšla zpráva komisaře EU pro lidská práva,ČR se špatně chová k cikánům, hluboce zakořeněné předsudky, málo financí na jejich integraci atd. N amém blogu dnes uvádím film člověka v tísni, jmenuje se Žúrava, popisuje organizované cikány, jak půjčují peníze jiným cikánům, a těm po splátkách nic nezbude. Komentář k filmu, který napsali autoři je následující : to, že cikány okrádají lichvou jiní cikáni není chyba cikánů ale selhání majoritní společnosti. Tak aby o Vás člověk v tísni nenatáčel film.Vše je otázka úhlu pohledu.Já jsem byl jednou v antikvariátu, přišli tam cikáni s malým dítětem a snažili se antikvárníkovi prodat výsledky své práce, dítě stálo u dveří a odmítalo jít dále do obchodu, stále ukazovalo před sebe a říkalo, bubák, bubák,za několik minut mi došlo, že myslí mě. Sdělil jsem to jeho rodičům, oni mu řekli, že to není bubák a dítě šlo dálo do obchodu. Musíte vážit přes metrák, nechat si narůst dlouhé vlasy a vousy a když půjdete kolem nich pronést několik cikánských slov aby si nebyli jistí zda jim nerozumíte,například Roma vakeren – romové hovoří. Čorka – ukrást atd.

  2. A kdyby to nestačilo tak v Brně je muzeum romské kultury,když ho zakládali, tak jediným exponátem byli metle,které vyrobili gadžyně( ženy gadžů, tj. nečlověků ) jako ukázku typických prací romských rukou, nyní je exponátů více. Muzeum sídlí na prestižní brněnské adrese v části zvané Bronx.

  3. LV – to s tím okrádáním cikánů cikany a údajnou vinou majoritní společnosti toho všeho snad ani autoři nemohli myslet vážně, že jo? Anebo se mýlím a jak píše Zuzi, mají cikáni opravdu jiné chápání světa?

    zuzi – přeju dobrou chuť, černé houby sou dobré, zejména tím, že nemají skokro žádnou chuť, totéž se dá říci o bambusových výhoncích. Mimochodem ekvivalent čínské černé houby rostoucí v čechách se jmenuje Jidášovo ucho, najdeš ho třeba ne bezu, vypadá fakt jako ucho.

  4. Já myslím,že mají jiné chápání světa, protože jsou vpodstatě většinově negramotní, a to je problém a svým způsobem chyba majoritní společnosti.

  5. ad úžerahttp://cvtplzen.cz…&Itemid=84

  6. Dejte si do vyhledavače google text : dokumentární filmy šitkredit a úžera a hned první odkaz to je, pobočka Plzeň.

    kopie textu :

    Home | osvěta a kultura | dokumentární film Dokumentární filmy Šitkredit a Úžera
    ŠITKREDIT / Shitcredit / Česká republika / 2010 / 57 min

    Režisér Martin Řezníček
    Námět Tomáš Hirt
    Producent Martin Řezníček
    Produkční společnost Česká televize
    Kamera Martin Řezníček
    Střih Miloš Málek

    film vznikl za podpory Ministerstva vnitra a Magistrátu města Plzeň

    Na problém novodobé lichvy a předluženost domácností s nízkými příjmy upozorňuje dokumentární film Šitkredit Autorem filmu, který vznikal od roku 2008 ve spolupráci s pracovníky plzeňské pobočky Člověka v tísni, je Martin Řezníček, režisér známého dokumentu Úžera.

    Film Šitkredit sleduje příběhy několika dlužníků, kteří se kvůli relativně nízkému dluhu v řádu pár tisíc korun ocitli během krátké doby v neřešitelné životní situaci. Agenti firem poskytující rychlé půjčky chodí nabízet peníze přímo do bytů, kde žijí chudé a sociálně slabé rodiny. Zneužívají přitom jejich nízkého vzdělání a téměř nulového právního povědomí a uzavírají s nimi smlouvy, jejichž podmínky lze označit za lichvářské, vysvětluje Ladislav Toušek ze společnosti Člověk v tísni, který se podílel na vzniku dokumentu. Dokument se snaží prostřednictvím několika lidských příběhů přiblížit divákovi neetické praktiky těchto firem a ukázat dopady jejich jednání na konkrétních osudech dlužníků, doplňuje Ladislav Toušek.

    Dokument je jedním z dalších materiálů, které společnost Člověk v tísni využívá v rámci svých vzdělávacích a informačních aktivit. Kromě hlavního tématu – novodobé lichvy – je film zajímavým výstupem i z hlediska problematiky chudoby a sociálního vyloučení.

    krátké záznamy z filmu
    Jana
    Angelika

    raper Chang rapuje o Šitkreditu

    ÚŽERA / Loan Shark / Česká republika / 2002 / 29 min

    Režisér Martin Řezníček
    Produkční společnost Člověk v tísni
    Kamera Martin Řezníček
    Střih Miloš Málek

    Investigativní dokumentární film Úžera, vyrobený společností Člověk v tísni, se zabývá problémem půjček na vysoký úrok, které jsou poskytovány chudým. Lidé žijící v sociálně vyloučeném prostředí s vysokou mírou nezaměstnanosti a nedostačujícím bydlením se v případě finanční tísně obrátí na úžerníka, který jim měsíčně za půjčku účtuje stoprocentní úrok. Obětem úžery je v případě nezaplacení vyhrožováno násilím a často jsou donuceny odevzdat gangům veškeré peníze. Stát si je tohoto problému vědom, ale většinou postrádá vůli do celé záležitosti zasáhnout. Dokument obsahuje výpovědi několika obětí úžery, komentáře expertů a názory úředníků. Problém úžery se objevuje všude tam, kde je skupina lidí vyloučena z většinové společnosti. Ačkoli se mnoho úředníků domnívá, že úžera je problémem samotných cikánů, dokument potvrzuje fakt, že je symptomem neúspěchu většinové společnosti Romy integrovat.

  7. Ne žúrava ale úžera, píši vše z hlavy a občas se pletu.

  8. Díky za vaše komentáře a doplnění. Přikládám odkaz na video. O tomto tématu se zmiňuji jen okrajově, když na něho bezprostředně narazím, mám svých starostí až nad hlavu v podobném duchu.
    …p://zahranicni.ihned.cz…-vajda

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz