Úno 062011
 

jen se zuby nehty bráníme to připustit, aby se hrad z karet nerozsypal.

Máme se totiž dobře. Ale mnozí se mají lépe. A systém funguje vlastní setrvačností.

Zdánlivě se zdá, že s trendem soustavného zveřejňování utajených informací začala WikiLeak, ale přiznejme si, že to jsou informace spíše nevážné, nepodstatné, na hraně politického bulváru. Alespoň ty co jsem slyšela, četla.  Drby co kdo o kom říká atd.. Jsou to věci, o kterých se tuší, ale tím že nejsou zveřejněny o nich jakoby nevíme. Nepřipouštíme si vážně jejich existenci. A máme všeobecně klid v duši. My doma také pomlouváme souseda, že. A navenek se chováme slušně, zachováváme dekorum. Asi to tak má být. Když je ticho, je klid, ale přesto víme, že ve velínu se dějí věci nekalé, které se staly normou – věcí obvyklou – jen neveřejnou.  Věci neveřejné …. a v tuhle chvíli jsem se dostala do Česka.  Na povrch vyplaval zrovna v tuhle dobu pan Vondra a pan Ludvík. Někdo je vykopl nad hladinu, protože se potřeboval kdovíproč mstít.  Možná vypadl z „kolečka“. A my se najednou divíme a pohoršujeme nad něčím co je vlastně obvyklé. Státní zakázka nebo kulich jedno jest … jsme v té partě co si pomáhá, jsme vyvolení, a musíme se snažit, abychom se ve společnosti rovnějších udrželi. Občas někdo „zařve“, ale tomu pomůžeme – „všichni za jednoho“, že to ten jeden protentokrát vzal „jeden za všechny“. Nedívím se, že se pánové vystrčivši hlavu z řeky hojnosti nechtějí vynořit a jí opustit. Jsou jen součástí soukolí; proč zrovna já bych měl opustit své místo? Aby mě nahradil někdo jiný, stejný? To není logické. Ze systému občas vypadne jen ten, co je hloupý a neumí se vymlouvat, neumí v tom tak chodit, nestačil se stoprocentně etablovat. Však ani ten nemusí fyzicky pracovat, protože se stačil včas zabezpečit v dobách blahobytu.

Tenhle text je jen malá reflexe, nezabývám se těmi tématy, ale zaujala mne v tuhle chvíli osobnost pana Vondry, jeho osobnostní růst. Člen party disidentů. Hubený obyčejný klouček, trochu nemluvný a neobratný, snad tehdy zadrhávající?, vzbuzující pocit introverta co se veze … a jeho cesta do nynější pozice přes posty méně viditelné, kde se lze zaučit. Člověk je tvor učenlivý a rád žije v luxusu, vylepší si své bydlo. Jinak bychom nebyli tam kde jsme a volala bych na vás z jeskyně 🙂

 Posted by at 8.31

  3 Responses to “Žijeme v iluzi”

  1. Jedu do Litomyšle, snad se mi podaří večer sem nějaké fotky a pár vět vetknout 🙂

  2. No,je to o příležitostech, o odtržení , o skupině, kterou se nechá vést a pohltit.
    Po přečtení článku v sobotních LN jsem měla pocit zmařených ideálů a bylo mi smutno i za něj….

  3. Dito, Lidovky čtu, ale nějak jsem na ten rozhovor neměla ani jednu chuť.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz