jinak?
Vyznění knihy Škola malého stromu nezůstalo bez následku. Klid té knihy, samozřejmost konání, chápání jeden druhého a absence chaosu a rozervanosti mne přivedla k zamyšlení, jestli něco nedělám špatně. Do not mi nahrála i další věc … nejednotnost výkladu zákona orgány a různými sdruženími včetně rozdílných názorů na moje šance v jisté věci, v níž jsem si dala odklad a nyní jsem se chtěla do ní znovu s vervou obout. A narazila jsem. Právě na ten nesoulad. Jako když je to načasováno. Snad ještě jeden pokus a tentokrát jdu do sebe já. Ano, musím použít stejný citát jako před týdnem … když nejde mohamed k hoře musí hora k mohamedovi. A tak zkusím pohnout sama sebou než udělam další životní škrt. S výsledkem nejistým, však dopadem podobným následku dopadu tunguzského meteoritu.
O víkendu jsem se pokoušela překonat svoje stereotypy, neštěkat, neprudit, nevytáčet a bejt v klidu. Být vstřícnější. A nejvíc brát svůj “těžký život” s humorem – nejen venku, ale i uvnitř, a nadhledem. Nebát se. Žádný sebelitování…. Je neděle večer a já jsem zase sama. Přežili jsme a dávám si první bod. A ten druhý synovi. Bez mých mentorských připomínek najednou šlo i to s čím nešlo pohnout. Já vím, není vyhráno, ale aspoň se už netrápím. “Utopení doktora Mráčka” se odkládá.
Zuzi,máš velký talent dívat se kolem sebe a dělit se s námi o svoje vidění světa.Proto tak ráda chodím na tvůj blog.A když se dokážeš podívat i do svého nitra a něco změnit k prospěchu tvému i tvého okolí – to je ohromné.Užívej si radost z toho ….
Použiji citát jednoho státního úředníka z 19. století : Já tomu sice vůbec nerozumím, ale vím, že je to tak správné.
upřesňují já –
Tj. jak to děláte
ivy, ano dá se na to tak pohlédnout, ale tady v praxi je to nejspíš život senzitivního zoufalce vedený stylem ode zdi ke zdi případně pokus omyl. Děkuji za povzbuzení
LV, dělám to jak umím, hlavně to ustát se ctí a nezbláznit se.