Led 112011
 

v praxi

Jak jistě jste zaznamenali, milí čtenáři tohoto zpravodaje, hostila jsem po Novém roce v baráčku dceru s manželem a jejich Emmu. Zeť Pumi je Rakušan jako poleno a česky umí asi tak jako já německy. Pár slůvek ku poctě babičky a naopak. I rozhodl se záhy, aby byla Emma vychovávaná dvojjazyčně. Dcera Zora mluví s malou jedině česky, stejně jako já, mám-li příležitost, a německy hovoří s tatínkem, dědečkem a vůbec se všemi ostatními Rakušáky. Emmě jsou dva roky a půl a já se nestačila divit, jak to od léta zvládla. Nejen že rozumí všemu co jí říkám, a tak nějak jednoduše odpovídá; ona i zcela plynule hovoří současně německy s Pumim. Stejná slovíčka zná v němčině i češtině a vůbec se neplete. Malý příklad. Hráli jsme my holky Pexeso a Zorka říká Emmě: Zeptej se tatínka jestli bude s námi hrát. Emma peláší do předsíně a německy vyskloňuje větu i s odlišným slovosledem, jak já bych nesvedla … Originální se mi pak zdála její věta, kterou pronesla na můj dotaz kam jde, odcházejíc samostaně po schodech do patra: Jdu za pusinkama. Objevila totiž zcela nečekaně tajné úložiště vánočního pečiva. Fascinovaná jsem pak zůstala, když mě v muzeu upozornila: Dej pozor na ty koule. Zavadila jsem totiž o vánoční výzdobu expozice.

Od nového roku jde na dvojce v televizi kulturní zpravodajství. Hned po osmé hodině. Viděla jsem to jen jednou a nějak mě to za srdce nevzalo. Trochu to nudí. Přesto bych se měla dívat, abych byla v obraze. Ale už je toho tolik, co bych měla dělat, že musím od něčeho upouštět. A zase na jiné se soustředit. Ale dnes si jdu lehnout. Dvě noci starostmi nespím, v noci na dnešek jsem už nevěděla co mám dělat, abych se zbavila dotírajících myšlenek na věci, s kterými nemohu pohnout a ničí mne. I rozhodla jsem se pro erotické představy. Přiznám se, že je vůbec ale vůbec nevyhledávám, není nad skutečnost. Že. To v každém případě. Ale v zoufalství jsem se k nim uchýlila a podařilo se mi ty starosti opravdu vytěsnit. Ale snění to na mě není. Nejsem ten typ. Nevidím v tom pražádný smysl. Od přenesení do jiných světů mám knihy. A přitom si vybavuji obrazy. Rozhodla jsem se přeložit si, a místo esejí  o výtvarném umění Josefa Kroutvora čtu podivuhodnou knihou Škola Malého stromu. Po takové knize se mi dlouho stýskalo. Je taková opravdovská. O přírodě, lidech a rovnováze. Mám z ní podobný očisťující a základní pocit, jako když jsem četla v mládí poprvé Syna lovce medvědů. Tak já si jdu číst … o té knize jsem se dověděla od Jiřího Žáčka. Na webu Čítárny.cz o ní hezky mluvil. A já mám Jiřího Žáčka ráda.

 Posted by at 20.34

  10 Responses to “Dvojjazyčná výchova”

  1. Nespavost nezpůsobují starosti ale deprese.Je třeba odstranit deprese.Jinak nespavost přinese další únavu a ta následně prohloubí depresi. Doporučuji intenzivní fyzické cvičení a soustředit se na něj.Koncentrace na cokoliv odstraňuje vtíravé myšlenky. Když pomáhaly až erotické představy tak jsou vtíravé myšlenky dost intenzivní.V takových chvílích pomáhá také malovat ale pozor na to aby nevznikla zpětná vazba mezi stavem tvůrce a jeho dílem.Já osobně řeším problémy tím, že si přidám práce a povinností, když nevím co dřív, tak mám v hlavě jen to co nutně musím mít a ostatní tam není.Přičemž samozřejmě vyřeším i problémy,jen ty metody jsou potom takové racionální,překvapivé a rázné. Ono to nějak podvědomí vyřeší. Důležité je aby si člověk vždy mohl současně říci : chci to, mohu to, je to správné.

  2. až bude mít malá ještě větší slovní zásobu začne si vypomáhat slovíčkama v druhém jazyce, ale to zas rychle přejde :-) nejlepší je když přijdou na tu výhodu, že se můžou na něčem domluvit, aniž by jim někdo další rozumněl

  3. LV, děkuju, to co jste mi napsal je velmi praktické a logické, vytisknu si to, abych nezapomněla a začnu praktikovat. Nějak se začít musí, aby člověk nebyl ve vleku věcí nepatřičných.

  4. přítelkyně … ano, asi to nebude pořád takové jako teď, ale tyhle první zkušenosti a radosti z malých dětí jsou hrozně hezké. Člověk je z toho trochu infantilní a hlasitě jásá nad každou maličkostí. Hlavně když to má takhle podané na talíři a nemusí sdílet každodenní řeholi výchovy.

  5. zuzi jake starosti? Jinak LV ma pravdu, vytesnit cvicenim ci praci je dobry tip :D Ja bych dala nevim co za noc neprerusovanou detskym placem a spala bych jak poleno.
    Nas Samuel taky plynne prehazuje jazyky a nezridka ‚tlumoci‘ mezi maminkou a tatinkem :D

  6. Samuelje sympaťák, žádný melancholik :)

  7. Zuzi, děti jsou prostě samozřejmé, já věřím, že zvládnou spoustu věcí, které my dospělí zbytečně řeším.

    Nespavost, to znám. Vždycky jsem si myslela, že jsem zimní spáč. A zrovna dnes jsem od půl šesté do půl sedmé ráno zírala do stropu, a to nemám žádný důvod k depresím. :-) )

  8. Evi, máš pravdu, možnosti dětí jsou nekonečné, neustále mě něčím udivují, také ty tvoje :) .
    Evi, bude hůř… :(

  9. Ahojky Zuzi, jak se máš? Jukla jsem se k tobě…už jsem tu nějaký čásek nebyla…a koukám, že se zase až tak moc věcí nemění…:-)Napíšu ti a ty mi taky můžeš napsat, aspoň se budeš mít čím zaměstnat, až zase nebudeš moc spát…:-)

  10. Ahoj Léňo, ano, je to pořád to samý, jen trochu jiný, napíšeme si, těším se.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>