Led 012011
 

A je to jako se vším – přišel, i kdybychom proti němu protestovali sebevíc.

Dny svátečního volna pomalu uplývají a já konstatuji, že jsem za celé období vánoční a novoroční nevystrčila čumák z domu. Měla jsem naplánovány 3 akce a ze všech po domluvě s potencionálními účastníky sešlo. Komu by se také do tý zimy chtělo? Snad jen lyžařům, a to my nejsme. My putujeme sněhem pěšky. A tak jsem se věnovala přípravě jídla, jeho konzumaci a také dívání na televizi a méně již čtení. A stejně jsem nestihla co jsem měla v plánu, vždyť jsem chodila jsem celý týden do práce.

Mým koníčkem je stále sepisovat seznamy co a kdy mám udělat. Méně se již jimi řídím. I když…  dojde-li ke zpětné kontrole, stejně zjistím, že naplánované úkoly jsou navzdory ležérní direktivě splněny. Protože se TO stejně udělat musí. Nyní mi napadlo, se s vámi podělit o zázrak. Slyšela jsem včera v televizi v nějakém vzpomínkovém pořadu na počátky vysílání, slova mladého sovětského úderníka, který k nám přijel z kolchozu. Pochlubil se, že tam u nich rozdojili kozla. A dával od té doby skleničku mléka denně. Vida, možnosti tu sou! A tak by to mělo být v novém roce se vším. Neskládat ruce do klína, ale pokusit se rozdojit kozla! Samozřejmě nyní mluvím již obrazně, rozumíme si, že??? !

Co mě zaujalo z té změti pořadů které jsem shlédla? Divili byste se na co jsem se dívala. Žádná pohádka, žádný film, dívala jsem se obvykle na nějaké outsidery, od kterých jsem nic valně neočekávala, ale nakonec jsem se zasekla drápkem. Tedy těmi „outsidery“ myslím pořady neobvyklé, takové, které obvykle pomíjím. No třeba včera. Než jsem ve 22,00 únavou usnula, raději jsem si četla. Stýskalo se mi totiž po Noci s Andělem. Tu nic nenahradí, stejně jako žádná sestra nenahradí máslo. A basta. To není ale dobrý příklad. Tak jiný. Třeba jsem se dívala tak očkem na Marii Rottrovou a scénky z jejího Divadélka. A tam jsem zaslechla krásnou lidovou píseň. „Hlava bolí, srdce zmírá …všechno cos míval rád, konec mívá“ … zpívala jí s Josefem Krónerem. Nádherná píseň. Napadlo mi v tu chvíli, že krásné věci, které lidé kdy vytvořili jsou naprosto nezávislé na čase a kulise. Lidé jsou stále stejní od časů kdy bydleli v jeskyni až doteď. Jejich tužby a sny se asi moc nemění a když mají co říci a řeknou to, vznikne krása. Dnes se tomu říká konceptuální umění. Každý se plete do všeho. Ale protože je za tím mamon, nestojí ten výsledem mnohdy za nic. Ale podíváme-li se na umění primitivních lidí a jejich písně, je to jednoduché a silné. Asi jako když dnes studio Najbrt navrhne logotyp DOX nebo logo Prahy. Ano, platí  stále, že jednoduché věci nás mnohdy postaví do pozoru a překvapí svou nekomplikovanou logikou. nejde už ubrat vůbec nic. je to na kost. Stejně jako slova našich lidových písní.

Všechno cos míval rád, konec mívá … dnes poránu jsem měla naplánovanou tu hroznou akci. Úklid kotelny. Ale dostala jsem se k tomu zase pozdě. Jak automaticky zapínám ČT2, chystám se jen na pár minut, než umyju, utřu a uklidím nádobí… poslouchat a nakonec zůstanu až do konce. Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo (1/2). Televizní zpracování dramatických dialogů muže a ženy z různých historických dob autora Oldřicha Daňka. Z roku 1987 uváděl Vladimír Ráž. Krásné etudy – Jana Brejchová a její tehdejší partner Jaromír Hanzlík. Ze všech čtyřech příběhů z různých dob mne asi nejvíce zaujal ten uherský, druhý v pořadí. Ach, ta horká uherská krev. A také tam zaznělo to, co bychom si měli asi podvědomě zapamatovat…vše je jen na chvilku. Šťastné konce jsou jen na chvilku a ani ty nešťastné netrvají věčně…. a ještě něco?

Ano, už ve čtvrtek jsem se rozhodla a na oslavu Nového roku uvařila tu legendární dvojkombinaci o níž tu nedávno bylo hovořeno: Hovězí polévka s masem, zeleninou a kápáním a španělský ptáček s knedlíkem. Uvařila jsem to vše sama, až na ten knedlík. A ten se zrovna nepovedl, byl jak buchta. Příště tedy uvařím i ten domácí knedlík; a věřte nebo ne, bude to poprvé v mém životě!  zuzi Tak fotky a pak něco opojného na poslech.

 

Kdo tedy vládne světu – Bůh, nebo Satan? / zamyšlení básníka Jiřího Žáčka, které tu ještě před chvílí bylo,  naleznete na knihovnickém blogu.

 Posted by at 16.17

  10 Responses to “Nový rok. Tak ho tady máme.”

  1. přesnětakje tu nový rok, aŤ se nám to líbí, či nelíbí… chvíli nás potrápí, než si zvykneme na nové číslo v letopočtu…a pak už budeme jen srovnávat, v čem je lepší/horší- než ty uplynulé… 😉

    A po Noci s Andělem se nám včera stýskalo dost intenzivně- nejsme skalní TV diváci- a tenhle pořad se dal sledovat jentak poočku- vyhovoval mi Andělův styl :-(( pláču u estrád TV Nova- tu jsem nevydržela mít ani jako ztišenou kulisu-fakt ne!

    Tak,zuzi, ať je nový rok podle tvých představ a aŤ ti je nikdo nekazí ;-)!

    Těším se na další blogčtení a předem děkuji za osvětu a bezplatné 😉 vzdělávání mé osoby 🙂

  2. Ahoj Wlčice v novém roce! Dík za přání a tak :), jsem ráda, že jsem tě poznala, jsi pro mě inspirativní; tvůj přístup k životu a tajemný zdroj – kam chodíš nasávat energii do dalších životní šicht – ať dále užíváš ku prospěchu věci. Tak. Těším se na další Barování a tvoje investigativní fotky. Dík.

  3. Zuzi,při čtení Tvého blogu jsem si vzpomněla,
    že jsem zapomněla na čočku. Dala jsem ji teď vařit, snad to ještě bude co platné a díky Tobě nějaký ty peníze letos budou. I když se zpožděním.
    Hezký nový rok!!!

  4. Lepší se radovat z dobré krmě, než končit takto http://revue.idnes.cz…amodelky_nh
    Jinak přeju úspěšný knedlíkový počin. Já nadále zůstávám knedlíková panna ;-)A zatím se to nechystám měnit.

  5. Zuzi, my jsme si dvojku celkem užili, Záskok i Ypsilonka A pak už jsme šli spokojeně spát.
    Seznamy, takhle přesně to dělám já. :-))

  6. Bos, nikde není řečeno, že se konečně rozhoupu, to bylo opravdové hrdinství ode mne, knedlíky … začala jsem je jíst až kolem 25 let, do té doby jsem je neochutnala.

  7. Milá Verunko, víš, na mne jsou důstojní Cimrmani na silvestra trochu nudní, potřebuju si jednou za rok pořádně zakřekpčit při dobré hudbě a Anděl věděl, co mám ráda! Nikdy mě nezklamal a žoviální rozhovory s hudebníky mě bavily jako nikdy za celý rok! Škoda toho chlapce! Na Silvestra mě potěšila jen ta úvodní skeč, kde kosmonauti ze Sabotáže varáželi do vesmíru. Nejvíce mne nadchnul taneček vesmírný taneček v černých punčocháčích a oranžových slipech, to mě opravdu zvedlo ze židle, ale pak přišli statičtí Cimrmani a tak jsem zalezla do postele s knihou a ta mne definitivně uspala. To byl můj Silvestr, Verunko.

  8. Ahoj Kainis!!!Já na čočku zapomněla a udělala jsem chybu. Zkusím se tedy pomodlit, prý to také pomáhá.

  9. Ahoj Zuzi,pekne… preju Ti vsechno nejlepsi do noveho roku, hodne stesti a at ty krasne veci trvaji vzdycky hodne dlouho.
    lex

  10. Ahoj Lexulko,ráda tě vidím, někdy si říkám, jak se asi máš … doufám, že si žiješ dobře. Přeji ti lásku a zdraví. A taky… ať to vydrží co nejdýl 🙂

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz