Pro 072010
 

z mého života

Je to taková banální příhoda, jistě podobné zažíváte. Je nasnadě, že člověk, aby obstál nejen v okolní džungli, ale také sám před sebou, měl by si chránit a pečovat o své teritorium. Alespoń já to tak pociťuji. Týká se to nejen velkých věcí, ale i malých, takových obyčejných. Třeba jako když si z obchodu donesete domů konec vaječné tlačenky se dvěma kusy železa a decimetrovým provázkem. Vím, jde skoro o nic, leckdo by mávl rukou, ale jde o princip. Nedělá se to a  prodavačky pak mají zákazníka za blba a neozve-li se, dovolí si i nadále, v lecčem jiném. Mám sice volbu jít jinam, ale já v tom obchodu nakupuji ráda.

Tak jsem tam dnes zašla s doličným předmětem. Vypadalo to legračně  a nebylo to vůbec malé a zanedbatelné. Byla jsem rozhodnuta, bude-li tam prodavačka, probrat to s ní, ale zcela výjímečně mě obsluhovala vedoucí, tak jsem to vytasila na ni. Divila se, nechtěla tomu uvěřit, že je to z jejich obchodu a zeptala se mne, zda vím kdo byl pachatel. Ano, řekla jsem a podívala jinam. Bylo mě safra hloupý říct její jméno. Ta prodavačka stála vedle ní a po chvíli všeobecného ticha se přiznala. Poté vedoucí se mi omluvila a já husa nevím na co jsem tam ještě čekala … tak ještě pro jistotu pronesla, že je to v pořádku a prodavačce vysvětlí jak se to má dělat. Pak už jsem tedy odešla. To už bylo zbytečný, ta druhá replika, ale jak nad tím dumám proč jsem tam po omluvě ještě stála, napadlo mě, že jsem tam snad podvědomě čekala na ten frňous, co jsem jim přinesla ukázat a zpět ho nedostala. Ach jo … :):)

 Posted by at 19.40

  10 Responses to “Jsou chvíle, kdy se z vítěze stává blb”

  1. Takže tě to ani nedali zpět, ani nevrátily peníze? To je ještě na druhou návštěvu 😉

  2. Buď vrátit železo a provázek nebo peníze,
    takhle mohou železo a provázek prodat ještě jednou. Kdysi mě jeden starší člověk naučil, že když se na talíři něco nedojí má se to aspoň pořádně pokrájet aby to restaurace nemohla znovu dát na talíř, knedle do sekané moc nejdou, tady se to mělo řešit podobně, ukázat předmět doličný, tlačenku rozmačkat,provázek a kusy železa si vzít nazpět – vždycky se mohou hodit, prodavčka – vedoucí – má obchod majitele?

  3. Jo,tak to dneska vypadá – za slušnost aby se člověk styděl a zupáctví kvete…

  4. BosorkaJá jsem jim tam donesla druhý den jen ten camfrňoch, vaječnou tlačenku jsem snědla, resp. si ji dávám do zeleninového salátu. Nic jsem nechtěla, to mě nenapadlo, byla to jen malá výchovná lekce nebo spíš demonstrace, že zákazník si nenechá líbit všechno.

  5. LVJeště tam byl kousek toho PVC, co to na něm drželo. Už to prodat bez obsahu nešlo. Ta informace o znehodnocení zbytku na talíři je opravdu zajímavá. Musím se přiznat, že někdy jsem už též měla z jistých známek pocit, že nejsem první! Obvykle všechno sním, ale kdyby, tak tem pokrm znehodnotím, napadlo mne že i následným osolením nebo opepřením lze učinit pokrm následně nepoživatelným.

  6. Míšo,pravdu máš. Mnozí dnes mají slušnost za slabost, a tak kolikrát i slušný člověk musí na chvíli zhrubnout, když to nejde jinak. Slovo zupáctví jsem neslyšela ani se s ním nesetkala řadu let. Některá slova se ztrácejí a zase se ve vlnách vrací. Začnu ho používat, dík za připomenutí.

  7. To je ještě dobrý, dneska jsem v bedně viděl, jak dvě paní odmotávaly roli toaletního papíru a počítaly v ní útržky (po jednom, ne že by si odpočítaly třeba 10 a pak trhaly po 10) a když jich napočítaly jen 198 místo 200, to byl řev!

  8. Hele, a nebyla to ta mediálně známá přísná paní jak všechno testuje???? Jinak si to nedovedu představit, kdo by to počítal, nehledě k tomu, že ani spotřeba se těžko normalizuje, papír sem, papír tam. Ale jeden můj kamarád má i tohle v háku. Stravuje se přísně a také na svoji pravidelnou stolici dbá, a skutečně zcela přesně atd… ach jo, to jsou starosti …

  9. Osolit opepřit? V 15.jsem míval iluze. Po té co řada mých známých pracovala v restauracích je již nemám. Osolit a opepřit tak z toho bude dobrý guláš,masová směs, sekaná atd.Plněná paprika, závitek atd. Kdysi jsem četl o tom jak se šetří v USA,údajně tam co nedojí dají si zabalit sebou s poznámkou, že to mají pro pejska, proto se tam tomu řídí dogbaks,taštička pro psa. Jednou jsem byl s jednou slečnou ve zdravé výživě a mluvil jsem o této zkušenosti a protože nám jídlo chutnalo a již jsme byli poslední polední návštěvníci, tak co zbylo rozdávali i přišel šéf dávalnám plastikovou krabici plnou jídla hare kršna a říkal tady máte pro pejska.Od té doby,když jsem s nějakou slečnou v restauraci a nedojí( mě se to nestává )jídlo,často si necháme přichystat taštičku pro psa. Jinak doporučuji jíst v restauraci pouze kotletu s chlebem bez příloh. Málokde to dnes mívají,kdysi se to jmenovalo srbské vepřové žebírko a dávali to v Internacionalu v Brně. Nic mleté,krájené, atd. Strouhanka je z plesnivých rohlíků,z kyslého mléka, zkažených vajec atd.Smaží se na přepáleném tuku,omáčky se slívají z talířů,zeleninové přílohy se dávají na další talíř, brambory také vystřídají několik talířů než se dojí, hranolky též.

  10. LVčlověk to může podvědomě předpokládat, ale nechce tomu uvěřit, nechce to připustit. Pak byste nemohl konzumovat než to co sám uvaříte anebo jak říkáte máte prověřené.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz