Říj 242010
 

Rakousko Solná komora, Thalheim u Vocklabrucku

Ruina středověkého hradu  Altwartenburgu a zachovalý pozdně barokní  zámek Neuwartenburg se nacházejí poblíž sebe na opačných  stranách řeky Vöckla. Hrad na kopci  námi navštívený předloni,  fotila jsem zde árony plamaté, – je neobývaný, ale opravený, v současné době v držení hrabat z Strachwitz (stejně jako zámek), propůjčený však obci.

Komplex zámku s nezatravněným nádvořím, přirozeného anglického parku bez promenádních cest a hospodářských budov, se nachází poblíž hradu, na druhém břehu řeky Vöckla, v jejím ohybu,  v nížině.  Lesní zámek v ústraní byl postaven v letech 1730-1732 zřejmě dle plánů Antona Erharda Martinelliho a je velmi krásný, zachovalý (pouze tedy objekt zámku a postranní budovy, zřetelně vidíme postupující opravy). Mám dojem, že zámek sloužil jako lovecký – proslulým se stal návštěvou císaře Karla VI., – zúčastnil se zde sokolnického lovu a vlastně nebyl nikdy nastálo obývaný.  A ani dnes nemá stálé obyvatele, snad pouze správce a příležitostně pracovníky udržující ho v dobrém stavu.

Romantický zámek v romantickém prostředí jsme navštívily na zvláštní přání Zorky v pochmurném počasí.

V autě jsme měly troje holínky, pláštěnky a vyrazily jsme do krásného, ale trochu divokého terénu nejprve zezadu anglickým parkem volně přes nesekanou louku a les a když jsme byly dostatečně urousané, otevřel se nám z kraje lesa tento pohled na zámek zezadu. Detaily uvidíte na dalších záběrech.

Následující fotky budu popisovat jen minimálně. Jen bych ještě zopakovala, že jsme se toulaly ve vzdálených i užších kruzích kolem neobydleného loveckého zámečku ležícího na okraji  časem kulturně zplanělého anglického parku, za ponurého počasí s občasným mrholením a koncem výletu i s deštěm. Mám ráda taková místa. Místa, zdánlivě opuštěná, trochu obydlená a troch,u  osamělá, místa, která nesvítí novotou a přibližujete se k nim  opatrně s vědomím, že tajně protrháváte pavučinu tajemství a klidně se vám může stát, že prožijete nebo objevíte něco nečekaného a krásného nebo naopak velmi strašidelného. Třeba, že na vás ze zaprášeného skla okna vykoukne ze tmy místnosti hlava mumie. Ale, i když se tohle nestane, ve skrytu vědomí počítáte s čímkoli a tohle dětské očekávání vás udržuje celou dobu ve zvláštním napětí a maličko horečnatém stavu. Asi jsem blázen, když to tak prožívám, ale dcera to má po mně. A ani Emma bohdá nebude jiná.

Cestou tam … bezcestím luhů a lesů

Kdo by to řek, že potkáme i trpaslíka!

Zpoza letitých stromů vykoukne zámek a my ho obcházíme


Váza s andělíčky, ale ten spodní, co se chystá stáhnout dolů k sobě toho nahoře, má kopyta!


Vzdalujeme se

Mnohem více fotek naleznete na rajčeti


Možná je mezi vámi někdo, koho tohle také baví. Někoho takového momentálně hledám. zuzi


 Posted by at 11.09

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>