Srp 282010
AKTUALIZACE!
Tento anglický výtvarník se jmenuje Antony Gormley a umístil v alpské krajině na západě Rakouska stovku identických soch mužů v životní velikosti. K železným odlitkům není snadné se dostat, neleží tam, kam dojedete autem, ale kam dojdete až po delší horské túře.
Vzpřímení nazí muži z rezavě hnědého železa s upaženýma rukama upřeně hledí do horské scenérie vždy z výšky 2039 metrů nad mořem a každý z nich váží 640 kilogramů. Projekt, který zde tento muž za nemalých starostí a organizačních problémů uskutečnil, se nazývá Horizon Field a bude přístupný do roku 2012. Podle agentury APA jde o největší uměleckou výstavu pod širým nebem, jaká se kdy v Rakousku uskutečnila.
Tato železná těla jsou strážní, vysvětlil dnes devětapadesátiletý umělec.
Čas je na jejich straně, protože nejsou ze svalů nebo masa, a vůbec si nejsou jistí, jaký je jejich význam. Čekají na naše vzpomínky, sny a přání lidí, kteří je potkají.
Čas je na jejich straně, protože nejsou ze svalů nebo masa, a vůbec si nejsou jistí, jaký je jejich význam. Čekají na naše vzpomínky, sny a přání lidí, kteří je potkají.
Gormley nechal 100 železných mužů zhotovit podle svého vlastního těla v Londýně. Rozmísťování soch v horské krajině se pak s pomocí vrtulníku ujali pracovníci místních provozovatelů lanovek, horské záchranné služby i vojáci. O přesné umístění soch se postarali s pomocí GPS navigace vyměřovači z regionální energetické společnosti Vorarlberger Kraftwerke. Od umělcova zadání se prý neodchýlili o víc než pět centimetrů.
Nadmořskou výšku 2039 metrů umělec zvolil vědomě. Už to je nad hranicí výskytu stromů, protože postavy mají být obtížně dosažitelné, ale zároveň jsou v dohledu pěších stezek a sjezdovek.
Orientační mapka umístění soch projektu Horison Field
Má smysl věnovat své myšlenky a svůj čas takovým pracným a dlouhodobým projektům s nejistým výsledkem, kde je nutná spolupráce a souznění mnoha lidí nejrůznějších profesí – původně měla být výstava Horizon Field k vidění už loni, ale projekt vázl na jednáních s 34 majiteli pozemků, zemědělskými spolky i ochránci přírody.
Obdivuji umělce tohoto druhu, co nestaví na laciném postmodetním efektu a přece jejich práce – mnohdy dlouhodobá a náročná na přípravu, má ten příslovečný šmrnc a svěžest, v tomto případě i tajemnost spojenou s jistou nedosažitelností a spiritualitou. Je to něco podle mého gusta.
Safra, kolik krásných míst bych chtěla navštívit, a nemám vůli to sama dotáhnout do konce…
Zdroje fotografií a textů:
Doplňuji fotografiemi "elektrický pylónů" z Islandu, design: Choi+Shine
(díky za inspiraci Kláře!)
Více a další podobné inspirace zde , nelze vše vkládat, pátrejte sami 
I já smekám. Tohle mne odrovnává.
Jo! Dík za reakci, Evi
stovka stejných ?!?!? soch… kdyby byla každá alespoň trochu jiná … uniformita mne odrazuje … nehledě na to, že stačí najít jednu
Dobré.. Někteří (muži?) by možná v krajině viděli raději spíše ženy, typuju
Gombo, v tomhle se náš pohled liší
, já vím, každá keška je jiná 
No, chlap je chlap. říkej si co chceš.
Pokud by to měla být žena, hodila by se k tomu taková ta prodloužená neerotická od Olbrama Zoubka. Klidně by jich tam stovku mohl rozmístit ze svých zásob, každá by byla trochu jiná a všechny "stejné".
Ty dodaní držičky a držiči drátů my teda připadají jako větší "přidaná hodnota", ale chápu, že je to indiv. názor. Mohlo by být zajímavé, kdyby to ZČE inspirovalo
Nojo, má to i účel
a dotváří pustá krajina.
Když jsme u té spirituality, nejlepší by bylo, kdyby se ti alpští chlapíci domluvili a někam z těch svých míst utekli a poschovávali se. To by se Antony Gormley divil
)).
Ten Island je úžasný!
Báro, to by hory jen duněly při tom úprku
WOW, to je pěkný
WOW, to je pěkný
WOW, to je pěkný