Srp 032010
 

Osada Balda, nacházející se poblíž Poličky, známá také jako Zlatá Studně (německy Gold Brunn), je osada, která v roce 1930 patřila pod obec Jedlová (Schönbrunn). Leží necelou půlhodinu chůze východně od Jedlové, uprostřed hlubokých lesů. Za svou existenci vděčí několik domků léčivému prameni. V současnosti je součástí obce Stašov (Dittersbach), která leží východně.

 

 

Samotu Balda naleznete na staré německé mapě zcela vlevo dole, v jihovýchodním cípu oblasti nazývané Hřebečsko (podle Hřebečského hřbetu). Byla tedy součástí tzv. Sudet a zajímavostí že Hřebečsko (Schönhengstgau) tvořilo izolovaný německý jazykový ostrov, rozkládající se po obou stranách historické hranice Čech a Moravy. – Lidé z Poličky (nespadala do Sudet), měli v povědomí, že Balda se nachází v pohraničí. Pro mne zvláštní představa.

 

V české odborné literatuře se ale název Hřebečsko v podstatě nepoužívá; běžné je označení Svitavsko nebo svitavský jazykový ostrov.

*****   Milada přišla s nápadem, že Baldu navštívíme, protože je tam opravená kaplička a ona chtěla jí vidět. Já jsem Baldu okoukla před mnoha lety. Byla tehdá velmi zanedbaná a opuštěná. Já blázen šla tehdy pěšky z Poličky do Svojanova na hrad. Uf! Otec mé kamarádky, pan Živný, tam kdysi dávno dělal kastelána, tak jsme tam měli takový kamarádský "potlach".

 

 

Následující povídání o Baldě, bývalých malých, ale přece významných lázní, jsem si dovolila vypůjčit ze stránek Českých lesů Lesu zdar". Text je velmi povedený a lesníci mi dali souhlas k jeho zveřejnění zde. Nejprve vás ale naladím fotografiemi na ten výlet. Na Baldu jsem nakonec šla dvakrát, v zápětí po prvním výletu jsem si dala repetici, na mapě jsem totiž objevila lesní kapličku a kupodivu jsem ji bez většího bloudění také nalezla (na turistické mapě naleznete lokaci kapličky a božích muk, zde, v kroužku). Cesta na baldu vede od nádraží v Poličce po červené turistické značce přes poličské náměstí ven z města, záhy – na okraji města, odbočí doleva ze  silnice,  poté volnou krajinou, posléze se vine dlouho dlouho krajem lesa. Zpočátku míjíme 3 rybník vpravo a před Baldou dva pionýrské tábory jinak čistá příroda, líbezná krajina. Procházka těmito končinami, zvláště cesta zvlněným terénem podél lesa, na mne působila jako balzám. Krajina jiná než u nás na Skutečsku, volnější, otevřená, "velkorysá " mohu-li to tak říci o naší intimní krajině, více rozložená do šíře, pozvolně mírně členitá…. Ještě se sem letos určitě podívám. Je tu krásně. A klid.

 

 

 

Poznáte rozdíl? Vila přetvořená na základnu pionýrů.

Za visacím zámkem je uzamčen léčebný železitý pramen, však naproti je vody z něho dostatek

Pohled na Poličku, níže blíže boží muka 

BALDA
Minerální lázně Balda či Zlatá Studna leží na katastrálním území obce Jedlová, v nadmořské výšce 654 m n. m. v místě příjemném, útulném, před větry chráněném, uprostřed lesů. Po objevení zřídla lidé poznali, že voda je čistá a studená a má blahé účinky v rozličných chorobách a stává se požehnáním pro celé okolí. Hrabě z Martinic, tehdejší pán bysterský, dal postavit u léčivého pramene myslivnu a lesníka pověřil dohledem. Pozdější majitel bysterského panství František Rudolf z Hohen – Embsu přikázal postavit v blízkosti studnice kapli zasvěcenou Panně Marii, zámeček, lázeňský dům, hostinec, dvě kryté kuželny a střelnici.
Léčivá voda na všechno
První informaci o minerálních lázních v Baldě poda
l veřejnosti v roce 1748 doktor lékařství a filozofie Václav Baltazar Petržilka. Ve svém obdivuhodném spise doktor Petržilka píše: Půda kolem studánky je z úlomkovité a rozpadlé skály, která pozůstává většinou z písku a jílu, v nichž jsou i nerosty zlata. Když touto půdou voda protéká, čistí se a je velmi jasná. Čistící dusičnatá sůl, obsažená ve vodě způsobuje, že se nejen příjemně pije, ale že je i zdravá, poněvadž snadno prochází tělem… Povzbuzuje temperament, hasí žízeň, zřeďuje a vymývá hleny v žaludku a tak odstraňuje příčiny možných onemocnění. Je nazývána rychle působícím kořením. Teplota vody je v každé roční době 7 stupňů, přítok vody, který se počítá na šest mázů, je stejný v nejsušším létě i v nejmokřejším ročním období." V závěru doktor Petržilka uvádí několik případů úspěšné léčby hluchoty, vodnatelnosti, plicních onemocnění, vředů, vyrážek, zažívacích vad, neplodnosti.
Oblíbené sídlo hrabat
Václav Hejtmánek ve svém překladu píše, že nejslavnější doby ve Zlaté studni bývaly, když "vrchnost na zámku v Bystrém sídlila a do lázní častěji zajížděla". To bylo od poloviny18. až do 19. století, zvláště od nastoupení slavného hraběcího rodu Hohen-Embského, jehož původním domovem byly alpské země. Od té doby se lázně znamenitě zvelebovaly a často je navštěvovala vysoká šlechta, duchovenstvo, vojenští důstojníci a úředníci.
Po úmrtí baronky z Langetu v roce 1868 připadlo panství, tedy i Balda, habsburko-lotrinskému rodu, neboť Hohen-embsové vymřeli po meči i po přeslici. V roce 1879 u příležitosti 25. výročí sňatku vznešeného majitele Františka Josefa I. s bavorskou princeznou Alžbětou zvanou Sissi zasadili lázeňští hosté v blízkosti kaple jasan nazvaný Císařský strom. Jasan stojí u kaple Panny Marie dodnes.
Mezi pacienty byl i Jaroslav Vrchlický
Přelom století byl velice rušný. Zpravidla přijíždělo až 60 návštěvníků, mezi hosty se objevují němečtí podnikatelé, majitelé realit a úředníci s rodinami. V letech 1904 až 1906 navštěvoval "lázničky" Jaroslav Vrchlický, který se léčil z reumatismu sbíraným lesním jehličím a koupával se ještě v primitivních dřevěných vanách.
Po I. světové válce objekty rychle chátraly a stávaly se nepoužitelnými. Na čas se tam v letech 1929 až 1930 ubytovali dřevaři z Podkarpatské Rusi, kteří pracovali na obrovské lesní kalamitě. Po jejich odchodu už nebylo stavení k využití, neboť "co nezničil zub času, zničili tito synové lesa".
Ještě hospodářský rada Zimmermann se v roce 1935 pokusil o záchranu lázeňských objektů a znovuzavedení provozu, uskutečnil však pouze pokrytí budov. Dílo zkázy bylo dovršeno po roce 1945. Došlo i na zámeček, známé a oblíbené lázeňské sídlo hrabat z Hohen-Embsu, jejich hostů a všech dalších návštěvníků, kterým byla příjemná léčebná kúra a osvěžení či bezstarostná kratochvíle, ale i kouzelné přírodní prostředí.
Konec unikátu
Stavitel Jan Michl získal na základě povolení ředitelství Státního statku v Bystrém Okresního národního výboru v Poličce laciný stavební materiál k rozšíření sousední zotavovny. Původní Balda tak doplatila na bezohlednost, nedostatek kulturnosti a citu a až na kapli Panny Marie a myslivnu vzala zasvé. Jak k tomu mohlo dojít, je dnes už zbytečná otázka.
Nejbližší železniční stanicí je Polička a vlaková zastávka Pomezí, vzdálená od Baldy hodinu chůze. Místo je dostupné také z autobusových zastávek v Jedlové, Stašově, Pomezí a po silnici z Jedlové do Pomezí a Květné

Zdroje a odkazy:

nenechte si ujít: historické  fotografie http://www.zwittau.de/orte/goldbrunn/goldbrunn.htm 

http://lesuzdar.lesycr.cz/clanky/balda-zapomenute-lazne-nedaleko-policky/ 

 http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ebe%C4%8Dsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Balda 

http://www.hrebecsko.estranky.cz/clanky/hrebecsko/zakladni-udaje-o-regionu-

více fotek na rajčeti zde

 

 

 Posted by at 22.25

  One Response to “Lázně Balda, zapomenuté místo Sudet”

  1. […] začít první minuty a první hodinu nového roku 2013 na novoroční mši na Baldě u Poličky (text , fotografie), na místě které mám ráda, s člověkem, s kterým je mi […]

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php