Čvc 262010
 

Roudná, údolí Vranického potoka.

Tak, a je po dovolené. Po hektickém a zážitky napěchovaném kamarádském" týdnu v Jizerkách, jsme strávili následující dva týdny v rodinné sestavě – dcera s malou Emmou, syn a já – nejprve se základnou doma a poté na malé chatě v Roudenském údolí u Nových Hradů. Byly to dva hodně pomalé týdny, kdy se neplánovalo, program se přizpůsobil zcela počasí a možnostem Emmy (2 roky) a také jejím přáním. A tak jsme střídali betonová koupaliště v Boru a Zderazi, občas zašli do Hospody u Toulovce nebo Nových Hradů, sbírali borůvky a maliny a hráli si s kamením a chodili v řece a když se odpoledne spalo, četli jsme noviny a časopisy. Syn měl program specifický, v přízemní prostoře si vyrobil útulné doupě kde poslouchal hudbu, holdoval nikotýnu a četl z nouze Povídky od Hemingwaye. Jen tak mimochodem … Emma si zcela zautomatizovala hlášku: Honzo, jedem! (výzva k opuštění nory a připojení se ke společnému programu).
Líbily se mi ty dva týdny s dcerou. Jsme si podobné, zjišťujeme, čím dál víc. Trochu sobecké samotářky, milovnice přírody a omšelých domů a rozmanité a trochu nepořádné" krajiny – na rozdíl od toho všeho rakouského, co je jako ze škatulky a podle partesu. Dobře viditelné při cestě vlakem tam a překročení hranic. Včera jsme spolu shlédly všechny čtyři krátké filmy o české krajině, cestách, alejích, kamenech a vodě. Měla jsem z toho radost, že se nám poštěstilo vidět společně něco takového, co nás obě zajímá, vzrušuje, co vnímáme a prociťujeme. Tak nějak civilně a samozřejmě, hmm, ale tohle televizní sledování bylo něco svátečního, safra, zdánlivě nic moc, ale v tom celku podmanivé a některé informace, myšlenky překvapivé, i ve své jednoduchosti a spojitosti. Také jsem ocenila, že kromě avizovaného Cílka hovořili i jiní, zejména František Skála potěšil. Nejen svým povídáním však. A přitom jsme o to málem přišly. Televize mě přestala úplně zajímat a odvykla jsem jí…. Dnes jsem jela s holkama kousek cesty do Havlíčkova Brodu, zpět vlakem, a hned jsme měly možnost rozebírat krajinu, aleje, staré domy a tak.  Tenhle statek  třeba se konečně začal opravovat …

 

 Údolí Roudná se nachází v malebné krajině Českomoravské vrchoviny, přesněji řečeno v jejím konci, či začátku. Údolím protéká Vranický potok, ze kterého se posléze stává řeka Novohradka tekoucí směrem k Luži a spolu s řekou Krounkou tvoří Přírodní park Údolím Krounky a Novohradky.

Mé oblíbené koupaliště Roudná, průtokové, s tak řezavě studenou vodou, již druhý rok  nikdo neprovozuje a chátrá. Co s tím, snad chataři by se mohli spojit a pomoci obci … 

Pár žánrových obrázků … chalupa zepředu a pohled do soukromí malého dvorku …

Meander Vranického  potoka po dešti

Vranický potok před koupalištěm Roudná …

Bělásci se ochlazují nebo co…

 na rajčeti zde

Přestávám fotit, nestíhám lokality a události zveřejňovat, snad se zmohu alespoň vložit soubory fotografií na rajče. Balda, Český Šternberk, Jizerky … a další … 

 

 

 Posted by at 21.56

  2 Responses to “Zítra do rachoty „zvesela“”

  1. Krásně romantický domeček:-)

  2. To teda, moc hezky opravený, vlastně ani moc ne …

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz