Led 292010
 

27. ledna 2010 zemřel ve věku 91 let J.D. Salinger, autor světového románu Kdo chytá v žitě. Poslední roky svého života prožil v izolaci od lidí v malém domku v Cornish, New Hampshire (jednou jsem ten zvláštní dům viděla, ale nepodařilo se mi ho nyní vygooglit…). Tradovalo se o něm, že vstává v pět nebo v šest hodin a v malém betonovém bunkru s průhlednou střechou u psacího stroje tráví patnáctihodinový pracovní den.

Salinger už od roku 1975 neposkytl žádný rozhovor, poslední knihu vydal v roce 1965. Napsal jen jediný román Kdo chytá v žitě, který se stal biblí" americké mládeže 60. let 20. století a dodnes jeho kvalita nevybledla . Jerome David Salinger byl poté uctíván jako slavná ale nedostupná osoba, která se v kontextu svého díla vzdala všech poct. A jejíž poustevnický život dal vzniknout salingerovskému mýtu.

V roce 1961 vydal druhý a poslední soubor krátkých povídek Franny a Zooey o rodině Glassových, což jsou excentričtí mladí lidé obdaření zvláštním nadáním a zálibami. Kromě toho napsal celkem 35 povídek, z nichž většina vyšla pouze v časopisech (například The New Yorker).

O románu:
Svět dospívajícího Holdena Caufielda v románu Kdo chytá v žitě okouzlil svou bezprostředností, odporem k duchovně vyprázdněnému světu dospělých i černým humorem. Hlavním tématem se stala silná, přesto však jemná duše nevyrovnaného mladíka.
Na románu o Holdenu Caufieldovi začal pracovat v roce 1949, kdy se "zamknul v zatuchlém podnájmu na Třetí ulici, doloval ze sebe tu knihu a objednával si k tomu sendviče a fazole". Když v roce 1951 román vyšel, uvrhlo jeho kladné přijetí Salingera do stavu podrážděného nepokoje. Nově nabytou slávu si užíval i nenáviděl.

V té době se začal zajímat o orientální nauky. V zimě roku 1952 odjel do Nové Anglie, kde se usadil v chalupě bez zařízení, bez elektřiny a tekoucí vody. Prostor, samota, ticho – to byly stále se vracející útržky snů hlavní postavy jeho jediného románu – Kdo chytá v žitě – které prožíval i on sám za dvoumetrovým plotem svého domu – pevnosti.

Ten román má tedy autobiografické prvky … ne zřejmé, ale latentní, táhnoucí se spíše ve sféře pocitů, snů, vyznění celého románu – jako když po čase vyšumí to nepodstatné, to hmotné – a zůstane v nás jen ta pachuť, ten opar, který knihu obklopuje a v nás ji jeho četba vyvolala a on v nás strvá navždy, přestože si jednotlivosti děje už vybavujeme jen obtížně …
Já sama jsem tento román četla poměrně pozdě, snad ve svých 40 letech nebo i později, už nevím, jeho neustále velebení mi odjakživa lezlo krkem … jednou jsem ale knihu z nouze do ruky popadla a už se od ni neodloučila. Byla jsem ohromena její nadčasovostí a můj prožitek z četby se dal srovnat s máločím. Později jsem rysy hlavního hrdiny objevila" i v hlavní postavě románu Murakamiho Kafka na pobřeží … obě ty knihy stojí zato je přečíst.

A jedna zajímavost o knize na konec:
Kniha Kdo chytá v žitě, měl u sebe Lennonův vrah Mark Chapman, který byl knihou doslova posedlý a byla také nalezena u Johna Hinckleyho, který spáchal 30.3.1981 atentát na Ronalda Reagana.

Zpět k jeho životu:

… V roce 1955 se znovu oženil, s Claire Douglasovou. To už z něj byla literární hvězda a z jeho domu v Cornishi se stala pevnost, kterou dobývaly týmy novinářů. On sám zůstal i nadále plachým samotářským podivínem, o jehož životě bylo ale přesto dvakrát podáno podivné svědectví na hraně skandálního odhalení z hnízda jeho nejbližších.

Svědectví o jeho životě existují:

Po knize bývalé milenky Joyce Maynardové, která vyšla 1998 a kde je dopodrobna popsán vztah sotva zletilé dívky Joyce a padesátiletého muže, vydala své memoáry v roce 2000 i jeho dcera Margaret (nyní 53 let). Kniha se jmenuje Dream Catcher: A Memoir (orientační překlad: Kdo chytá sny: Vzpomínka).
Když matka Margaret Salingerové, Claire Douglasová, potkala tehdy asi třicetiletého Salingera, byla irská katolická středoškolačka a Salinger měl za sebou jedno nepovedené manželství. V době setkání se slečnou Douglasovou držel Salinger období sexuálního půstu, prý pod vlivem jednoho indického mystika. Podle Margaret se její otec v té době věnoval také scientologii, homeopatii a křesťanské nauce. Liboval si prý v urinoterapii (pití vlastní moče), držel hladovku a mluvil podivným nářečím. Svou druhou ženu údajně držel prakticky v zajetí, nedovolil jí stýkat se s příbuznými a přáteli a nesměla jíst svá oblíbená jídla. To, že byla Margaret vůbec počata, byla podle ní vzhledem k otcovu odmítání sexuálního styku s vlastní ženou naprostá náhoda. Její rodiče se rozvedli v roce 1966.

Salinger žil do současné doby se svou třetí ženou, o mnoho let mladší zdravotní sestrou.

 Zde odkaz na text, kde se objevují fotografie jeho "nedostupného" domu, níže jedna z nich

salinger_1

salinger_2

 

 Zde jeho fotografie-momentka z pozdějších let, zveřejněno zde,

oficiální fotografie, kterých je plný internet pocházejí zřejmě z doby  po vydání jeho jediného románu. Kdo je jeho společníce, nevím, že by jeho poslední, mladší o řadu let – manželka?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mám v tom zmatky, text dvakrát, jeden ruším a zatímní komenty jsem okopírovala:

komenty

 

 

 

Částečně podle New York Times, leden 2010, částečně podle citarny.cz a Reflexu, kurzívou úvaha zuzi

 

 

 

 

 Posted by at 11.34

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz