cyklus "Příběh nadějí a utrpení člověka"
Tato křížová cesta není typickou křížovou cestou dle historických zvyklostí v našem prostředí.
Cyklus Příběh nadějí a utrpení člověka tvoří soubor 15 zastavení = soch různých autorů, oslovených sochařem Vladimírem Preclíkem, realizovaných na volná náboženská témata – nejenom tedy výjevy z poslední cesty a umučení Páně.
Zvěstování – Daniel Klose
Rouška Veroniky– Stanislav Hanzík
Zázrak nanebevstoupení– Vojtěch Adamec
Trnová koruna– Ellen Jilemnická
Katedrála prosby– Vladimír Preclík
Svatá rodina – Jan Koblasa
Světlo v temnotách– Ivan Jilemnický
Slza -Václav Fiala
Vykoupení– Jan Hendrych
Pieta – Marius Kotrba
Hledač – Michal Šarše
Krajina kříže – Čestmír Mudruňka
Lásky bolest – Jiří Marek
Brána naděje – Jaromíra Němcová
Obelisk– Jiří Kačer
Cesta" je situována na členitém travnatém úseku rámovaném z jedné strany lesem a z druhé kolejemi vedoucími ze stanice Stanovice do Žirče. Nastupuje se od Stanovic pod železničním viaduktem. Terén je zprvu sevřený a postupně stoupáme svahem výše, až se zprava za kolejemi zcela otevře obraz krajiny až k dalekému horizontu.
Příchod od Stanovic
Východ z viaduktu a pohled doprava, tudy půjdeme
Zvěstování – Daniel Klose
Úvodní sousoší tří andělů. Ve trojici působí lépe, než kdyby zde stál jeden .. vypadají spíše jako nelítostní neoblomní Strážci křížové cesty z vědecko-fantastického filmu. Zdeňkovi se nejvíce líbilo z celé cesty a říkal, že si je dovede představit i osamoceně … na vhodném místě.
Rouška Veroniky- Stanislav Hanzík
Otisk trpícího obličeje … vyvolává zdání rytiny do dřeva
Zázrak nanebevstoupení- Vojtěch Adamec
Počínající levitace – odpoutávání se, ještě je s námi a zárověň stoupá od nás, socha "rozhýbaná" drapérií a šikmou polohou
Trnová koruna- Ellen Jilemnická
V předchozím textu fotografie, kdy její umístění a vyznění vyvolává dojem fotografií soch na Velikonočním ostrově
Katedrála prosby- Vladimír Preclík
Modlící se ruce, Vladimír Preclík se otevření křížové cesty nedožil. Tato plastika zapůsobila na Irenu, líbila se jí nejvíce.
Svatá rodina – Jan Koblasa
Malé jesličky, malá Svatá rodina, ježíšek má rozpřažené ruce a sedí na klíně. Tento motiv byl JK již dříve použit v novostavbě kaple sv. Václava v Bílce u Teplic, v interiéru vytvořil sgrafita, oltář, svícny, krucifix a sochu Nejsvětější Trojice. Na zadní straně plastiky utvořil fascinující rytinu božího hrobu, aby tak uzavřel do kruhu život počínající zrozením a končící smrtí … bohužel nějaký magor sochu poškodil svou vyrytou vizitkou právě pod tím skrytým a velmi intimním zobrazením …
Tato plastika se líbila mně.
Světlo v temnotách- Ivan Jilemnický
Motiv kříže s průhledem. Strejda Zdeněk , znalec, nemá rád průhledy, je jich prý v umění tolik, že jsou zprofanované
.jpg "Kuks_KCk (2)")
Vykoupení- Jan Hendrych
Motiv očistce a dušiček
Pieta – Marius Kotrba
Slza -Václav Fiala
Architektonická kompozice tisíckrát zobrazených symbolů. Není to socha s tajemstvím … těžko se s ní navazuje vnitřní vztah … ale strejda Zdeněk nemá tato a jiná nekonkrétní "hluboká" slova, kterými se ohánějí někteří umělci i snobové rád …
Hledač – Michal Šarše a detail (že by apoteóza duše člověka?)
.jpg "Kuks_KCl2 (2)")
Krajina kříže – Čestmír Mudruňka
Socha se mi líbila na fotografii nejvíce – symbolizuje cestu člověka, který si nakonec do toho kříže "vleze" sám, za křížem drapérie – vidina zmuchlaného lože po mrtvém
Lásky bolest – Jiří Marek
Tetě Ireně se tato socha zprvu nezdála, ale nevzdali jsme to a tuhle novodobou "barokní" sochu jsme důkladně probrali…. Sochy povzbuzující fantazii jsou fajn
Brána naděje – Jaromíra Němcová
Socha strohá, neupovídaná, složená ze dvou segmentů, znázorňuje dvě figury opřené v čumáku, zlomené v pase. Průchod a průhled do nebes dává naději.
Plastika se mi zdála malá v poměru k rozlehlosti otevřené krajiny, ale je to jen můj pocit. Sochy umístěné v sevření dvou svahů nemusí být tak hmotné, ale zde bych uvítala větší monument, jako je třeba socha poslední – pětimetrový obelisk
Obelisk- Jiří Kačer
Sochu nazývá jeho kolegyně Němcová "obilím". JK
tvoří architektonické plastiky, krajinné prvky, a říká: "Kámen má zůstat kamenem". Jeho touhou bylo cestu začínat nebo uzavírat, a to se mu splnilo.
zuzi … a ještě tři celkové záběry pro vaši představu. Sochy nejsou umístěny daleko od sebe, z některých míst jich obhlédnete pět i více, natlačeny však na sebe nejsou. Bylo fajn, že jsme cestu mohli projít sami, však již před námi zde "hledači" byli, podle stop ve sněhu, a po nás následovali další. Zítra ještě doplním o jedno neumělecké zákoutí a intimní zázemi umělců a ostatních zúčastněných, které jsme objevili v centru "chrámu umění" .
Zde dokument ČT Cesta k Cestě, z kterého jsem čerpala i některé názory a vysvětlení zde uvedené
Dnes jsem provedla drobné korektury dle doporučení strejdy Zdeňka a nejsem si jista, zde se sem ještě vrátím. Ráda bych se vyjádřila k použití slov socha, plastika a skulptura … tradiční výraz socha je mi v tomto konkrétním případě bližší, snad proto, že tyto "prostorové objekty" mají duchovní charakter a nejsou to žádné postmoderní šokující objekty … ostatně zde jsem se už jednou nad těmito pojmy zastavila. I přesto jsem u některých "soch" dodatečně nahradila slovo socha plastikou pro radost těm, kterým slovo socha moc nesedí!
Některé jsou moc hezké, některé spíš děsivé, vlastně se mi líbí jen ta Krajina Kříže a Obelisk.
A nedivím se, že jsi nemocná, když couráš v říjnu i v lednu ve stejné čepici!
Mod, ty máš ale paměť na čepici … ale u mě je to pokrok, chodila jsem vlasatá…
zuzičepici si pamatuju napříč celým rokem 2009:-), nebývalas zdravější vlasatá?:-)
Mod, nevím jak ty, ale já většinou marodím, když jsem ve stresu a mám nějaký trable. Když je mi fajn, jen kvetu :)))
Ačkoliv pranic sochám nerozumím, takováhle instalace se mi líbí, u některých soch bych klidně i postál a cítil v sobě něco povznášejícího…nádherně doplňují krajinu…
Jen nevím, jakdlouho sochy odolají řádění vandalů, protože si o to vyloženě říkají a takový červený sprej na pískovci, opuce nebo co je to za horninu, udělá paseku.
Díky za ty fotky.
Ahoj Sejra,děkuji ti, že jsi ocenil tu instalaci i text. Je úžasné, že tomu projektu mnoho nadšených lidí věnovalo svoji energii a podporu. Stálo a stojí to zato. A je dobře, že tomu místu není věnována taková veřejná pozornost a propagace, že se o tom vlastně moc nemluví a nejsou všude cedule s upozorněním. Jeden magor už se našel, je to k vzteku … raději na to ani nemyslet….
Zuzi,dostala jsem od Tebe dárek! V poslední době se zabývám myšlenkou navštívit Cestu (mimo jiné i kvůli Svaté rodině Jana Koblasy, který je autorem sochy Gustava Mahlera pro Jihlavu)a šťastné kliknutí mi ji představilo v plné parádě. Moc Ti děkuju za fotky i text. Napsala jsi, že si nejsi jistá, zda se budeš ke svému příspěvku vracet – to já jsem si naprosto jistá, že za odměnu si budu chodit pro trochu potěchy. Sochy ve volné krajině mě hodně oslovují a už se těším, až je uvidím na vlastní oči. Dík!
M a M.Jsem ráda, že jsem ti udělala radost, ajak píšeš, tak si určitě tu radost se tam podívat také nenecháš ujít. Máte se na co těšit. Ale nejela bych tam s celým turistickým oddílem … tedy :)))
Ano, to je komorní záležitost…, i když ve volné přírodě :-))
Přesně vyjádřeno! :)))
http://rozvedena.blokuje.cz/img/kuks_koblasa_bozihrob.jpg
Vracím se poněkolikáté k té zadní straně božího hrobu a přikláním se čím dál častěji k tomu, že to moje údajné zhanobení znamená umělecký nápis Boží hrob a jeho autorem je sám mistr Koblasa. Ještě na to téma nikdo zde nevystoupil, a tak nevím… první můj dojem však byl velmi tristní a jednoznačný… časem měknu a vidím to jinak, ale stejně netuším kde je pravda, snad kdyby sám autor naznačil…
[…] Vzpomněla jsem si v ten moment na Brno a rožnovského sochaře Maria Kotrbu (1959-2011). Dílo tohoto sochaře jsem poznala poprvé poblíž Kuksu, na novodobé křížové cestě: […]