Pro 162009
 

Setkala jsem se s ní včera v autobuse jedoucím z Pardubic do Hradce. Řidič kvůli ní na zastávce Masarykovo náměstí znovu zastavil již rozjetý autobus. Seděla jsem hned za ním, a tak jsem měla celý obrázek z první ruky. Dveře se otevřely a vešla žena. Na první pohled mne upoutala svojí neobvyklostí a nevěděla jsem, kam jí mám zařadit. Mohla být stejně dobře sebevědomou šaramantní cizinkou francouzského původu, jako hrdou ukrajinskou bezdomovkyní, i když tou podstatně méně … opravdu jsem byla na rozpacích. Vysoká žena oblečená v novém dlouhém vypasovaném tmavě hnědém koženém kabátu dubeňáku" , olemovaným kožíškem – mohl být stejně staromódní jako super moderní, záleželo jen na osobnosti nositelky… černý venkovský" kašmírový šátek s červenými květy a ostře zelenými listy , také evidentně staršího data, – ale ta žena ty trochu nemoderní věci uměla" nosit! Na zádech obyčejný batoh, světlé oprané punčochy spíš do běla a dole ale něco, co mi k té jisté ale problematické eleganci nepasovalo! Tlusté bílé vroubkované ponožky a botasky" – nic moc… Neustále se bezprostředně smála a její hluboký drsný sexy hlas a přízvuk cizinky mi připomněl Chantal Poullain. Působila v tom autobuse plném šedých lidí jako zjevení z jiné planety. Krásná a zajímavá žena… Dívala jsem se upřeně na ni a nemohla jsem se v tu chvíli na ni vstřícně neusmát … Postřehla to a odpověděla mi tím svým trochu chlapským, ale opravdu nesmírně drsným svůdným vyzývavým smíchem. Ani vlastně nebylo proč se smát, ale zasmály jsme se. Konečně vystoupila i druhou nohou na poslední schod a já strnula úžasem! Ta žena měla v té jedné botasce místo lýtkačernou železnou tyč. Neskrývaná protéza! Sedla si naproti mně, otočila se obličejem k okénku, ke mně zadkem, a tím celý zážitek pro mne skončil.
Myslela jsem na ni celý den. Jak je krásné poutat okolí svým kouzlem osobnosti. Jak je krásné se usmívat, a jak prd záleží na té protéze! Také já jsem nedávno překonala jedno své tabu, vnímaví čtenáři jistě postřehli …
Dnes mi přinesl pan tiskař novoročenky. Byl horlivý a moji jednoduchou novoročenku upravil na dva způsoby, jak se to líbilo jemu, a chtěl abych si vybrala . Překvapil mě, je to milé, ale zvolila jsem novoročenku původní prostou …. Však ji brzo uvidíte.
Pana tiskaře jsem neviděla snad čtyři roky a zapůsobil na mě jako zjevení. Zapomněla jsem zcela, jak mě kdysi přitahoval a jak se mi s ním dobře povídalo, a je to úplně jedno o čem … a v té chvíli jsem si POPRVÉ uvědomila, že mě podvědomě přitahují úplně jiné typy mužů, než veřejně prezentuji! Ne vysocí a udělaní, ale menší, připrcatělí, vlasatí, podsaditější , s výrazným obličejem a hlavně usměvaví … Ano, shodou okolností jsem v poslední době poznala dva podobné (spíše virtuálně) a na večírku jsem byla spokojena, protože tam byl můj oblíbenec, naprosto stejný typ. Je toto možný???  zuzi

 Posted by at 22.05

  5 Responses to “Možná ji znáte … …”

  1. Připrcatělí??? To je krásné slovo!!!! Úplně ho vidím:-)

  2. Sejra… ty vidíš prototyp, ale já nejméně 3 živé a atraktivní … !

  3. Jsem na tu novoročenku zvědavej. 🙂 Já už mám tu svou zhruba 3 tejdny hotovou…

  4. Teo,jak zvědavej, já myslela, že to bude ta od tebe?

  5. teo a boschachachá! … dočkáte se holoubkové! Zatím mrkněte na knihovnaskutec.bloguje.cz, na knihovnický péefky!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz