Říj 312009
 

Víkend? Stejně sedím u počítače a dodělávám resty. Hlavně zase upravuji fotky z akcí a rozesílám účastníkům … budu to dokumentování muset omezit … A dověděla jsem se od zahradníka z Chrastecké zámecké zahrady, že ten strom s plody vzhledu třešní je vlastně okrasné jablko – kultivar… Ráda bych vám ráno ještě nabídla pár fotek z této zahrady v podzimním hávu.

chrast_555

Vzpomněla jsem si na dva výroky z naší knihovnické olympiády. Děti doplňovaly názvy 12 TOP knih KMS (Kalhoty musí sedět) a mnohdy jsme se dověděli věci netušené. Třeba, že Jaroslav Foglar napsal i knihu : Rychlé šaty a Hašek zase: Osudy dobrého vondry a šamana … kdo by to tušil …
Dnes jsem byla na seznamce kontaktována ženou, z které se nenadále vyklubala virtuální kamarádka z bloguje! Přišlo mi to milé, že jsme se setkali jinde než na tomhle virtuálním pískovišti!
Nikdy jsem neviděla mrtvou kočku, jen ty ošklivě přejeté na silnici. A přece těch toulavých koček žije v mé blízkosti tolik a každým rokem se jejich společenství mění … několikrát jsem o tom přemýšlela, jak a kde umírají. Narazili jsme na tohle téma i na Rozkoši, kde o svých dvou domácích kočkách povídala Tapi to samé. Obě, nemocné, samozřejmě každý příběh se odehrával v jiném čase, odešly před svou smrtí z domova a nikdy nebyly nalezeny nebo objeveny… Ušetřily svým lidem tu smutnou práci …
Dnes jsem dočítala Dědečkovu (Jiří) myslím autobiografickou (zatím jsem se nikam nedívala, nepátrala) knihu Snídaně se psem a objevila tam zcela na konci, na konci  v Epilogu krásnou pasáž o umírání koček (jsou to myšlenky psa):
Každý je na svou smrt sám. Já bych chtěl umřít na chalupě. Někdy se mi podaří nepozorovaně proklouznout po točitých schodech nahoru; na půdě v povalu je smrt. V prostoře mezi podlahou půdy a stropem kuchyně je na výšku asi půl metru místa. Naši říkají, že tam obyvatelé domu kdysi dávno schovávali obilí, aby jim ho úřady za první války nezrekvírovaly. Obilí bylo těžké, nosný trám, který jde napříč kuchyní, je tou tíhou celý prohnutý.
Chodím se na půdu dívat, jakmile se naskytne příležitost, ale ještě nevím, jestli je to právě tohle místo. Vždycky se tu ve tmě najdou šedá pšeničná zrníčka, úplně vysušená věkem. Především se tu ale válejí desítky bílých kočičích lebek. Špičaté trojúhelníkové hlavičky. Nejdřív jsem si myslel, že si je sem natahala kuna, ale je to moc koček. Ony sem chodily umírat, líbilo se jim to místo. Schovaly se a nikdo o nich nevěděl. Nemusely svou bolestí trápit své lidi, ale slyšely je přes rákosový strop a vápennou omítku. Zespoda to hřálo a kočky nakonec odcházely alespoň trochu šťastné. Zůstala tu po nich jenom smrt. Byly to ubohé, vyzáblé, prašivé kočky. Celý svůj krátký život se musely divoce mrouskat, rodit a žrát, na lásku k lidem jim nezbývalo místo. Lidé je sice nejedli, ale také je nekrmili, protože ty kočky nedávaly mléko ani nesnášely vejce.

Kdysi chodilo přes mojí zahradu do sousedních, opuštěných zahrad mnohem více koček než dnes. To byl ještě naživu pan Jaroslav Kopecký, osaměle žijící akademický malíř odnaproti. Ten ty toulavé kočky každodenně krmil, když už později skoro neviděl a nemohl malovat, bylo to možná jeho smyslem života  … nějaký čas do toho opuštěného domu, tak jednou za týden, jezdil s granulemi pro ně jeho syn, ale pak to samovolně ustalo a kočky se začaly starat samy. Jejich občasné mrouskání je pro mne zvukem, který ráda vnímám stejně jako pokřik pářících se poštolek. Je to radostný nekontrolovatelný výkřik extáze….

Jiří Dědeček je tématem smrti osobně poznamenán a jeho útlou knihu veršů Věci po mrtvých jsem si dávno zamilovala. Kniha se dá přečíst za půl hodiny, ale do ruky ji beru zřídka. Ty verše, tak obyčejné, civilní, jsou natolik intimní a dojemné, že celou knihu vždy propláču. Před chvílí jsem ji přečetla znova a vidím, že Snídaně se psem a Věci po mrtvých jsou spolu v souladu… jen jedno je v próze s druhé ve verších …

 ***

S dlaní na náhrobním kameni
Čekám na nějaké znamení
Na záblesk Slůvko z nicoty
Věřím v NIC mami, jako ty

 

JD

 Posted by at 22.40

  9 Responses to “Virtuální setkání a dušičkové téma”

  1. Opravdu krásná pasáž a kočky jsou velmi,velmi zvláštní stvoření.

  2. KočkyPraktická kniha o šikovných kočkách
    T.S.Eliot – M.Prostějovský

    Ťap, ťap, ťap, kolem hotelu Ritz,
    ťap, ťap, ťap ťap, dalším životům vstříc.
    Ťap, ťap, ťap, projdi měsíční kraj,
    ťap, ťap, ťap ťap, najdi kočičí ráj.
    Ťap, ťap, ťap, v dálce anděly zříš,
    ťap, ťap, ťap ťap, kráčej vzhůru a výš!

    Ťap, ťap, ťap, kolem hotelu Ritz,
    ťap, ťap, ťap ťap, dalším životům vstříc.
    Ťap, ťap, ťap, projdi měsíční kraj,
    ťap, ťap, ťap ťap, najdi kočičí ráj.
    Ťap, ťap, ťap, v dálce anděly zříš,
    ťap, ťap, ťap ťap, kráčej vzhůru a výš!

    Jak mystické je souznění
    v něž troufalost se promění.
    Náš chorál dálkou zní.
    Vzdávám
    hold kočkám věčným, andělským!!!

    http://www.youtube.com…Inhsh5tgNc

    a česky
    http://www.youtube.com…OW1DHLWO-g

  3. Mod, je to fakt, ač si na domácín zvířata nepotrpím, kočky pozoruji z povzdálí ráda, jsou tajemné…

  4. Ahoj Vlku, dík za hold kočkám, zdá se že k nim máš opravdu kladný vztah :)))

  5. Ahoj Zuzi,k Dědečkovi (Jiřímu) jsem se dostával vždy ve vlnách, vždy v jiné souvislosti, ale pokaždé civilně a přitom trefně. Navíc s jeho rozpětím od rispett k dispettům je ta jeho morbidnější rovina přece jen jednou z mnoha 🙂

  6. Ahoj Tosku!Vidíš, a mně je tahle morbidní jak říkáš ty 🙂 já říkám intimní výseč, asi nejbližší. Málokdo umí tak jednoduše a civilně zachytit a popsat své pocity, které jsou mnohdy tak jemné, že hned opadnou a málokdo je zaznamená a málokomu stojí za zmínku. Já těm veršům rozumím…

  7. psí pasáž pěkná, ale já kočky nerad

  8. Ahoj Ještěrko … já mám před všemi zvířaty respekt a uznávám je, ale blíže s nimi nekamarádím, na to mám lidi. Tak to mám nastavený já. Kočky mně přijdou nepřístupný a tajemný. Kdysi dávno mně jedna za pohlazení pěkně podrápala, od té doby mám odstup ještě větší. Nevěřím jim.

  9. Zuzimam to taky nejak podobne. Zvirata jsou OK, ale v posteli mam radeji člověka:-)Nechtela bych skoncit sama se zviraty, sice to nekdo opevuje, ale radeji žít s lidmi bez zvířat, kdyz uz bych si musela vybrat;-)Navic me nelaka uklizeni jejich výkalů. Asi jsem holt mestskej typ:-)

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz