Čvc 192009
 

a Božejov

/files/bozejov.jpgJedu sama, Honza si ráno vymyslel zdravotní problémy (akutně natržené šlachy v kotníku) a neodjel. Jsem vlastně ráda že odjíždím sama. Ve Žďárci se na sebe zubíme s jednou cestovatelkou a nakonec si děláme společnost až do toho Hradce. Jsme obě holky z Vysočiny a máme si co vyprávět! Jsme si tím neblahým životním rámcem" tolik podobné… Z Jihlavy si jako jediné dvě neohrožené zákaznice ČD sedáme do vagónu okupovaného hlasitě rozjařenou partičkou veselých chlapců  z Moravy , kteří jedou sjíždět Vltavu. Mají všichni oblečena špinavě červená trička, na hrudi s vtipným nápisem: Lepší pívo(=grafický symbolm místo textu) v žaludku, nežli voda na plicích. Hned po našem usazení nám štědře, jak to jen valaši umí, nabízejí řízky a uzené, a tak se jich ptám, zda berou také stravenky… neberou, a tak nic nedostanem. Cesta v tomto bujarém vagónu ubývá rychle a už jsem v JH.
Dvě a půl hodiny si opět prohlížím město a hlavně trávím chvíle volna na hradě. Tam je kouzelně. Bohužel obě lavičky u Vajgaru jsou obsazeny milenci a moderním dědkem, kterému byl přidělen kočár se spísím vnukem – ten se odsud jen tak nehne – , a tak se vracím na poslední, čtvrté, nádvoří s rotundou, kde usedám u vodotrysku a odpočívám. Výhled mně ale kazí jedna věc!  V ambitu je instalována velmi podivná výstava. Evropská unie mě také fascinuje tím, na jaké projekty věnuje své peníze vysomrované od svých členů. Jsou to kolikrát pěkný hlouposti a partička šikovných šíbrů dovede zaobalit hovno do líbivého pozlátka a těmi penězi si pěkně polepšit! Tohle je jeden z odpuzujících případů. Stovky portrétů vysmátejch příhraničních Čechů a Rakušanů a jako, že jsou všichni stejní – si rovni – a nepoznáme kdo je odkud. Je to nanejvýš ohavná výstava, přišlo mi to, pokud jsem si nepřečetla vzadu o co de, jako seznámení s činností místního ateliérového fotografa komunálního významu. Opravdu mě to nenadchlo.Ta masa nadšených ksichtů odvádí též pozornost od vážnějších problémů. A člověka to akorát trochu nasere :))). Ale náladu jsem si spravila na božejovském hřbitově.

Cestou zpět jsme se zastavili na Božejovském hřbitově poblíž Pelhřimova. Už dávno jsme ho měly se Zorkou v hledáčku. Je situován mimo obec a vede k němu majestátní lipová alej. Nebyla jsem zklamána. Objevila jsem tam krásný neobvyklý hrob. Akademického malíře Stanislava Podhrázského (snad si to jméno pamatuji správně) a jeho rodičů. Ano pamatuji. Umělecký náznak rovu spíš kopečku hlíny, jednoduchý oblý kříž s vročením 1965 a dvě hrubé nestejně velké pískovcové desky od sebe odděleny nepravidelnou cca 5 cm mezerou, kterou prosvítala hlína. Jména mrtvých a data tvořila nadlehčená" kovová písmena s dojmem zelené barvy, vznášející se v oblouku nad povrchem kamene. Velmi působivé … nenašla jsem nic na netu o tomto malíři, snad žil v sousední Nové Vsi mi sdělil pán nalézající se v tu dobu na hřbitově … zuzi … doufejme to někdy vyfotím a vás oblažím!

Dodatek: získala jsem informace k malíři zde pohřbenému:

STANISLAV PODHRÁZSKÝ (1920-1999), malíř, žák poválečné třídy Františka Tichého na VŠUM (1945-1950). Od roku 1936 žil a pracoval v Praze, přítel Miloslava Chlupáče, Mikuláše Medka, Zdeňka Palcra a Zbyňka Sekala.
SP je jeden z nejosobitějších českých malířů. Jeho jedinečnost spočívá ve zvláštním spojení obecných tendencí umění, především surrealismu, abstrakce a nové figurace, s ryze osobitou tématikou, citovým nábojem a zcela nezaměnitelným druhem malířského lyrismu. Stanislav Podhrázský se tak vřazuje do významné řady relativně solitérních osobností českého výtvarného umění, které právem patří k jeho chloubě i v širším mezinárodním měřítku.

Zajímavé je také jeho spojení s městem které mám ráda, s Litomyšlí. Spolu s přáteli Václavem Boštíkem, Zdeňkem Palcrem a Olbramem Zoubkem se významně zasloužil o obnovu renesančních sgrafit zámku Litomyšl, kdy řadu lunetových výjevů sám komponoval.  Více o Stanislavu Podhrázském  zde.

C Nové Vsi u Pelhřimova, poblíž božejovského hřbitova se narodil a měl zde chalupu. Po své smrti spravují chalupu jeho potomci. Hrob pro rodiče a sebe navrhoval sám.

Fotka, křbitovní alej, je převzata z webu vesnice Božejova, já nyní nefotím ze známého důvodu.

 Posted by at 22.17

  7 Responses to “Do Jindřichova Hradce a zpět”

  1. Ahoj Zuzi, ta výstava tě zjevně popíchla :-). Ono ale vůbec celé to národní fotomuzeum je trochu zvláštní – dramaturgií i lokací. Jako by hřešili na to, že na JH by to "mělo stačit"..

  2. Někdo má rád holky jiný zase vdolky, někdo obojí, jiný zas třeba rád olizuje kolky, někdo si cpe panděro vepřovým. Ti nejvyvolenější z vyvolených si dávají do trumpety za ostatní, co na to nemají fištrón, nebo žaludek, nebo obojí.

  3. Ahoj Tosku, to víš že popíchla – zkazili mi panoráma! A ještě takovým "projektem"! Mluvíš nějak zasvěceně … snad jsi tam také nebyl??? 🙂

  4. Jaromíre, mně ta přehlídka ve stylu evropské unie nudí. Jenže mi přijde, že tyhle ptákoviny mají teď zelenou! Jen aby se to povědomí podpořilo!

  5. Zuzi,kvalitní projekty nevznikají tak rychle, jak jsou peníze vybírány. Přebytky se vždycky musí někde udat, aby výběr byl ve stejné výši. Jakmile někde udáš, že jsi rozpočtovaný příděl neutratila, vrátíš zbytek a příště nedostaneš nic. Bylo by zajímavé vykuchat upotřebení peněz, možná, že bychom se divili, za co byly vydány.
    Rozpočtované hospodaření má jedinou zákonitost – utratit do mrtě, co se utratit dá, jak jsem řekla – ušetříš – vrátíš.
    MSF

  6. U peněz z fondů EU platí přímá úměra, čím větší pitomost si vymyslíš, tím víc peněz dostaneš. Blbost má budoucnost, pryč se zdravým rozumem!

  7. Janovo, Jaromíre, děkuji za vaše komentáře, mám už několik hodin úplně jiné starosti. Bližší košile než kabát 🙁

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz