Lis 052008
 

Safra, to byl den! Všechno jsem stíhala za pět minut dvanáct a něco jsem nestihla do večera vůbec. Třeba namalovat si ksichtík! To se mi vážení nestalo roky. Z toho lze jedině usoudit, že mi hoří koudel za zadkem. Začínám se v tom předvánočním moři práce a starostí nějak topit. Málo světla mi bere energii a mám chuť chodit spát se slepicemi a vstávat až se docela rozední. Spát se slepicemi … Co je to za nesmysl, to mě moc neba … mně by spíš vyhovovalo uléhat s kohoutem. Jenže … jenže!!! ( to narážím na ten můj deficit energie, ne na toho kohouta :o)). Zítra už doufám všechny resty zdolám a opět se můj život navrátí do poklidných kolejí a nebudu se muset ráno dopovat cyklem Forever Young, který mě dnes dokázal chvíli motivovat než jsem se zapletla do práce jak dělník na pase kdesi v kolbence. Júúúú, jedna moc příjemná zpráva. Na vánoce možná nebudu osamělá! Kdyby to vyšlo přijede celá rodinka zpod Alp, Honza a ještě naše dobrá kamarádka Iva, Zorčina svědkyně na svatbě. Takové hodné milé děvče aby pohledal! Taky má smůlu, zamilovala se … zaháčkovala se v Německu na pouličníhu umělce z pobaltské republiky a dlouhé roky spolu jen tak nadivoko tam existovali bez žádné větší perspektivy… k ničemu to nevedlo. Ale měli a mají se rádi. Jenže každý se jednou asi? asi! touží usadit … A tak nyní žije ona zde a on stále tam a kreslí na dlažbě … no a už jsem tam, kde jsem nechtěla být. Ale stejně to tam vždycky skončí … kde? No u lásky. Nebo u sexu? Jak jsem uvedla v poslední svodce testament Marcela Duchampa: Eros je všechno! Neradno mi vésti rozpravu o těchto věcech, protože bych se zase do toho zapletla. Jisté však je jedno. Když to v sexu neladí, ani láska nepomůže … Tak a dost.
Chtěla jsem se jen zeptat,zda jste neslyšeli něco o Karlu Čapkovi … četla jsem zde rozhovor s Ivanem Klímou nad jeho novou knihou Moje šílené století. Zaujala mě tato pasáž:
LN Co vnímáte jako největší slabinu Karla Čapka?
Snad určitou tezovitost a také zatěžování díla filozofickými interpretacemi. V tom hrála roli i snaha zakrýt autobiografičnost – vždyť třeba v Hordubalovi, který odmítá vidět nevěru své ženy, je cosi z jeho osobní tragédie, stejně jako v hledání milované ženy v Povětroni. Čapek byl geniální prozaik, povídkář a fejetonista, jako dramatik až tak silný nebyl, tam je ta tezovitost už víc na závadu. Proto se také už méně hraje.

Nevím jakou osobní tragédii Karla Čapka pan spisovatel myslí … snad abych se ho zeptala? To tajemné nevyřčené mě láká poznat…
A ještě bych vám ráda nabídla k přečtení jeden příběh přirozeného seznámení. To je to kouzlo náhody, které přijde nebo nepřijde za celý život. zuzi

 

 Posted by at 20.18

  2 Responses to “Safra, to byl den!”

  1. Zuzi, to s tím přirozeným seznámením nemyslíš vážně! Ale vlastně, vy ženy máte rádi romantiku, viď? 🙂

  2. Šedý, má tvůj komentář snad nějaký skrytý smysl??? Přirozené seznámení je když … si s někým člověk padne do oka neplánovaně. Co je na tom prosím romantického? To je život!!!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz