Zář 302008
 

Intimní zpověď – Jan KaplickýTaková malá zpověď, přestože trochu vytrhaná a zkrácená, potěší. Nevím kde architekt Kaplický v Praze žije-bydlí … myslela jsem si, že je vlastníkem vily na Ořechovce, kde prožil své dětství … doplním fotku a jeho vyprávění večer – z jeho knihy Album… ale spletla jsem se, tato zpověď" je natáčená jinde (viz závěr rozhovoru zde). Ostatně kamera nezabírá nic než pana Kaplického. .

A už jsem u toho … ptají se též, jaká je manželka, Eliška Kaplická, kuchařka. A manžel říká, že úžasná. Uvařila pro Italy čočku s uzeným a kyselou okurkou a Italové se mohli po tom utlouct! ….. To přece umím taky! A určitě stejně dobře jako paní Eliška… jen to neumím prodat!
Poslední rok, a možná i déle, se noviny a časopisy, které chtějí budit zdání moderny, neobejdou bez kuchařského koutku. Různí povolaní a vyvolení hodnotí, doporučují a také vaří. Za ten rok jsem si zvykla, přelouskám i sebestředného snoba Macka v Reflexu, a ledacos už beru s rezervou. A myslím, že bychom se měli více věnovat našim jednoduchýmdomácím  jídlům i specialitkám, v kterých přípravě jsme mistři, abychom na ně nezapomněli. Co se týká zuzi, tak ta si na nějaký chobotnice a mušle nepotrpí. Dá si raději tu čočku. Nebo bramborák. Nebo gulášek s chlebem…. A až mně bude na někom záležet, určitě ho uctím nejlépe něčím takovým. Ve vaření totiž neexperimentuji. zuzi

 Posted by at 12.41

  11 Responses to “To umím taky, ale neumím to prodat!”

  1. Nejideálnější je ta jídla kombinovat, dát si třeba jako předkrm bramborák (tady na plzeňsku se říká vošouch) a pak se pořádně nacpat biftekem:-))
    Ad zapomínání-kdo dneska dělá bramborový placky na sporáku?

  2. Vošouch, vošoust, vošlejch… někde jsem slyšela, ale kdovíco to všechno znamená :). A k těm plackám… nedávno jsem narazila na recept na bramborový placky co se dělají nasucho v troubě… to by mohlo být ono. maminka pekla na kamínkách když jsem byla malá také takové tenké placky a dělala z toho jídlo zvané burátka. Placky se roztrhaly na kousky, spařily horkou vodou a v míse zalily horkým osoleným mlékem s rozpuštěným máslem… Ach jo, jak se mi stýská a nejen po burátkách …

  3. Ad vošouch – když sme se nastěhoviali sem na plzeňsko, známí nás pozvali na vošouchy. Seěli sme pak doma a přemýšleli, co to vlastně je, no a co nás mohlo jinýho napadnout než… A tak sme dumali a já říkám, že teda jako se Štěpánkou jako proč ne, je jenom o pár let starší než já, ale proč by u toho grupensexu měla být i její skoro šedesátiletá máma? A jak sme koukali, když to bylo jídlo, známé nám jihočechům jako cmunda.

  4. Sejra, když jsme u těch bramboráků … my jim doma říkali zase pro změnu kramfleky… a vošouch tady na Vysočině neznáme vůbec a mimochodem, myslela jsem, že jsi od České Lípy 🙂

  5. ZuziTak lokalizace se ti mírně nepovedla:-) Mám ti poslat GPS souřadnice?
    Mimochodem v České Lípě mám spolužáka a možná tam brzy pojedu.

  6. Sejra, blíže se lokalizovat nemusíš. Stejně jsi daleko, tak na nějakém tom kilometru nezáleží … Plzeň… to je odsud lán světa

  7. Jejda, jak já miluju čočku!

    Vždycky si říkám – a nejsem první a snad ani ne poslední – že nejlepší jsou úplně obyčejný jídla; a nejlíp chutnají třeba když člověk staví dům, sedí na prkně a jí obyčejnou polifku a něco jednoduchýho ze starýho talíře, přikusuje právě dovezenej chleba, sluníčko svítí a malamuta opruzuje trojice koz…

  8. Henry Psance, jojo, já si také ráda pochutnávám na jednoduchých jídlech. Tvoje představa je legrační … protože si všechno vizualizuji, mám ten obrázek jako na dlani. Včetně malamuta a trojice koz :). Já si nejvíc pochutnám, když pro mě někdo uvaří, nemyslím teď v restauraci, ale víš jak. Někdo vaří a přitom na mě myslí, že to budu jíst a tak se snaží, aby se to povedlo. To se mi stane ale málokdy. A pak je to svátek a jídlo si nebesky užívám. Vzpomínám na hovězí polévku a španělské ptáčky s rýží … je to už více let 3-4 roky zpět …

  9. Achjojo.

    Ale to s tím malamutem a trojicí koz je pravda. Naučili jsme ho, že když na rozdíl od králíků kozy sníst nesmí, musí se nimi nechat občas otravovat (skákat na lidi z okna jsme ho nemohli odnaučit, tak jsme všechna zatloukli). Kůzle se jmenovalo Baťoh, rozmazlil jsem je tak, že když jsem si lehl na písek, vlezlo mi na břicho a dřímalo.

  10. Bože tedy … to je neskutečný výjev, zajímavé vzpomínky. Říkáš BaŤoh… to druhé se mohlo tedy jmenovat Ruksak a třetí počundrácku Tele …

  11. Baťoh se jmenoval po bratrancově nejlepším kamarádovi. A Ruksak se říká našemu elektrikáři. No a tele, tele jsem já…

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz