přiostřuje se …… A se středou přichází další otázka Letní soutěže internetového časopisu IKAROS, již druhá. Vzpomínáte … před týdnem?
Tak. S Hynkem z Poděbrad jsme se trefili dobře, ale o tom nikdo nepochyboval, že.
Přestože ikarosáci" uvádí též rozšířenou verzi jména = Jindřich mladší Hynek z Poděbrad, počítají správnými obě.
A počet soutěžících s plným počtem bodů se snížil na 65, ve 2. kole ze 70 bylo správných jen 65 odpovědí. A mezi nimi i my z bloguje.cz.
AKTUÁLNĚ:
3. otázka: Kult romantického básníka Karla Hynka Máchy nesměl být ani dlouhá desetiletí po jeho smrti narušen zápisky z jeho šifrovaného intimního deníku, který u nás mohl poprvé oficiálně v úplnosti vyjít až po roce 1989. Dnes je tento deník se zápisky jako "Doma jsem ji svlíkl ze satů; vyzvedl ji sukně a dival se na ni popředu po straně i po zadu. Libal stehna a tak dále." považován za součást Máchova díla a interpretační pomůcku Máchovy osobnosti i tvorby. Pokud chcete získat tři body, napište nám přesnou dataci (den, měsíc, rok) uvedeného úryvku.
Správná odpověď a další otázka budou zveřejněny ve středu 23. července 2008..
***** Ale my ji zveřejníme už dnes: Správná odpověď zní: 21 září 1835, důkaz třeba zde
A přestože jste zmeškali začátek, můžete soutěžit klidně od třetího kola. Náročnost se zvyšuje a do konce dojdou jen ti nejvytrvalejší znalci erotické literatury … a také ti, kteří umí dobře vyhledávat 🙂 zuzi (tak zase příští středu)
No vida, však jsem si říkala, kdepak je nová otázka. Tentokrát jsem věděla jen rok, ale naštěstí máme internet. Jenom nevím, jak je to s dešifrováním Máchova intimního deníku – myslela jsem, že záhadu tajného písma rozluštil Jakub Arbes. Ale ten přece nemohl být Máchovým přítelem. Co vy na to?
nassi, já si odpověď vygůglovala, zatím to jde, přijdou horší časy. A hele, musela jsem se podívat kdy žil Arbes. Mácha zemřel roku 1836 a Jakub Arbes žil 1840-1914. Vyluštit Máchovy deníky není prý tak těžké, nahrazoval pouze písmena znaky. Mně ty jeho věcné šifrované záznamy okouzlují víc než kdovíjaké výmysly. Je to obyčejný doklad sexuality té doby, a čtu proto ráda i dopisy. Teda, protože se v nich člověk většinou nestylizuje (teď nemyslím zrovna na zmínky o sexu) ale není to pravidlo.
brnkačka, zuzi, brnkačka…ani guglovat sem nemusel, tohle mam na HDD (v compu, ne v hlavě)…jinak velmi populární čtivo v době studií
Loupáku, seš dobrej!, tebe jen tak něco nezaskočí. Už se nebojím ničeho!!!
zuzi, bude také veřejná recitace mé básně?
Jaroslave,kde ty se tu bereš?! Tomu říkám propojení! A jakou báseň bys chtěl slyšet milý Jaroslave? Rytíře Smila, troufám si hádat …
http://www.kosmas.cz…/rytir-smil/
No, jestli vyhraju, tak bychom pod Tvojí záštitou mohli uspořádat nějakou zahradní slavnost… a klidně bych se té recitace ujala!!! Tak zatím a kdybychom se dostali do úzkých, napověz, jó?
zuzi,Přicházím nepozván,
odcházím nepoznán.
Raději vyberme jinou: http://www.volny.cz…ick/index.htm
Jaroslave,stále pěkně veršuješ… nejvíce se mi líbí báseň, která se jmenuje Píseň, pamatuješ?:
Jest večer, kouří se z lesů,
červánek stromy prokmitá.
Kytici vřesu ti nesu,
je celá rosou pokrytá.
Každý ten nejmenší kalich
plá, jak by protkán rubíny,
nesu ti v kvítkách těch malých
své lásky velké hlubiny.
Tak, Smil není moje nejoblíbenější, velebný kmete, napadlo mě to v souvislosti s tou erotikou.
Taky se nejsem jista, jestli se ozýváš z IP adresy “Na věčnosti” nebo třeba odjinud? Ale opravdu si nejsem jista… tip bych ale měla 🙂 ts
zuzi,Pamatuji si vítr, co chladil to jasné denní slunce
a vlnění trávy dávalo pocit jedinečnosti.
Pak pohled shora na mračné nebe až k zelenému obzoru.
Únavou a tichou radostí nebylo jak popsat tu chvíli.
Odnesl jsem si jen pár malin téměř zralých, co tam u cesty rostly. Zbytek už stačí pamatovat.
Ars amatoria je má oblíbená kniha.
Jirko,vyhledala jsem tu fotku. Popsal jsi tu vzpomínku velmi poeticky a sugestivně a mně je v tuhle chvíli moc hezky. Takových vzácných chvil se moc v životě nepotká … měli jsme v tu chvíli štěstí …
ještě ten odkaz … Kokořínskohttp://rozvedena.blokuje.cz…lobal
Ten článek byl zajímavý. Na Kokořínsko se někdy vydám. Třeba to dokáže evokovat ta krajina.
šedý … myslím, že to nebylo jen krajinou, i když ta v tom hrála také svou roli, asi největší … ale bez toho větru, chůzí mezi vlající vysokou travou a pak také my čtyři, co jsme tu atmosféru pocítili úplně stejně … a řekli jsme si to až někde jinde, náhodou. Možná bychom se to ani nedověděli, a to by byla škoda. Tohle byla výjimečná chvíle, že jsme jí sdíleli všichni čtyři … je to docela dojemný…
zuzi,alespoň tohle se mi povedlo.
Není nad to nazývat vše pravým jménem 🙂
Jirko, musím přiznat, žes ten “pocit chvíle” vystihl a popsal jedinečně, já bych to tak nesvedla. A nazývat vše pravým jménem … jo, není nad to, zjednodušuje to již tak spletitý život člověčí 🙂