Čvn 122008
 

rekapitulaceDnes se snad konečně vyspím…. myslím do syta. Už několik dní pociťuji nedostatek spánku. Stále něco je. V práci i doma… a nenacházím čas ani na blogování. Včera jsem večer psala do půlnoci tři smuteční řeči, zítra budou tři obřady za sebou. Je to velmi neobvyklé a ještě nikdy tomu tak zde za mne nebylo. Jsme menší město a hodně rozloučení se koná v kostele s knězem…. Dnes ráno jsem se probudila a nevěděla který je den. Přála jsem si v tu chvíli, aby byla sobota a já mohla ještě dlouho spát… jenže v sobotu bych také chtěla někam jet. Dostala jsem od medailéra Otakara Duška pozvánku na velmi neobvyklou ražbu stříbrných pamětních medailí k 65. výročí bitvy u Kurska. Tato bitva vešla do historie jako největší střet tankových jednotek v dějinách a medaile proto bude zcela netradičně ražena tankem T34, který byl klíčovou zbraní v rukou Rudé armády a významnou měrou rozhodl o výsledku bitvy. Tak mi to napsal pan Otakar Dušek. Jestli přijede syn, snad bychom jeli spolu vlakem. Je to však trochu z ruky -v Hrádku nad Nisou… výlet na celý den….
Měsíc květen a počátek června … snad to byla předčasná dovolená… Dovolená, kterou už více let trávím tradičně na zapůjčené malé chatě v Maštalích. Dva týdny o prázdninách… Loni ještě týden na podzim. Byl jiný než v létě, intimnější. Protože už turisté odjeli domů a lesy a cesty a vsi se vylidnily…. A kromě příjemné a bezstarostné samoty vyvstala neočekávaně i jiná varianta trávení prázdninových dní. Poznávání vesnic, samot, jejich zákoutí a také obyvatel…. Nemusela jsem se moc snažit, šlo to samo… jezdím sem už dlouho a srostla jsem s tím krajem – cítím se tady doma. Už nechodím moc po lesích, znám zde už kdejakou stezku a kdejakou skálu, teď mě baví víc ty obce a polní cesty, spojky mezi nimi. Kulturní krajina.
Letos se tam také chystám. V srpnu a září. Doufám že s Honzou. Obě děti to zde mají rádi též. Hmmm, k moři mě to netáhne… ještě jsem ho neviděla.
Májová dovolená u Zorky v Rakousku, v podhorské oblasti u jezera Traunsee, byla krásná. Něco jsem napsala, některé fotky zveřejnila, ale vnitřní pocity se těžko svěřují papíru, asi by to byla nejspíš trochu trapná a křečovitá oslavná óda. A já nemám ráda okázalost. Se Zorkou jsme si hodně blízké a baví nás stejné věci. Myslím příroda a poznávání. Dost mě nadchla návštěva u místního intelektuála, hodného pána prodávajícího doma v garáži knihy. Už dlouho mi o něm Zorka opakovaně povídala a opravdu tam člověk pociťoval klid a mír, pohodu. Čistotu a krásu. Krásu ve vnější jednoduchosti. A vnitřní skryté bohatství…. Měly jsme štěstí na slunné dny! V Rakousku je mi dobře. Lidé jsou slušní a zdá se mi, že nejsou tak uspěchaní a křečovití jako zde. Také nejsou nafoukaní, vládne zde celkově jakási vlídná sousedská atmosféra. A ochota a úslužnost. Myslím v té oblasti, kde jsme se pohybovali. A také se tam nekrade. A snad ani neokrádá. Nevím jak ve velkých městech. Nechci to idealizovat, ale cítím se tam bezpečně a dobře.
Dva dny na Vltavě zkraje června byly pro mne velmi milé. Bylo to takové dvoudenní třeštění. Veselá jízda. Přiznám se, že jsem spíše samotářka a ani nepamatuji, kdy jsem trávila dovolenou ve větším kolektivu. (Vlastně jo, co to povídám… loni a předloni s kamarády z mládí. Co jsme společně trempovali. A byl s námi na Kokořínsku také Trendspotter z bloguje. Povedlo se. ) Vyhledávám ale spíše samotu. Tedy nejraději mám samotu ve dvou, ale o tom se mi může jenom zdát …:o). Přesto jsem se na Vltava tour 2008 těšila. Snad na pár lidí, kteří jsou mi na dálku sympatičtí. A byla jsem přidělena právě do jejich společnosti. V autíčku a pak i na raftu. Byla jsem šťastná, že jsem je mohla poznat blíže – v jejich nehrané bezprostřednosti. Bylo to vůbec celé velmi kamarádské … i ta společnost co se potulovala na vodě a kolem ní…. S tím ale kontrastuje včerejší večer. Také na divadle mi bylo dobře, ale včera stačila jedna věta a jedna ignorace od člověka, kterého jsem považovala za fajnového a měla jsem po žížalkách. Rázem jsem sklesla a mám co dělat, abych nedávala najevo svůj smutek. Už to dohraju, ale bude to nejspíš moje první a poslední divadlo. Zklamání se mi vrylo hodně hluboko.Vážila jsem si toho člověka. zuzi

 Posted by at 20.48

  7 Responses to “Jak to jde”

  1. dík za hezké čtení a nebuď smutná ! 🙂

  2. Myslím, žeVšechny ty dobré zážitky se stále počítají! Vltava byla dobrá volba, škoda jen že jste nepokračovali dál alespoň do Zlaté Koruny. Ta cesta po vodě je tam příjemná.

  3. Láďo dík, vlastně na ten smutek není čas… ani ten smutek si člověk nemůže pořádně užít!

  4. TS … zvládli jsme to. A bylo toho akorát. Dva dny, aby ten výlet nestačil zevšednět. Bohužel víc času nebylo :o)

  5. Ražena tankem?
    Podivné.

  6. Ano, je to neobvyklé, zřejmě technicky náročné a proto vzrušující,viz:
    19.5.2008 – UNIKÁTNÍ RAŽBA – Unikátní projekt v oblasti medailérské tvorby připravuje na 14. 6. 2008 medailér Otakar Dušek – (autor 200 Kč MMF, 2000 Kč rok 2000, držitel ocenění z medailerského kongresu FIDEM 2004 v Portugalsku atd.)…. více na
    http://www.mint.cz/

  7. Ražba tankem?Těším se na článek a na foto 🙂

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz