Čvn 012008
 

seznamte se:  já jsem brouk Ivan

 poklad stareho brouka2

Malá Julča je na prázdninách u tety na vesnici a není tam vůbec co dělat. Teta dělá to, co se na vesnici dělá a když není co dělat, tak se dívá na televizi a háčkuje dečky. Julču háčkování nebaví a ani s pletím jahod, zaléváním rajčat a nošením trávy králíkům to není o moc lepší. Julča sedí na schodech a nudí se. Teta je pragmatická a nechybí jí selský rozum a na Julčiny dotazy ohledně různých věcí jí dovede samozřejmě odpovědět.
Všechno to začalo tím, že teta s Julčou šli do lesa na borůvky. Julču to zase nebavilo, a tak jí teta poradila ať si staví lesní domečky s mechovou zahrádkou pro trpaslíky. Julča se divila že tu jsou trpaslíci, ale teta ji vyvedla z omylu. Teď tu nejsou, protože nemají kde bydlet. Julča postavila hezký domek z kůry, mechu a kapradí a čekala, kdy se tam nějaký trpaslík usadí, ale načapala jen starého černého brouka.

polad_brouka_ivan

Říkal uznale: Pěknej bejvák, hodí se. Julča byla zprvu zklamaná, ale když se od brouka Ivana dověděla , že trpaslíci se vodstěhovali už dávno dolu po potoce, protože tu není pořádně s kým promluvit, svolila, že tedy domek Ivanovi poskytne. Chtěl si tam schovat svůj poklad. A tak mu ho pomohla do domku odstěhovat. Kamínky, střípek zeleného skla, pár pecek z třešně, kousek alobalu a malá šnečí ulita. Nejprve byla tím pokladem zklamaná, ale brouk se rozzlobil a řekl: Ty věci jsou všechny moc vzácný a taky čarovný a když něco potřebuju, prostě si jednu vyberu a ona mi to zařídí. Sama! Schválně, co by sis přála?
Julča si přála, aby se něco dělo, aby nebyla nuda a aby nebyla sama. A tak dostala od brouka bílý oblázek s modrošedým proužkem a poučení jak s ním zacházet.
A od toho dne to všechno pořádně začalo. Zažila několik podivuhodných setkání s mravencem, pavoukem, můrou, housenkou, ještěrkou a nakonec i s blechou. Blecha byla ale holka, která se vlastně jmenovala Maruška, ale nikdo jí tak neříkal. Skamarádili se spolu a teprve pak měla Julča pocit, že jí začaly prázdniny. Zde ale kniha Poklad starého brouka zrovna končí …
Kniha je krásná. Tak moc krásná, že jsem čárový kód nalepila dozadu na desky, aby brouka a pavouka nerušil. Bohužel, ty nejkrásnější knihy z nakladatelství Baobab a Meander rodiče dětem nepůjčují a také děti na první pohled nezaujmou. Jsou velmi umělecké, ale současně přístupné, k dětem vstřícné. Velmi poetické ….  Jen jsou netradiční … Rodičům chybí smysl pro krásu, mají smysl pro líbivý kýč. Měli by ale dětem tyto knihy půjčovat a tak je někam posouvat. Tříbit jim už od mala vkus a nabízet směr … a netýká se to jen dětských knih … v tomto duchu jsem byla vychovávána já mým nezapomenutelným tatínkem. zuzi

Fotky jsem si vypůjčila z webu nakladatelství Baobab.

Až půjdu do lesa, zkusím se po Ivanovi poohlédnout. jestli někde neuvidím tu jeho chalupu. Nějaký kousek toho pokladu by se hodil. Stejně jako jemu ten bejvák.

 

 Posted by at 21.38

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz