Den nesplněných přání

a pár tipů a setkání

Nenene, tentokrát už žádné levity životu, jen jsem použila dnešní větu kolegyně. Čekali jsme dvě návštěvy a jeden telefonát a nic. Proto nazvala dnešní den dnem nesplněných přání.
Na pár dní se odmlčím (hodně práce a myšlenky na jiné věci … máme tu dobrodružnou akci a zítra přijede na víkend Honza), tak zase jen pár střípků z dnešního dne.
Někteří muži staršího věku jsou obdivuhodní svou vitalitou a neutuchajícím zájmem o všechno možné. Hlavně o kvalitu svého života bez ohledu na svůj ubíhající věk. Pár takových matadorů" jsem už potkala, myslím tím ale obyčejné lidi kolem mne, nikoli aktivní a charismatické vědce, literáty, hudebníky apod. Včera jsem jednoho "takového" opět po čase poznala. Jeho žena k nám dochází půjčovat knížky a pana S. znám z jeho občasných doprovodných návštěv. Oba jsou hezcí staří lidé, udržovaní. Žijí celoročně na odloučené vísce na chalupě. Pan S. přišel za mnou, jestli bych mu něco nenašla na webu. Ukázalo se, že ojeté auto z nabídky jistého autobazaru. Toyota RAV4 2 r.v.1999, najeto 45783 za 219 000 Kč. Pán dostal výhodnou nabídku od syna, kamarádícího s majitelem bazaru. Pan S. se po zvážení všech kladů a záporů rozhodl to krásné auto (dnes už je prodané), nekoupit. A pověděl mi o tom vše podstatné. Jak má v plánu si koupit auto a už rok se té věci, tomu záměru, systematicky věnuje. Kupuje si každý týden Annonci a porovnává a sleduje co se v této oblasti děje. Zdůvodnil mi přesně své nezvratné rozhodnutí. Tak, abych tomu rozuměla i já, laik přes tyhle věci. Byla jsem překvapena jeho erudicí a současně i pesimistickým postojem ke své budoucí úspěšné koupi ojetého vozu. Když pan S. odcházel a děkoval mi za trpělivost, zesmutněla jsem a nabyla dojmu, že ten pán si auto nikdy nekoupí…. jen velmi těžko přijme kompromis.

Dnes jsem objednala další dva komiksy pro děti, které mi poradil pan grafik Bohdan Heblík a také zde když peníze za provedenou práci pro nás se rozhodl proměnit v knihy pro děti. Jak jsem tady už psala.
Čekala jsem, kdy internetový Kosmas doobjedná vyprodané tituly, ale vykašlal se na to, a tak jsem každou z knih (Pod dekou a Modré pilulky) byla nucena objednat jinde. Což je škoda kvůli poštovnému a balnému. Ale tak to je a nebudu se s tím už dále zabývat.
Ráno jsem objevila ve starším, ale né tak starém Reflexu (nestíhám to za jeden týden celý ho přečíst) zajímavý odkaz na www.doc-air.com. Dle textu Tomáše Feřteka se jedná o dokumentární server, kde každý měsíc přibývá tak 5 novinek. Potešilo mě, že tam najdu filmek Respice Finen (1967) Jana Špáty o stárnoucích ženách na samotách v Bílých Karpatech a hlavně také dva velmi krátké filmy Heleny Papírníkové o svých přátelích z undergroundu. Tedy ty dva filmy jsou prý (ještě jsem je neviděla) o IMJ – Magorovi: Ivan Martin Jirous – 23 záběrů a druhý: Ivan Martin Jirous čte dopis. Feřtek píše:

Nejde o Jirousovy portréty. Papírníkové se jakousi metodou totální filmařské empatie, která se projevuje mimózností scén i střihu, podařilo v mistrné zkratce vyjádřit náladu, ducha i zranitelnost undergroundu. Když vidíte nahého Jirouse na couvajícím koni, najednou máte pocit, že víte vše. Skvostné, ke zhlédnutí zdarma.

No, nezdá se vám, že to musíte vidět?
Mimóznost, co to prosimvás je za slovo. Něco jako když je člověk mimoň, tedy je úplně mimo mísu? Nikde se mi narychlo nepodařilo zjistit význam toho slova. Zřejmě ho nějaký intelektuál jen tak vypustil do světa a ono už pomalu začíná infikovat český jazyk. Zadané do googlu, zatím 4 strany, a ve slovníku cizích slov ABC není jeho význam vysvětlen. Předpovídám mimóznosti prudký vzestup. tak i tak…

A pak bych mohla ještě uvést několik malých milých drobností. Třeba že jsem dnes napravila jednu starou křivdu na paní P. a mám radost z e-mailu od dcery, kde mi líčí, jak očekávané miminko mění jejího manžela – zatvrzelého odpírače všech svátků, narozenin a vánoc, prostě všech příležitostí, kdy se dávají dárky. Přijel ze služební cesty a dovezl ponožtičky a dudlík a prý ještě dvě malá překvapení a pro mne parfém. Ten co mám ráda, lehký citrusový Light Blue neměli, tak prý jiný podobný.To jsem ráda, že budu mít překvapení. Ale to je jen maličkost. Těším se na Zorku, na její společnost. Vyrážím 1. května směr traunsee a pobudu si více jak týden. Ale do té doby ještě nějaký čas pobudu s vámi . zuzi