Bře 242008
 

zítra už do práce

… A tak zvažuji jak ten poslední volný den prožít… Už jsem si poseděla u půllitru kafe s mlékem a kusem dortu. Teď vařím vejce, ale ne pro koledníky, pro sebe. Jo, vejce jsem nejedla hodně dlouho, tak jsem si včera 5 kousků koupila. Udělám si sýrové a vajíčkové chlebíčky, na salámy ještě chuť nemám. Ale z předchozího by se vám možná mohlo zdát, že myslím jen na jídlo. Jen ne, i když je fajn, že zase už z něho mám požitek. No, je to tak na obě strany. Chutná mi, to jo, ale zase se musím začít hlídat. Proto také dávám přednost nákupům na jeden den, velké zásoby to není nic pro mne!
Včera jsem strávila večer čtením. Mám u postele kupu nepřečtených knih z knihovny, z oddělení pro dospělé … třeba Clifton: Na hřbetě Itálie, Lenka Procházková: objemný román Narušitel, Berková: Temná láska, Helena Němcová : psychologický román o ženách – profesí knihovnicích Andula a ty druhé. Ale já nemám náladu ani na jednu z nich. Popadla jsem knihu pro děti Nora Josteina Gaardera: Dívka s pomeranči. Zajímavé, přesně mi sedla do nálady a momentálního rozpoložení. Děj je jednoduchý. Patnáctiletý Georg čte dopis, který mu před jedenácti lety napsal jeho umírající tatínek. Našel se až nyní. Jde tu nejen o ten dopis, ale také o Georga. Tatínkův dopis obsahuje vyprávění o dívce s pomeranči, kterou potkal náhodou v tramvaji a zamiloval se. Kniha je velmi upřímná a zaujala mne tatínkovou snahou vylíčit své vzpomínky pravdivě, živě, barvitě, zachytit přesně náladu, dojem, stav mysli (to se také já stále učím blogováním … , snaha o věrný a živý popis stavu mysli) a také Georg – jeho pocity při čtení, myšlenky … to mi zase přivádí na mysl Honzu a jeho svět, který mi snad nyní trochu poodkrývá a moje myšlenky a smíření se se stavem, kdy mi zároveň s tím poodkrýváním i odchází, odtrhává se a tvoří si svoje teritorium – už pro něho zřejmě neznamenám tolik kolik bych si myslela. Ale to jsou jen přechodné stavy, nic zatím není zafixované. Snad se to vrtne správným směrem!
Ta knížka je opravdu velmi hezká, myslím, že autor je výjimečný a citlivý člověk. Přesto ta kniha není nějak dojemná v tom smyslu, že by záměrně vyvolávala soucit a tak. Najdete v ní rozmanitost, citlivost, překvapení, tajemství, upřímnost. Stojí zato si ji přečíst. zuzi

Tak hezký velikonoční den všem, u nás máme nasněžíno a je poněkud pošmourno! Nálada ale ucházející! zuzi

divka s pomeranciDočetla jsem před chvílí tu knihu. Včera večer začala, dnes dokončila.

Jedna z několika krásných knih, autorem plně procítěných a v jistém smyslu autobiografických, pokud můžeme pocity, vnímání světa a ne třeba už tak děje považovat za autobiografické – tedy spíše bych použila asi slovo osobní,intimní než autobiografické – o těch dějích a autorovi toho totiž moc nevím …

Tedy události, milostný příběh z minulosti a konfrontace syna s dopisem dávno mrtvého otce, které jsou zde popisovány, jsou v přímé souvislosti s dojmy a představami. Příběh velmi prostý, ale vyvolávající velkou obrazotvornost a dávající pocítit – okusit kouzlo a tajemství pozemského života. Příběh smutný, ale plný touhy a naděje. Říká se, že všechno tu už bylo, všechno už bylo popsáno… přesto stále existují autoři a knihy, kteří se dokáží povznést přes jistou rychlost a povrchnost této doby, kdy zaujmout znamená šokovat a to, co jde do hloubky a trvá dlouho není tak v kurzu… Pak vznikne i taková neobvyklá kniha s nelehko ztvárnitelným a tabuizovaným námětem smrti. Ne té lehkovážné smrti, které je všude kolem plno ve filmech a hrách, ale nad kterou se vážněji nezamýšlíme, protože ji snad i bereme také jako hru, která se nás netýká … ale té smrti, která nás zasáhne a ovlivní. Kniha určená nejen dětem od 12 let.

Krásný obal knihy s desénem a barvou pomeranče a dívkou, kterou ztvárnila Renata Fučíková přesně podle textu knihy – stará oranžová bunda, delší sepnuté vlasy a tvář veverky. A skvělý překlad Jarky Vrbové.

Přečtěte si… zuzi

iris ze zahrady

 Posted by at 8.14

  8 Responses to “Poslední den doma”

  1. Zuzi, tak na zítřek přeji ten nejlepší start a spokojenost ze svých počinů:)

  2. Díky Runy, díky, je mi tak všelijak…

  3. jejej, taky bych zas měla vytáhnout foťák na světlo světa 🙂

  4. no, vidíš a u nás byl včera sníh…:-))trochu ti tu jarní křehkou krásu závidím. Já seděla přikovaná u kompu a smolila daňová přiznání, prostě jsem ty lidi nedokázala poslat do kelu i když už to dva roky nedělám a fakturu už jsem nechtěla do konce života ani vidět /mimochodem, pořád jich mám plnou schránku…:-))/ a tak jsem žhavila dráty a atakovala svoje kamarádky z finančáku,které vědí stejný prd jako já, abych pak stejně ležela v zákonech a snažila se pochopit nepochopitelné daně smířená s tím, že to tak má nejspíš být…! Teď jsem jen zvědavá kolik lidí půjde opravovat…:-)))

  5. Ještěrko, všimla jsem si, že to s fotkama flákáš, a jak ses začala v jednu dobu slibně rozvíjet 🙂

  6. Ahoj Léňo, obdivuji tvoji trpělivost a přesnost, já na tohle nemám. Když jsme podnikali a já dělala účetnictví, jela jsem na výdaje na procenta. Ovšem chápu, že někdo i v tomhle může najít štěstí – když to napoprvé klapne. Budu tě prosit o radu. Překládáme Andersena, bude magický a strašidelný. A tak si myslím, že bys mohla mi dát nějaké tipy. V e-mailu zítra budu konkrétnější …zatím… z.

  7. zuzi neboj, až zas bude hezky, vrhnu se na to 🙂

  8. To věřím, ještěrko, už jsem taky nedočkavá …

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz