Úno 152008
 

knihakafkaPěkně tlustá kniha, ale – dočetla jsem. Na čtvrtý pokus. To předtím byla neurčitá nechuť tu knihu vůbec číst. Možná i proto jsem ji měla 2x doma aniž bych přečetla jediný řádek. Prostě 2x jsem to vzdala. Jako když od dětství nejíš kyselé zelí, a pak ho ve 24 letech poprvé ochutnáš a ono ti od prvního polknutého sousta chutná … (to je epizoda z mého života). Tak, tak to bylo se mnou. Norské dřevo, kniha tohoto autora, je mojí nejoblíbenější, a tak jsem se možná podvědomě obávala, že mě Kafka" nechytí tak jako Dřevo".
Obyčejně se zkraje vyhýbám recenzím, nejprve je mým zvykem knihu přečíst a udělat si vlastní názor. Teprve potom se podívám co na to ostatní a porovnávám. S tímhle titulem to ale bylo úplně opačně. Knihu jsem vkládala" v práci do knihovního fondu a nějak si nevěděla rady s anotací. Ze záložky obalu jsem nedovedla vybrat pár slov, jednu, dvě věty, které by charakterizovaly její obsah. Tak jsem hledala dál a stále četla buď opisované to samé nebo zase jen neurčité údaje. Nikde nic co by lapidárně vystihovalo obsah…. Dozvěděla jsem se ale, že Norské dřevo je v autorově díle výjimečné, protože je pravdivé, tedy reálné. Samozřejmě je to také košatá kniha dvou světů, ale ten druhý svět je vnitřní svět hrdinů (nebo i duše krajiny). Některé knihy ho ve mně neumí vyvolat. Chybí v nich kouzlo, text ve mně nevzbuzuje žádné představy, jen mechanicky čtu. Bez emocí.
V románech, které jsou pro Murakamiho typické je ještě navíc svět imaginativní a tvoří rovnocennou složku s tím skutečným. A je mu věnována stejná pozornost. Svět duchů, svět intervalu mezi životem a smrtí, svět který ovlivňuje život hrdinů a je jeho součástí. Svět tajemných příčin a následků, svět vzájemně provázaný a neoddělitelně spojený s minulostí. Se zážitky z dětství a mládí stále se tajemně vracející….
Na tuhle knihu jsem musela dostat chuť. Potřetí pokrok! – zdolala jsem pár stránek, ale knihu jsem zase vrátila do knihovny nepřečtenou. Nic moc jsem si řekla a lekla se takřka 600 stran.
Počtvrté to ale prostě přišlo a já se bez problémů začetla od první stránky. Byla jsem nemocná a měla spoustu času. Knihu jsem už neodložila a naopak se od ní nemohla odtrhnout.
V její charakteristice se ale budu pohybovat velmi neobratně a nečekejte rozuzlení. Žádné konkrétní tam není a autor nechává mnoho otázek vás napadajících bez odpovědí. Vůbec vám četbu neusnadňuje, naopak vás "nutí" přemýšlet. Nebo jen tak číst a smířit se s existencí prazvláštních jevů, které nedokážete logicky vysvětlit. Ať je to tak či tak, výsledek je stejný. Možnost interpretace nechává Murakami na vás a z textu není zřejmé jak to všechno přesně je. Imaginace je velmi volná.
Kniha má úžasnou stavbu. Již jsem řekla, že ji vidím jako kruh, jehož všechny cesty z okraje směřují do středu, kde čeká jakési pomyslné rozuzlení, tedy spíše, kde je místo střetnutí všech hlavních postav příběhu, a kde se v tu chvíli naplní jejich očekávaný nebo předurčený osud a jejichž cestu ktomuto místu a "okamžiku" v čase odděleně sledujeme a souvislosti poznáváme postupně. Je dobře rozpoznatelné, že autor měl kostru románu danou a vše co se v jeho příbězích a liniích stalo, mělo smysl a souvislost. Kostra pevná ale to všechno okolo velmi volné. Tím myslím uvolněnou mysl autora a bohatou fantazii. Vše ale v službě příběhu a té pevné vazby. Murakami mě zprvu překvapil, ve vší jemné japonské obrazotvornosti, současnou přítomností drsnosti, hrubé zrůdnosti, motivů incestu atd.. Řekla bych že kniha je velmi dovedně smíchanou směsicí duchovna a hrubého fyzična. Není to kniha veselá, kniha o hledání a nalezení štěstí. Je to kniha která znepokojuje, kniha o hlubokém osamění a hledání něčeho o čem předem nevíš kam směřuje, ale co je dané a co tě čeká a co by ti mělo něco vysvětlit, pomoci najít. Smysl života? Anebo objasnit co tě dosud potkalo a kde jsou ti ztracení z tvého života??? Nalézt je…
Popisuji své pocity a záměrně vynechávám, tedy nenaznačuji, děj. Vlastně to ani moc nejde a prožitek ze čtení té knihy mi též nějak brání věcně vypreparovat z toho organizovaného chumlu skutečnosti a imaginace něco konkrétního. Tou zkratkou by se ztratil ten opar, který ji obklopuje…. nevím jestli se vyjadřuji srozumitelně … No, třeba dostanete chuť si tu strhující a neobvyklou knihu přečíst. A možná pocítíte to co já … i když čtete pomalu, s ubýváním nepřečtených stránek tempo ještě zvolňujete a litujete, že jednou ta kniha musí neodvratně skončit.

A nesmím zapomenout na překladatele. Překlad se velmi povedl. Autor – Tomáš Jurkovič – přeložil i Norské dřevo. A za Kafku" dostal v roce 2006 ocenění – cenu Josefa Jungmanna za překlad (Obec překladatelů uděluje v oblasti překladové literatury Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překladové dílo publikované v prvním vydání v českém jazyce v oblasti prózy, poezie, dramatu a nebeletristické literatury z oboru humanitních věd v minulém kalendářním roce)

Tak dobrou a zítra nějaké citace z knihy, zuzi

 Posted by at 20.14

  8 Responses to “Haruki Murakami: Kafka na pobřeží”

  1. Vřele doporučuji od téhož autora Afterdark – tenoučká knížka, a silná v příběhu :o )

  2. Jj, už se na to taky chystám,snad jen o trochu déle než obvykle :-) . T.

  3. MárinkaDík za doporučení,už jsem o ní četla u Loupáka a chystám se na ní. Na jaře.

  4. Tosku,já taky pěkně pozdě… něco se mi vybavuje v hlavě, že sis ji koupil v angličtině??? No zkrátka že už jsi ji někde a někdy zmínil … ale nevylučuji že se taky možná pletu :)

  5. …Kafka, je moje nej-oblíbenější…
    …docela ti závidím a jdu se podívat, kde jí mám…koupila jsem si jí předloni k vánocům a četla zatím jen jednou a ještě nezapomněla o čem to je…tak tomu říkám úspěšná kniha…:-))) teď jsem si vzpomněla, že jsem si v loni na veletrhu v Praze koupila dvě knihy…a nevím už jaký a ani se mi nevybavuje, jestli jsem je vlastně četla…jdu je najít! Baj

  6. Ahoj Léňo,tak to je fajn,že se nám líbí stejný věci. prosím tě jak jsi mohla na to zapomenout co sis koupila za knížky … až je najdeš,dej vědět,to jsem zvědavá na co jsi tak dokonale zapomněla…

  7. Nojo Zuzi, to já dělám i horší věci…:-)))třeba jsem scháněla jednu knihu a ona nebyla…tak jsem rozhodila sítě…podnikla nájezd do knihkupectví v Plzni i v Praze, bombardovala jsem nakladatele…a když jsem knihu sehnala – hned se mi sešla 3x, byl dotisk, zjistila jsem, že jsem si jí koupila před sedmnácti lety v antikvariátu, mám ji doma v knihovně a celou dobu na ní čumím …:-))Ve čtvrtek jedu do Nesměně na ten hlas, tak ti pak dám vědět. Zatím se měj fajn! Baj

  8. Ahoj Leni, na školení jsem se dnes setkala s baculatou blondýnou s kudrnatými vlasy,která byla loni s tebou na dramatickém školení… vzpomněla si na tebe… jsem taky taková, když o něco jde vyvinu neskutečnou snahu a všelijakécesty abych jistou věc nebo informaci sehnala … dej vědět, jsem zvědavá! zdravím tě!

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>