Po začátku

…

Ten nový rok nezačal naoko pěkně. Jedna z prvních vydaných knih nese titul Jak odejít na věčnost a je to prý temná a ilustrovaná encyklopedie o příčinách úmrtí. A vyšlo CD Černá orchidej – dle autorky textu a interpretky Ester Kočičkové jde o velmi pochmurný nosič. A já se stále potácím někde na pomezí zdraví a nemoci a příští týden mám tři obřady. Přesto jsem plna optimismu a nějak tuším, že tenhle rok nebude vůbec špatný. No, taky jsem odhodlána pro to ledacos udělat, tak abych snad už si vyhrnula rukávy a začala kopat základy … nene, kopání základů – to tu už bylo včera … koukám, mám nějaké budovatelské choutky, tak snad mi to vydrží…. Dnes celý den svítí slunce, a přestože jsem si naplánovala, že z postele vylezu až někdy pozdě odpoledne odpoledne, neodolala jsem a šla poránu na zahradu udělat pár záběrů, tak na mě to slunce pozitivně zapůsobilo! Včera jsem se totiž moc neléčila, nějak mě popadlo dělat spoustu jiných činností a taky jsem se docela přejedla. Nejsem žádný jedlík zdravé výživy. Odjakživa jím na co mám chuť a moc o tom nehloubám. Nevím má-li na to vliv ta moje nemoc, ale od pátku do sebe láduji česnek. No, ale ve formě ostré pomazánky na černém pečivu. Nastrouhaný česnekový salám, ementál, to vše najemno a doplněné pomazánkovým máslem, pažitkou a 50 g tatarky, a celou velkou palicí česneku. Tak takhle nezdravě se dva dny živím. A piji zase litry teplého neslazeného čaje. No vlastně jsem večer ještě pojedla malé kuřecí řízečky. Jen tak bez ničeho. Včera večer mi ale žaludek ohlásil: dost bylo přejídání zuzi, a tak dnes piji jen čaj. Jestli to skutečně celý den vydržím bude to zázrak, protože ještě nikdy jsem z vlastní vůle nevydržela ani jeden den držet půst, myslím opravdový půst. Ale mé odhodlání je letos veliké :o)…. A tak těch pár fotek z předjarního dopoledne:

Můj malý domek stíní několik vysokých budov v sousedství. Tohle je dnešní modré nebe nad komínem bývalého okresního soudu. Ta šipka se opravdu otáčí a prý se podle její polohy dá předvídat počasí. Ale jak to funguje??? Já na tyhle dlouhodobé experimenty bohužel nemám trpělivost a vlastně je mi docela jedno jak bude zítra. Stejně s tím nic nenadělám, a tak v tomhle směru jsem přizpůsobivá.

Svítí slunce, nebe je modré bez mráčku, ale na té obrovské kupě shrabaného listí, která se stále více sesedá a sesedá a kdovíjestli tam není schovaný ježek jako předloni, vidím jinovatku. Jaro ale přesto o sobě dnes dává vědět!

A je to tady! Dnes jsem zaznamenala první letošní hlučnou poštolčí kopulaci! Dělají to rádi právě na téhle bříze! Ale povím vám, já bych na mez ještě nevlezla, počkám si až definitivně oschne!

A teď to vážení pojede, poštolky budou dovádět čím dál víc a později se zase na zahradě objeví jako každý rok nějaké nemotorné poštolčí mládě a nebude se mě jako vůbec bát. To létání se asi také musí trochu učit, možná jako my se učíme jezdit na kole. Ale pak už to mají ptáci napořád.

Četla jsem, že v Praze je vyhlášena, letos již potřetí, soutěž Miss Kompost, ale zase pouze pro Pražáky. Pokud tedy bydlíte v Praze a kompostujete, přihlašte určitě svůj kompost do soutěže! Můžete vyhrát zajímavé ceny. Vyhlášení proběhne v rámci veletrhu Biostyl a akci moderuje – jak jinak – Jaroslav Dušek.
Docela mě to naštvalo, že svůj kompost nemohu nikam přihlásit, ale když jsem si ho prohlédla, pochopila jsem, že se nemám čím chlubit. Proto letošní rok vyhlašuji rokem kompostu a slibuji čestně a veřejně, že to dám dopořádku, aby se můj kompost nemusel před těmi pražskými stydět. (Musím sehnat hlavně šikovného Bořka stavitele, protože cihly už padají jako zralé hrušky, jen do nich jemně drcnu prstem)

A tohle je taky jeden neúspěch. Před rokem jsem do tohoto květináče zasadila 4 žaludy a nevzešel ani jeden. Ale my zahrádkáři sdružení pod praporem Přemka to nevzdáváme, vždyť některé plody mají prý i sedmiletou klíčivost. Dosypu na jaře hlínu a dám ještě žaludům šanci! zuzi