Martin Fahrner: Steiner aneb Co jsme dělali
Dnes jsem přišla z práce a nechtělo se mi vůbec nic dělat. Uklizeno bylo, práce neodkladná žádná a já taková vláčná. Tak jsem si sedla na ušák k akumulačkám, stiskla překlapovačku za skříní a pustila na nohy teplý proud vzduchu a rozevřela rozečtenu knížku. Zbývala mi více než polovina stránek, ale kapitoly se četly snadno, nemusela jsem příliš přemýšlet, děj a vnitřní rytmus příběhu je u tohoto autora v pomyslné přímce a případné výkyvy jsou nenápadně zabalené a tak samozřejmě naznačené a jakoby k životu patřící a tedy nevzrušivé. Ale není to nudné čtivo, příběhy, lidé jen tak jemně a nenápadně vyzařují svůj vnitřní svět, své touhy,naděje. Příběhy, vyprávění z autorova života, dětství, mládí a také příběhy jeho nejbližších se prolínají, občas znovu vracejí, připomínají a nad vším tím nevyhroceným klidným čtením se vznáší opar tajemství života a tajemství vztahů. Kniha mě v některých momentech vrátila do mého dětství a vzpomněla jsem si na můj život s tatínkem…. Knížka není veselá ani smutná, je pravdivá. A přestože vnímám její linii jako přímku, ta přímka se vine hlouběji než na hladině nebo těsně pod ní. Zuzi
Citace:
Myslela jsem , že láska změní člověka sama od sebe, že pokud se opravdu jedná o lásku, nemůžou nastat žádná nedorozumění a neshody. Netušil jsem tehdy, že pokud se jedná opravdu o lásku, zůstává člověk i tehdy, když nastanou nedorozumění a neshody, že zatne zuby a spolu s druhým je překonává, že se učí být otevřený a říkat, co ho trápí a že se učí, že ten druhý toho nezneužije. Objeví, že i ten druhý má v něčem pravdu, a začne se učit ovládat a překonávat … a pak najednou zjistí, že se změnil a že v tom skutečně má prsty lásky.
Člověk nemůže být nikdy úplně šťastný, dokud si myslí, že mu lidé mají něco vracet.
Babička se mi svěřila, že mě vždycky měla moc ráda a v tom že je ono tajemství, proč pokaždé vytušila, že přijedu. Pak jsme šli spát…
trefné..
Pokud myslíš Tosku ten první případně druhý citát, tak si to myslím taky.