Pro 012007
 

Zaujal mě nedávno v příloze Lidovek Pátek jistý příběh ze seriálu Můj život pod názvem Filozof. Vlastně jsou tyhle drobné, ale z hlediska konkrétního člověka významné, příhody či životní osudy pozoruhodné vždy … pokaždé se ale s nimi tak docela neztotožním …
Jako teď …
Cituji: Přijížděl sám, malým autem. Sekal trávu a vypiplával zahrádku do křečovité dokonalosti nebo se slunil v lehátku. Společnost mu dělali sádrový čáp a trpaslík. Nikoho jiného než jeho jsem tam nikdy neviděl. Nebylo těžké vypozorovat, že můj soused v chatové osadě je osamělý člověk. Představoval jsem si, že neměl v životě štěstí. Je bez ženy, bez dětí a už ne nejmladší. Jeho samota byla zjevná a ve mně vzbuzoval lítost.
Několikrát jsem měl nutkání za ním zajít a trochu se s ním sblížit. Nedařilo se mi to. Dřív jsem se ostýchal a poslední dobou zase on vypadal nepřístupně, v lehátku věčně ponořený do četby. Třeba to je vědec nebo filozof, říkal jsem si. Má pořád o čem přemýšlet, proto nikoho nepotřebuje."

Chatař se jednoho dne odvážil a za sousedem zašel. A čeho se nenadál … soused-filozof promluvil! Rodinu měl, ale vnoučata dělají randál a čurbes. A žena zase stále kouká na televizi. A tak jezdí na chatu sám. A společnost živých lidí mu vynahrazují fiktivní trable a radosti českých celebrit" … no prostě zvědavému chataři soused filozof poněkud nesedl.
Cituji: Stál vedle mě, můj soused samotář. Ne že by neměl společnost. Byl lidmi vlastně posedlý, ale museli zůstat papíroví. Takoví, co nic nepotřebují, nedělají nepořádek, nešlapou po záhonech a neotravují svou přítomností. A navíc jsou tak nádherně nešťastní. Možná dokonce víc než on…. Rychle jsem dopil svou skleničku, rozloučil jsem se a spěchal k sobě. Zahrada působila najednou hrozně sklíčeně. V chatě na mě padla podivná tíseň, připadal jsem si úplně sám. Rozhodl jsem se, že pojedu ještě večer zpátky domů."

Vím, je to extrém. Vyměnit svoje lidi za "celebrity". Ale já jsem v úsudku opatrnější. Člověk nikdy neví co ho potká a kdy se bude na čas nejlíp cítit ve své samotě… v té souvislosti se vzpomínám ještě na jeden velmi výrazný zážitek.. Co to bylo za pořad? Je to hodně dávno. V televizi dostala v publiku slovo žena ve středních letech. Upravená, pěstovaná, sebevědomá. Sdělila naprosto věcně, bez rozpaků a pro mne v tu chvíli zcela nečekaně a překvapivě, proč nechtěla mít nikdy děti. Šokovalo mě poslouchat, že jeden nikdy neví, že vidí kolem sebe jak děti člověka vysávají, jsou drzé, sprosté, člověk se s nimi piplá a vynaložená snaha se míjí účinkem … měla jsem v tu dobu malého syna a tu ženu jsem tvrdě odsoudila. Její, pro mne tehdy nehorázné, vyjádření se mi vrylo do paměti stejně jako její zjev. I po letech si dovedu vybavit, i když již méně a méně zřetelně, její zjev, oblečení … nechápala jsem její postoj. Až mnohem později jsem si čas od času na její slova vzpomněla… nejsem cynik, ale dnes jsem v posuzování postojů druhých obezřetnější a nikoho definitivně neodsuzuji. Člověk opravdu nikdy neví … zuzi

 Posted by at 21.01

  13 Responses to “Nejsem striktní”

  1. …a občas je ten boj o svoje lidi práce nelidská…a zdá se zbytečná,může se ale stát,že to tak není docela..

    Nedávno jsem (čistá náhoda) zjistil,že syn zkouší hip-hop(nikdy o tom nemluvil)…stačilo zadat do vyhledávače „ilmiomano.wu.cz“ poslechnout třeba „vrátit čas“ a..a prostě bylo líp:) dobrou

  2. pokudmáš LN z minulý soboty, tak v Orientaci je zvěčněn slovutný pan továrník

  3. pavel.helia… ahoj Pavle, tuhle adresu neznám, podívám se. No, ale teď si ještě zdřímnu, tak s tím dobrou jsi se náhodou ještě obešel …

  4. l.,mám ji!náhodou jsem s ní nezatopila, kvůli něčemu jsem si ji schovala … slovutný pan továrník? To je ten jak si podává ruku s šejkem? Ten by mně k těm tvým pražským historkám pasoval… jo?

  5. pavel.helia:
    byla jsem tam, čekala jsem něco jiného (vrátit čas – to ve mně evokuje Haničku Zagorovou :o).. není to skoro o nic horší ani lepší než to co doma slýchávám dnes a denně (nejen to). Texty se vypilují časem a hlas je osobitý a výrazný. Ty jsi o tom nevěděl???
    Ta tvoje první věta … ach jo…, práce jak na kostele a naděje v nedohlednu. A výher proklatě málo. Ale ten pocit potom… z.

  6. neni to ten, co si podává ruku s šejkem, ale ten, co se nechal napálit vod Číňanů

  7. …hele zuzi, vůbec nechňápu vočem ta vaše diskuze je…:-))) to asi bude tím, že nečtu lidovky…:-))) ale zato tomu tvému článku rozumím docela dobře. Každej si vybírá svojí cestu…jak pán na chatě, tak paní ve studiu…to, že je někdo zapšklej a nemá rád lidi…to je celkem běžný jev a nemá smysl věnovat energii k nějakému rozebírání – co je zajímavý, je idealizace autora na filozofa, nebo dejme tomu tvoje pěstěné paní na „paní dokonalou“ tedy než promluvila….jak člověk snadno podlehne bludům a fantasmagóriím než se prokouše k pravdě, kolik energie věnuje do vytváření a k přemýšlení…kolik takových falešných představ v sobě živí…??? Jak se vám povedl včerejšek? Nám to docela vyšlo…akorát mohlo přijít ještě tak o 30lidí víc…měli jsme kolem 50 + 12 vystupujících dětí – punč nám zbyl skoro celej…dal si ho jen jeden. Koutek měl menší úspěch než jsem očekávala…program se vyvedl. Na dětský hospic jsme vybrali 1200…tak nakonec z toho mám takové rozporuplné pocity… Baj

  8. Už vím, David Šmejkal,Loupáku … já myslela že je na fotce … z.

  9. Milá Leni,to nic, abys „chňápala“, musela bys být i čtenářem loupákových historek z pražského podsvětí … to máš pravdu, než se člověk prokouše a trochu zorientuje, ale stejně není tápání ušetřen a názory si stále musí korigovat… a s těmi falešnými představami jsi to vystihla. Já se jich držím naivně až do úplného konce a čekám podvědomě na tu poslední kapku,abych měla „opravdovou“ jistotu :o). Teprve pak to je definitivní…
    Akci jsme včera měli takovou hodně intimní. Jenom jsme měli otevřeno a nabízeli nové a staré knihy a kdo nám přinesl ozdobu na holý stromek dostal malý dárek. Letos jsme to riskli. Máme borovici až do stropu a ozdoby budeme dávat jen darované, vlastnoručně vyrobené… Mě se to v sobotu moc líbilo. Byli jsme tam dvě a měli spoustu času na každého kdo přišel, na popovídání. Nepřišlo moc lidí, ale objevili se zde lidé, kteří v knihovně nikdy nebyli a také nespěchali. A někdo pobyl třeba dvě hodiny. Jedna rodinka se dvěma dětmi si odnášela jen tak dvě nové knížky a donesli ozdoby. Jednu cestou ztratili a později nám poslali celý pytel vyrobených barevných papírových hvězd… a nakonec přišel i jeden usměvavý Mongol… za celou dobu jsme tam nebyli sami. A sáhla na mě předvánoční pohoda, která se mi doma vyhýbá…. tajná přání budeme mít 18. a 20. prosince. Těším se a uvažuji,že bych se také přistrojila za jednu z čarodějnic. My nevybírali, já nějak mám pocit, že se bez toho vybírání na charitu už dnes nic neobejde… My to pojali jen tak lehce a jak říkám, bylo to docela příjemné. Ten punč nás nenapadl,jen nás napadly vanilkové rohlíčky … čaučau z.

  10. no…jenomže většinou – snad kromě smrti…není nikdy nic definitivní…a každá zjevná strana má i tu svojí skrytou. Žijeme prostě v tom duálním světě a přitom máme tak rádi černo-bílé vnímání…a tak se od kritického myšlení /nám v uherské monarchii nejspíš vrozeném/ po hrozném úsilí dokopem k těm dušičkám a sluníčkům, kdy všechno je OK a nedej Bože, že by jsme se vyjádřili k něčemu, že se nám to nezdá košer, aby jsme někoho náhodou neodsoudili nebo dokonce neublížili, protože to se nemá, žejo…:-))) a zapomínáme být sami sebou….trošku začarovaný kruh!
    No, my jsme vybírali, protože jsme dostali sponzorský dar – na ten punč /a další občerstvení/ a nějaké knihy, které jsme dávali zdarma a tak jsme si tam daly kasičku, na konkrétní věc dětský hospic v Malejovicích – tak nějak nám přišlo, že by jsme tu pomoc mohli poslat zase dál. Pošlu ti fotečky. Baj

  11. inspiraceLeni, fotky pošli já pošlu též. A dnes už nefilozofuju a smutky nechám na léto, myslím že v létě se to bude líp snášet…

  12. …ahoj Zuzi.Syn žije se svojí matkou a o svých citech a pocitech moc nemluví.Přesto,že se vídáme i několikrát týdně,o jeho vyjadřování se ke světu formou h-h jsem se dozvěděl od neteře..jsou si osudem a myslím,že i povahou hodně blízcí.
    Zítra(nebo vlastně už dnes)jedeme všichni tři na rodinnou sešlost u příležitosti navštěvy „tety z Lyonu“..ha a zase je na co se těšit:)..hezké sny přeji

  13. Ahoj Pavle, díky za přání, rodinná sešlost! … tak si to hezky užij. šťastnou cestu. zuzi

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz