Zář 182007
 

veselá příhoda ze života

Někdy se člověk neuhlídá a psychická vyrovnanost je během krátké doby fuč. A hle – objeví se očekávaný leč nevítaný host STRES a usadí se dočasně na židli v chaloupce. Zdá se, že se ukázal jen na krátkodobé návštěvě, ale když přijde večer, vleze si se mnou do postele, ponocuje se mnou, vstává a tak stále dokola. Bolí mě hlava, jsem nepříjemná na okolí, nesoustředím se a neustále převaluji v hlavě problémy, které ten stres vyvolaly. A když už začínám závidět povahu ranařkám, co se s ničím "neserou" a míra mého blbnutí dosahuje horní hranice únosnosti, je zle. Jako včera večer …
Nervozita klidu nepřidá …. a organismus zatěžkávaný neustálými chaotickými a neplodnými úvahami toho má brzy dost a začíná stávkovat … jako včera večer.

Momentálně unavená a neschopná se chopit něčeho smysluplného, jsem si šla lehnout. Padla na mě osamělost, tma a zima. Sešla jsem do přízemí a na stole popadla gelovou svíčku ve skleněném obalu. Masivní spodek mě uchlácholil tak, že jsem pod mi nedala ani podložku a zapálila ji jen tak na nočním stolku. A moje nápady nebraly konce. Co si tak dát malou duševní relaxaci, ponořit se do svého nitra? Otevřela jsem knihu Jana Hlaváčka Recepty z ášramů na kapitole Vnější a vnitřní možnosti a dala si duchovní předkrm a pak jsem se šla soustředit. Soustředila jsem se ve stejné poloze jako usínám, v klidném lehu na zádech. Nevím, jestli mne něco stačilo napadnout nebo dokonce opustit … pravděpodobně jsem okamžitě usnula…. Spala jsem asi dlouho. Probudil mne myslím zápach. Probírám se, nasaju pach spáleniny, shlédnu doleva a vidím hořící vnitřní výplň svíčky – suché slaměnky, vnitřní stěna začouzená a černý proužek dýmu stoupá ke stropu. Automaticky vztáhnu ruku ke svíčce, abych si ji přitáhla blíže a sfoukla, ale prásk, to bylo něco. Rozžhavený skleněný obal mi praskl v ruce a navíc budu spálená, protože jsem hned necukla. A taky jó. Během hodiny mám bříška prstů na pravé ruce okrášlena jednolitým puchýřem… ALE! hlavně že to nedopadlo hůř! Pokračování příště. zuzi

xxx

předmět doličný

 

 

 Posted by at 16.55

  11 Responses to “Jak jsem nevyhořela”

  1. Koukám, že meditujeme úplně stejně. Já vydržím vždy tak jednu až dvě minuty a okamžitě spím. Jen na ty svíčky si dávám pozor, od té doby, co jsem si koupila dřevěný svícen a když jsem se jednou probudila, zrovna dohoříval.

  2. Haha, pobavila jsi mne, zdá se, že toho máme společného více než tušíme!!! Ale že se umíme probudit včas když hoří, ale když se to vezme obrazně, tak máme určitě ještě nějaké rezervy :o)))

  3. Ano,momentálně se cítím hodně popáleně. Inu, kdo si hraje s ohněm…

  4. Ano, ale stálo to za to, ne? Kdybys měla volit mezi ničím, a láskou a následným trápením, je to jasné… myslím, že nikdo není bez bolesti a tahle má příchuť slasti.

  5. No zuzi!Nejdřív tu dlouho nejseš, a pak nám málem uhoříš! *vyděšenej*
    Dávej na sebe pozor, kua!!!!!

  6. Už je to lepší, hodně práce odsunuje myšlenky na „nadstavbu“ stranou

  7. tak to bylo fakt štěstí! od jistý doby si na svíčky taky dávám radši pozor…

  8. Já už taky!

  9. Hmm, to je maso! Ale na té fotce to nevypadá až tak nebezpečně :o)

  10. Iv, jsi neskromná :o))) co takhle detail mého obrovského puchýře na bříšku palce???

  11. Zuzi,sem s ním (chicht)!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz