Zář 062007
 

POZOR! Pouze pro ty, kteří dnes nezlobili

Tentokrát stříbrný vítr mládí  … a ač se to zpočátku nezdá reálné, dočkáme se i toho vlaku

Počasí … dnes u nás celý den prší a vlastně prší už od včerejška. Začalo v noci a ani nevím kdy. Když jsem doma v teple a mám práci, nesleduji co se venku děje. Jen když vlezu v podkroví pod peřinu a zavřu oči, vnímám jak kapky naráží na střechu domu a stříšku přístěnku hned pod oknem. Je to romantika, připomíná mi to noci na naší chatě nad řekou Krounkou, když jsem byla malá. Tam ale v malé místnosti pod střechou bylo slyšet hučení peřejí a kdo nebyl zvyklý na ten kolorit, neusínal snadno…. Počasí … čím dál víc jsem na něm závislá. Ty tam jsou doby, kdy jsem romanticky milovala bílou strohou čistou a poklidnou zimu. Jistý vliv na to asi také měla potvora senná rýma, co mne každé léto otravovala život tak, že jsem ani nechodila k vodě. Ale ty tam loňské sněhy jsou! Po rýmě ani památky a já se stala milovnicí slunce a léta a také jara a slunného podzimu. Na zimu se vůbec netěším a neříkají mi nic ani zimní sporty. V zimě by se mělo sedět doma v teple a pěstovat společenské styky. Nebo si číst u krbu a něco horkého v klidu popíjet.  Ale nejlíp s někým. Když nesvítí slunce, je pošmourno, šero, mlžno a prší, bývá smutno. Jsem ráda sama, ale v zimě mě to moc nebaví. Bavilo by mě třeba ….třeba upadnout na zimu do umělé hibernace a vlastně se divím, že se tato služba ještě nenabízí. Ale na druhou stranu,  vlastně proč… kdo to bez slunce nemůže vydržet, přestěhuje se na zimu dolů k teplu. Nebo tam na rovníku zakotví rovnou natrvalo. Já ale zůstanu. Nenudím se. V zimě mám stejně různé neobvyklé spády a také chodím hodně brzo spát. Protože jak se setmí,  padá na mně sladká únava. A na tu není jiného léku, než se zachumlat a tu tmu a zimu přespat. A ty spády??? No, třeba včera mě napadlo upíct buchty. A představte si, že podruhý v životě. Nebyly zrovna výstavní, ale dobrý. Honza přijel na zkoušku divadla a byl překvapen. Máma upekla Honzovi na přivítanou buchty! Někdy mě napadají úplné nesmysly… a hned je realizuji.

Ale co Martin? Dnes budou velké návraty. Návraty do doby mládí a do doby, kdy chlapci se měnily v chlapy.  A nakonec fotky z jeho rodinného archivu.

Martin Zounar vypráví   3.: Bramborák znáte jistě všichni. Říká se mu kramflek, křápanec, jinde prostě bramborák či placek a v Podkrkonoší sejkora. Velikost je různá, od lívancové až po takzvané talířáky. Když jsem byl asi patnáctiletý výrostek, rozhodl jsem se, že vyrazím se svým kamarádem na výlet. Cíl byl jasný: Špindlerův Mlýn a kamarádova teta Běta. Dopravní prostředek odpovídal bujarému mládí, tedy Jawa 50 neboli Pionýr, zvaný pincek či pinďour (nebo taky pařez – pozn. Zuzi). Jeli jsme jako o závod, přesto jsme ale neodolali, a když jsme uviděli v lese u cesty nějaký ten hřib, museli jsme zastavit a hned ho utrhnout. Cesta se tak sice hezky protáhla, ale zato jsme k tetě přijeli s pěknou houbovou nadílkou. Měla velkou radost, že nás vidí, tak nám z našeho neplánovaného dárku připravila úžasný tradiční podkrkonošský pokrm. Byly to bramborové sejkory s pečenými houbami. No to vám povím, slupli jsme je jako malinu. Bodejť by ne, vždyť nám po cestě pěkně vyhládlo. Radost nám pak nezkazil ani odjezd, který se překvapivě musel odehrát vlakem. Došel nám totiž benzín, ale naštěstí nám teta domluvila s panem průvodčím, že nás sveze i s našimi pionýry … Prostě víkend plný zážitků.  

Sejkory s houbami a zakysanou smetanousejkory

4 osoby, příprava 15 minut, pečení 30 minut

 

500 g brambor

50-70 g polohrubé mouky                                                   

1 vejce

1-2 stroužky česneku

majoránka

mletý pepř

sůl

olej na smažení                                                                  

 

Dohotovení

400 g čerstvých hub (nejlépe lišek)

300 ml zakysané smetany

1 lžíce másla

mletý pepř, sůl,

několik snítek čerstvé pažitky

 

Brambory oloupat a nahrubo nastrouhat do mísy,. Přidat oloupaný a utřený česnek, mouku, vejce, majoránku, pepř, sůl a promíchat. Na pánvi ve vyšší vrstvě tuku smažit menší placičky – sejkory.

Mezitím na jiné pánvičce rozehřejeme máslo a opečeme na něm očištěné a pokrájené houby, které můžeme ochutit solí, pepřem pažitkou nebo petrželkou.

Servírujeme tak, že na každou plackupoložímeněkolik opečených hub, přidáme lžíci zakysané smetany a posypeme nadrobno nakrájenou pažitkou. Mňam!!!

Tip: Pažitku můžeme nastříhat i nůžkami!

 

Léta letí ……  vzpomínky  z Martinova rodinného alba …

martin 1

Život není peříčko, Martin by mohl povídat …

martin 3

Zde jsem na rozpacích, mohlo by se jednat o masový trénink fotbalových brankářů nebo nácvik celostátní spartakiády, ale to by nám upřesnil pouze Martin

 

martin 2

Martin u prověrkové kom
ise

komise 

Prověrková komise rozhoduje o Martinovi

 

 

dobrou noc zuzi

 

 

 Posted by at 20.33

  11 Responses to “Na trati”

  1. panenko skákavá…dost bylo Zounara, ale už!

  2. zuzi,……prima. Děkuju Ti moc za krásný povídání o podzimu a hnusný zimě. Taky ji nemám ráda, hlavně kvůli zvířatům, co lidi kolem Vánoc vyhazujou na mráz, a my je se Zuzkou sbíráme…

    A děkuju za návod, jak přečkat zimu, fakt to zkusím – brzo spát, zachumlaná v peřině. Babiččině.

    Pa, krásnou dobrou noc!!!!!

  3. Loupáku, opravdu končím, tenhle díl už byl za hranicí dobrého vkusu a snažila jsem se to vyvážit poetickým povídáním, ale stejně to nepomohlo!
    Kash: dík, já včera už té únavě podlehla. Snad se ještě na chvíli oteplí – babí léto.

  4. hranice???Mě se nezdá že by to bylo za hranicí dobrého vkusu, královsky jsem se u toho bavil. A zazpíváme si pěknou písničku:
    Hranice vzplála, tam na břehu Rýna…

  5. Zuzi, ráda čtu Vaše články, je fakt, že je tu teď trochu přezounarováno, ale jinak se mi to líbí. obdivovala jsem i fotky zahrádky, je moc krásná.

  6. Aleko, dík, teda, jsem moc ráda, že ses u toho pobavil, víš, já myslela za hranicí vkusu čtenářů, ale ty jsi bezhraniční, no co se divím, vida i to virtuální poznávání má něco do sebe :o)a ta píseň – ta tady opravdu chyběla. Přesně by zapadla do celkového kontextu. Dík. moc.
    Olino, děkuji vám, moc mě těší, když se na okamrk ukáže – odtají, někdo neznámý, kdo sem občas zajde nebo dokonce pravidelně dochází. Díky za vaši přízeň!

  7. Já teprve poznávám kouzlo těchto věcí, teda ne že bych byla nějaká zaostalá, ale nebyl na to moc čas. Spíš obdivuju vás co máte blogy, že vlastně vystavíte svoje soukromí k nahlédnutí všem. Ráda ještě chodím k Iv, ale sama bych asi nedokázala svoje soukromí takhle otevřít.

  8. OlinaNo jo, my jsme takoví odhalovači (smích)… Taky se někdy divím, co na sebe vykecám.

  9. Olino, tak mám pocit, že jde jen o zvyk. Učíš se to po krůčkách a odkrýváš oponu kousek po kousku, ale nikdy ne úplně. Najít poznat únosnou míru odhalení…

  10. čirej exhibicionismus to je

  11. Tomu se zdráhám uvěřit, Loupáku. U sebe to pozoruji, i když to není úplně čirý, ale vždyť dnes bloguje každý a někomu jeden blog nestačí, nene .. to by byl úpadek …

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz