Srp 262007
 

pastviny, příkopy, rumiště, ploty u cesty

Tužebník jilmový, kamejka modronachová, ožanka kalamandra, marulka klinopád … napadlo vás, kdo ta jména vymyslel?

Nejkrásnější česká jména byla vytvořena zejména bratry Preslovými (Jan Svatopluk a Karel Bořivoj) v době národního obrození. Chcete-li se o jménech rostlin dozvědět více, lze doporučit následující publikaci.

Česká a slovenská jména rostlin; (Machek V. ČSAV, Praha 1954)

Lidové názvy rostlin naleznete na stránkách Idy Rystonové nebo Renaty Svobodové

http://www.darius.cz/archeus/BB_index.html

http://www.byliny.wz.cz/

a na webu se najde i květomluva

http://fauna-flora.ic.cz/kvetomluva.htm

tu

 

tuzebnik jilmovy foto wendys web

Tužebník jilmový – lidově nazýván lobazník, chlapice nebo medunišník. Přímá, tuhá, lysá, nahoře chudě větvená lodyha dorůstá výše 150 cm s přetrhovaně lichozpeřenými listy a nažloutle bílými květy v kuželovitých květenstvích. Roste od nížin do hor, hlavně tam, kde je vlhčeji. Najdeme ho na loukách, příkopech, odvodňovacích kanálech, pobřežních houštinách, hájích a jinde. Tužebník jilmový patřil vždy mezi méně známé léčivky. Teprve poté. co doktor Priessnitz začal tuto rostlinu preventivně podávat proti vzteklině, byl tužebník podroben pečlivému chemickofarmakologickému zkoumání a bylo zjištěno, že kořen má do určité míry schopnost ničit původce vzteklinové nákazy. Později se zjistilo, že celá rostlina má antibakteriální účinky. Droga se užívá ke snížení horečky.

 

che

Chebdí (bez chebdí) – tato rostlina vypadá podobně jako černý bez, ale jen zdánlivě. Roste na okrajích lesa, světlých lesních cestách, pasekách, křovinatých stráních, vinicích, rumištích. Není to keř, je to bylina, tedy vytrvalá bylina, rozložitého vzhledu, páchnoucí, jedovatá, až 150 cm vysoká. Lodyha přímá, rýhovaná. Květenstvím i plody připomíná černý bez, chebdí má ale listy podlouhlé, ostře pilovité a tužší, černý bez má listy tvaru kulatějšího. Plody jsou jedovaté a otravy se projevují zvracením, průjmem a závratěmi, u dětí byla údajně zaznamenána i smrtelná otrava po požití plodů. Chebdí je léčivka. Co ale není? Co není znamená, že o tom ještě nic nevíme.

 

opletnik plotni

Opletník plotní: takový svlačec s většími květy – vytrvalá bylina s popínavou lodyhou. Květy jsou nejčastěji bílé, zřídka s růžovým nádechem. Roste všude od nížiny do podhorského stupně. Je typickou rostlinou pobřežních křovin, příkopů. Lužních lesů a ostřicových luk. Má rád vlhko. Ovíjí se nejčastěji kolem plotů, ale nepohrdne stromem a ani třeba kopřivou. Je to úporný plevelný druh. Plot vám opletník oplete ani se nenadějete.

Užívá se jako silné projímadlo, dále působí močopudně a protihorečnatě. Nejčastěji se z opletníku připravují projímavé čaje (1 a 2 čajové lžičky řezané drogy- naťna šálek vody), nutno však počítat s tím, že obvykle působí značně drasticky. – Nezkoušela jsem, já preferuji Zaječickou a pro zvědavce dodávám, že působí též nečekaně a bezohledně. Krutě.

 

vrbovka chlupata

Vrbovka chlupatá – Vytrvalá, 60 – 150 cm vysoká bylina s přímou, oblou, tuhou lodyhou,  květy světle až tmavě purpurově červené. Roste na vlhčích stanovištích – na březích stojatých i tekoucích vod, v lučních příkopech, odvodňovacích kanálech, na zaplavovaných loukách, v pobřežních křovinách a lužních nivách, okrajích rákosin, na dnech letněných rybníků, také – zvláště v blízkosti vod – na víceméně ruderálních stanovištích.

Ruderální stanoviště je lidskou činností narušené a zpustlé stanoviště – typickým příkladem jsou zřídka využívané skládky, rumiště, okraje cest.

 

Vrbovky se velice složitě rozpoznávají. Vrbovku chlupatou však od ostatních rozeznáme snadno díky její velikosti a mohutnosti. Jako jediná z našich vrbovek dorůstá až do výšky jednoho a půl metru, ostatní druhy vyrostou maximálně do 80 cm výšky. Také ve velikosti květu se žádný jiný zástupce rodu Epilobium vrbovce chlupaté zdaleka nevyrovná.

Na rozdíl
od vrbovky malokvěté, která je hojně vyhledávána muži majícími problémy s prostatou, tato se za léčivou zatím nepovažuje.

 

rozchodnik velky

Rozchodník velký – teplomilná květina patřící mezi sukulenty, až 70 cm vysoká, vytrvalá; lodyhy dužnaté, listy dužnaté lžicovitě prohnuté, najdeme ji nejčastěji na chudých skalnatých slunných místech, ve světlých lesích s mělkou, kamenitou, suchou půdou, ve skalních štěrbinách, na štěrkových náspech, někdy i v příkopech. Poněvadž snáší netypická stanoviště (třeba travnaté střechy) a nevadí jí extrémní sucha, bývají často její kultivary pěstovány na zahrádkách, skalkách apod… Zajímavý zdroj informací

 

zuzi – dnes souhlasí obrázky s názvy kytek

 


 Posted by at 18.29

  24 Responses to “15. Květiny kvapně odcházejícího léta”

  1. netuším, kdo vymyslel tužebník, ale hádám, že tuším proč :)))

  2. No jednou už tu kytka vyfocená byla… radši si ty názvy překontroluju (bolš… ehm, roztomilý úsměv).

  3. No vida, já si doteď myslel, že chebdí je jen jiný výraz pro černý bez!

  4. Muris: Někdo toužil …, pociťovat touhu je hezké, ale horší jsou ty nenaplněné představy!
    sunfreedom: nestraš!!!
    Rowdy: jojo, některé bludy jdou s námi po celý život, díky za každý, který zmizí, i za ty nejmenší …

  5. zuzi,„pociťovat touhu je hezké, ale horší jsou ty nenaplněné představy“ … to jsem si nemyslela, že u spotu o květinách budu hodně přemýšlet o něčem úplně jiném…

  6. 😉Chebdí – tak to je zcela kultovni nazev;-) nazvopisec by mel dostat metal! to ve me evokuje predstavu krajiny oplyvajici mlekem a strdim;-)

  7. Tak to mě Báro opravdu nanapadlo, když mě ráno napadaly takový myšlenky, že se toho někdo chytí a bude „pokračovat“ :o)

  8. Lexulko, to je trefa!, kdoví, jestli sis přitom nevzpomněla na kultovní slovo: MOUDÍ
    (Moudí je slovo, které se dnes už skoro nepoužívá. Označuje, jak se píše ve Slovníku spisovného jazyka českého, „šourek s varlaty“ a jeho původ není odborníkům jasný. Snad je tu prý souvislost s latinským mentulus, mužský úd, či s řeckým medea, varlata. V každém případě však ze slova moudí vzniklo krásné pojmenování sýkorky moudivláčka. Tento ptáček si prý staví hnízda podobná moudí.)
    zdroj:http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/104781

  9. ….. teda Zuzi, co ty všechno nevíš ??? 🙂

  10. taxchválně – co je to paprčí?

  11. a rozluštění: paprčí je chrundí!

  12. L.Vím jen samý hlouposti a věci podstatné mi zůstávají utajeny.

  13. Rowdy, odkuďpa ty seš? Slovo chrundí normálně používám, protože jsem palička, palička ohňů. Je to to drobné co je v lese na zemi, ale paprčí ? Moje babička říkala paprče rukám. Kam to zase strkáš ty paprče?

  14. a nabízí se sama odpověď: do moudí :o)

  15. …… jé Zuzi, ale tohle jsem nepsal já !!!! 🙂

  16. Tak se máš podepsat, každej člověk má svý jméno! Pak to takhle dopadá! A to to nedopadlo ještě tak špatně!!!

  17. …. já tady mám zdá se přiděleno písmenko. L. 🙂

  18. L., ano, tu identifikaci jsem ti přidělila já, ale jestli se ti nelíbí, mohu ti říkat jinak …

  19. Zuzi, nevěděla jsem, že chebdí je jedovaté. To abych se teď bála holku někam pustit. Náhodou něco sežere a pak se po tom pos… (to by byla ta lepší varianta ). Se tu u Tebe dozvídám věci.

  20. Milá Iv, příroda na nás klade různé nástrahy, ale my to přežily a Anežka určitě taky. Myslím, že ty všechny jedovaté bobule nejsou vůbec k snědku. Snad bych to i mohla zkusmo ochutnat. Vsadím se, že jsou pěkně odporné. A to chebdí prý navíc smrdí. To jsem ale nezaregistrovala…

  21. Zuzi, Zuzi, raději bych ty bobule neochutnávala.

  22. Myslím Iv, než se tam co to roste zase dostanu, už všechno opadá, ale kousnout do bobule a vyplivnout by nevadilo… :o)

  23. škoda, že je ta opletníková bílá trochu přepálená… zrovna jak na mym durmanu, che che… musíme se holt ještě hodně učit, s těma našima novýma foťáčkama, viď zuzi?

  24. Ještěrka…to víš, vím o tom kornoutu i jsem si všimla tvého, ale nerada to příznávám, ještě jsem se nezžila :o), tedy nezžily.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz