Čvc 212007
 

Styl osamělého života v malém městě bez osobního dopravního prostředku přináší jistá omezení. Nemyslím tím zrovna, že třeba nakupování v supermarketu je pro mne událostí, která mě potkává tak nejspíš kvartálně. Myslím tím styk s kulturou a poznávání neznámé krajiny, nových lidí. Žiji spíš intimně, pohybuji se v přírodě nedalekého okruhu města a poznávám duši krajiny. O kulturních událostech jsem informována dostatečně z Reflexu a Lidovek. Někdy zajedu do Pardubic na výstavu. Moc netoužím, svým přirozením jsem zvyklá se přizpůsobit a najít zalíbení ve skutečnosti, kterou žiji. Snažím se "aktivně" splynout. Nejsem z těch, kteří potřebují k životu neustálé vzruchy a změny. Jen občasné, většinou je iniciuji sama. Možná to všechno má souvislost se znamením, ve kterém jsem zrozena. V Raku.

Přes skromné možnosti menšího města, se i tady něco občas děje. A to je fajn. Není moc na výběr, a tak si člověk jednou za čas dovede vychutnat skoro všechno. Tedy to, co se děje pode mnou,  v městském muzeu.

Dnes večer jsem navštívila besedu s hosty Karlem Paukertem, místním rodákem, varhaníkem, hudebním pedagogem, emeritním (bývalým) ředitelem hudebního oddělení Clevelandského uměleckého muzea a Jiřím Temlem, hudebním skladatelem, dlouholetým dramaturgem Českého rozhlasu. Oba pánové se narodili ve stejném roce, 1935. Beseda byla velmi neformální a milá, oba muži velmi vitální, inteligentní, vnitřně bohatí a přirození. Radost je poslouchat. Pan Paukert mluvil o svém životním osudu, o své cestě z domova přes Reykjavík a Belgii do Ameriky. O své náročnosti k sobě, o neustálé touze začínat a neuspokojovat se ve stojatých vodách umění. Mluvil hezky o svém zaujetí rodnou krajinou, přírodou zde a svém češství. Neztratil ani po letech kontinuitu a nikdo by nepoznal že nežije zde. Jeho čeština neutrpěla ani maličko. Přičítá to i neustálému styku s rodnou řečí. V jeho muzeu hostovalo mnoho významných hudebníků z Čech. S druhým hostem, panem Temlem navázal vztah i autorský. Pan Teml je skladatelem soudobé hudby, která nemá na růžích ustláno. A je to spíše s ubývajícím časem horší. Povídal.  Pustil nám z CD několik ukázek . Musím přiznat, že se mi to zamlouvalo. Nejsem znalec, jen milovník hudby. Ukázka skladby pro varhany a dechový kvintet mě docela nadchla a něčím mi připomněla můj letitý zážitek, který jsem za celý život nezapomněla. Hudba Jiřího Vyšohlída z divadla Drak a jejich inscenace Haló Jácíčku. Viděla jsem ji několikrát v černobílé televizi. Asi jsem byla hodně mladá, nebo už vlastně vůbec nevím, ale to všechno – spojení hudby, herectví, kulisy, veverka a zajíc se mi vrylo nesmazatelně do mysli a nyní se mi to připomnělo. Ještě to nezapadlo …

Nejvíce na mne zapůsobila vitalita a přirozenost pana Paukerta. A také schopnost nadchnout diváky. Přenést na ně chuť do života. I v 70 letech žije plnější život než mnozí mladší z nás. Život ho baví a nestěžuje si.  Je pracovitý. Působí skromně a mile. Líbilo se mi povídání o jeho životních radostech. Příroda, rozlehlé tiché a klidné prostory starých domů s jejich vůní, vůní svící a jehličí. Říkal: žiju smysly. A já vám to teď opakuji. Nemám komu bych to řekla z očí do očí. Znamená to, že člověk vnímá očima, sluchem, hmatem, cítí vůni, chuť na jazyku. Co je ale opakem?  Jsme na tom všichni v podstatě stejně, dva lidé žijí vedle sebe a mají stejné možnosti. Ten jeden vnímá, prociťuje a užívá si krásu, a ten druhý jen přejíždí zrakem, slyší aniž naslouchá, je otupělý vůči jemným vůním a nevzrušuje ho pohlazení … nějak tak to chápu.  zuzi

 Posted by at 23.23

  12 Responses to “Žiji smysly”

  1. Zítra má Karel Paukert varhanní koncert v Chrudimi, třeba někoho ta informace zaujme.
    http://www.chrudim-city.cz/?p=23&s=413&id=1206

  2. zuziTo muselo být krásné setkání… Škoda, že se zítra do té Chrudimi nedostanu. Navíc máme Shakespeara… Ale děkuju za krásný článek. Před spaním mě pohladil.

  3. Díky za fotku, Teo, mně to v tu chvíli nenapadlo …

  4. Dík Aleko, líbilo se mi to setkání, bylo bezprostřední, milé.

  5. Ještě k textuMyslím, že jsem se v něčem nevyjádřila přesně. Uvedla jsem slovo skromný. Není to tak doslova. byl skromný v tom smyslu, že nebyl velkohubý, jak je dnes zvykem. Pan paukert byl samozřejmý a o svém životě, působením, úspěších, mluvil samozřejmě, bez emocí, jakoby nezúčastněně. Občas přiložil nějakou moudrost, ale zase tak mimochodem, neopájel se sám sebou. Je to zřejmě pracovitý člověk ve své podstatě. A ta hluboká citovost a vlastnectví … Noblesní muž. Krásné stáří.

  6. Milé počtení – je fajn přečíst si o zážitku člověka, který umí vnímat :-). Hezkou neděli! T.

  7. Nejspíš žiješ kvalitnějš než spousta „mobilních velkoměšťáků“, víš 🙂

  8. Ahoj Tosku, díky a taky za přání… už je skoro po neděli, byla tak pracovní, že jsem se v jejím závěru doplazila do postele a usnula. Právě jsem vstala!

  9. Ahoj Muris, někdy mám pocit, že žiju na pomezí konzumu a alternativy, ale nepatřím nikam :o)

  10. Myslím, ze civilizace se o elementární smysly ochuzuje, soucasnosti predevsím vládne smysl zraku-, hmat uz není tak zadoucí- ruznotvárnost skoro vymizela- vse je ploché ci zaoblené- veci ztrácejí na jedinecnosti a odéry jsou nahrazovány sterilními vunemi…. k potesení ci smyslu sluchu posílám toto prekvapení: http://www.youtube.com/watch?v=9oxTy7KIAaA

  11. Babet…to máš tedy pravdu, že zrak převládá nad ostatním, s různorodostí máš pravdu … jak je příjemné vidět třeba 20 let staré auto, Moskvič! oko je hned potěšeno jiným tvarem. Co se týká mě, vzala jsem nedávno zavděk několika starými kousky z tetiny domácnosti, které jsou úplně nemoderní, ale mně se líbí. A je mi nakonec také líto je vyhodit, když mohou ještě sloužit. Stará konvička, křeslo, tácky a naposledy i žlutý plastový košík na prádlo. Je osvěžující mít něco „originálního“… :o)

Leave a Reply to zuzi Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz