Kvě 212007
 

vědecky nebo selským rozumem?

Četla jsem o víkendu v Lidovkách stať pojednávající o smrti – jak se s ní vyrovnat, a objevila jsem několik styčných bodů se situací, kdy se člověk vybabrává z milostného rozchodu: prostě – jak si nezadělat na budoucí psychický problém …

 

Máte představu co je to řízené truchlení?

To, jak se člověk vyrovnává s těžkou ztrátou, nikdy není kontinuální proces, kde by na začátku byl největší smutek a na konci bylo zapomnění. To je kolísavý proces, který jde nahoru a potom zase dolů a zase nahoru. Tento cyklus musí několikrát proběhnout, a když to neuděláme řízeně, tak to bude propukat samovolně anebo se to bude jen odtlačovat, vysvětluje psycholog Jeroným Klimeš. Když se vám stane nějaké neštěstí, ať už to je úmrtí někoho blízkého, rozvod nebo třeba autohavárie, tak vždycky máte periody, kdy vám to leze do hlavy, mozek to zpracovává a potom zase odsouvá, dělá jinou práci a zase to zpracovává. Lidé, kteří se snaží za každou cenu vytlačit takové vzpomínky, je potom mají nakonec ještě silnější, protože ty vzpomínky mají takovou sílu, kolik emocí do nich investujete.

Ano, tomu snad rozumím, nepotlačovat vzpomínky naopak je občas vyvolat a nechat je proběhnout. Emoce se časem utlumí.

Další pojem, který mě zaujal je tzv. ritualizované truchlení:

Zbytkové fantazijní pozůstatky dávají vzpomínkám energii. Proto je dobré se vzpomínkami aktivně pracovat. Právě pohřby nebo Dušičky, takové to ritualizované truchlení jednou ročně, dělají to, že zemřelé znova ,narvou do paměti a potom je zase na delší čas nechají vymizet. Že lidé na pohřbu brečí, je v pořádku. Potom se opět zklidní a třeba právě na Dušičky si to zase připomenou a zopakují. – říká Jeroným Klimeš.

No, zde bych měla s aplikací potíže. Opravdu netuším, jak zvolit termín aktivního ritualizovaného truchlení, aby to opravdu zabralo? Na Dušičky? Nebo na výročí rozchodu nebo snad prvního sblížení? Musím to promyslet. A aktivně vyzkoušet, co nejvíce zabírá.

Dalším důležitým termínem je synchronizované truchlení:

Je opravdu dobré synchronizovat smutek, aby všichni smutnili naráz. Pokud jeden opláče smrt příbuzného v roce 2007 a druhý ho má oplakávat v roce 2009, tak se minou v emoci. Vám bude hrozně špatně a budete se koukat na člověka, který je hrozně spokojený, kouká se na vás a říká: Co je? Tak dělej něco! A naopak až on potom bude brečet, tak vy mu budete říkat: Vzmuž se, vždyť už je to dávno! Proto je dobré, když tím smutkem prochází celá komunita společně, vysvětluje opět Jeroným Klimeš.

Tak tohle je velmi zajímavé. Komunita truchlících … doma tu komunitu nevybuduji, ale možná by stálo zato sjednotit se. Alespoň v regionu a vytvořit skupinu pro synchronizované truchlení. Možná by se v tom dalo i podnikat?! A soutěžit v sestavách!

 

Ano, to je tedy vědecký přístup a pak máme ještě druhou možnost – jít na to selským rozumem.

Zde se objevila blogerka Irena, žena osmýkaná životem (která z nás ale není?), dívající se na svět reálně. Bez růžových brýlí. Zamyslela se, a v této souvislosti si vzpomněla na praktický příklad ze života:

"Náš rodinný přítel, který je věčně sám, protože jde do vztahu naplno, a pak když to nevyjde, je jak vymačkanej citron, mi volal minulý týden. Byli jsme spolu tak půl roku zpět, na obědě. Máme takovou domluvu, že když bude v depce, dá vědět a zajdem někam… Ujely mi u něj nervy. Nekřičela jsem, nezdvihala ukazovák… jen si začala svůj monolog, ať si to přebere… Bylo to nějak takhle:
Proč se pořád hrabat v tom, že je sám. Ať zaměstná mozek, tělo a soustředí se na to, co je na špatném to dobré… Ať zavolá známým, bývalým spolužákům a snaži se být užitečný a nemyslí na svý trápení. Rád cestuje a chodí… tak proč se nepodívat na místa vandrů z mládí, zajet na koncert a snažit se brát život tak jak je. Asi nám hold nebylo dáno a ten náš parťák do života se zřejmě narodil na jiným konci světa a teprve šetří na cestu do Čech, aby ná s objevil… No, hodně jsem toho ze sebe vysypala
. Protože se známe 20let, věděl, že nemusí odpovídat…
Hele, a on minulý týden volal. Naprosto v pohodě vyprávěl, jak hlídal známým děti, aby si po letech mohli zajít do kina, jak jezdí na osadu za lidma stejný krevní skupiny a jak znovu začal hrát v kapele na kytaru… Otázka "A co ženský?" ze mě vypadla úplně samozřejmě, protože mi připadal jako čerstvě zamilovanej. O to víc mě překvapila odpověď, že je pořád sám.
Říkal, že mě poslechl… a ono to funguje. Že přišel na to, že nemá cenu tlačit na pilu, že není potřeba pořád někoho hledat, že je čas i na to být sám a připravovat se na to až se objeví ta pravá… a že ona se objeví, třeba v domově důchodců, ale do té doby je třeba být užitečný…

Přiznám se, že je mi bližší druhá varianta. Ireniny rady, které sice nebyly určeny mně, mi nedaly několik dní pokoj. Občas jsem si na ně nejen řízeně vzpomněla, ale také mi samy opakovaně přicházely na mysl, a já vážně zvažovala možnost zařídit se podle nich. Hlavním impulzem mi však byly sobotní Bolkoviny a jazzový skladatel a trumpetista Jaromír Hnilička, který se tam objevil jako host zpěváka Ládi Kerndla. Pan Jaromír Hnilička slavil 75. narozeniny. Krásný muž, vyrovnaný, klidný, vzpřímený postoj, milý výraz ve tváři. Pohoda. A před 3 měsíci se oženil…. A to bylo to pošťouchnutí! a pak také ta píseň, co tam zazněla ….. hodně dlouho jsem ji neslyšlea ….od té doby mi zní v hlavě a pouštím si ji z You Tube. Ale jen někdy, aby se mi nezevšedněla – tak nějak řízeně :o)… zuzi

 

e-mail přetištěn se svolením Ireny

v

 Posted by at 21.33

  13 Responses to “Jak se vyrovnat s milostným rozchodem”

  1. Ano, truchlit synchronizovaně, v sestavách, masově – konečně se zase zaplní Strahovský stadión!

  2. Rowdy,ty jsi to dotáhl do dokonalosti – Strahov, to je nápad!

  3. Truchlohry jsou na pendrek. Když vystoupím z autobusu, nestejská se mi po šoférovi. Když se s někým rozejdu, asi jsem věděl proč. Truchlení je duševní masochismus!

  4. Píšeš o sobě. Zdá se mi to z mého pohledu poněkud cynické. Vztahy jsou neuchopitelné a nepředvídatelné a já vědomě nedovedu ovlivnit jak moc mám mít ráda a koho mám mít ráda. Dělá si to se mnou co chce. Zdůvodnit si to samozřejmě logicky mohu, odstřihnout se pragmaticky od truchlení ale neumím. To o čem píšeš znamená se moc citově nevázat, dávat si pozor na bližší citové vazby, ohlídat si to. Pak není problém vystoupit z autobusu. Ale teorie je jen teorie. Myslím, že můžeš povídat co chceš, ale ruku do ohně za sebe stejně nestrčíš, protože nejseš stroj.

  5. … vzpomněla jsem si na prarodiče. Byla jsem jejich nejoblíbenější vnouče, děsnej hajzlík, ale pro ně „Irenka“. Dodneška málokomu dovolím,aby mě takhle oslovoval. Stejně tak jako nezapomenu na dědovo poslední „zamávání“ a na to, jak jsem jako 16i letá zařizovala babičky pohřeb…
    Truchlím si pro ně pokaždé, když si na ně vzpomenu a nebo se hrabu ve starých fotkách (a to ráda). A jsem při tom ráda sama…

  6. Také nedokážu „zabouchnout dveře“, to téma je na mě moc intimní … raději to zlehčím, jinak bych o tom nenapsala…

  7. no ja teda doufam, ze na toho myho pravymu nebudu muset cekat az do toho duchodaku….

  8. no, ty určitě ne :o)

  9. no zatim na nej ne a ne natrefit… resp. ja na nej natrefila, ale ma jinou…

  10. to nic, ještě chvíli počkej:o), určitě už někde nějaký nedočkavec netrpělivě přešlapuje a připravuje se ke startu. Hlavně se neminout :o)))

  11. dnes velmi výživné téma a ten pěknej přechod od vědeckýho ke skutečně žitýmu, moc prima…jeden se přiučí (snad)

    jesterka: to znam, ty, na který sem natrefil, už taky někoho měly…si člověk zvykne…a třeba ten domov důchodců bude opravdu zajímavej, taková třešnička na sladkým dortu života

  12. zuzi uz se muzes zacít tesit na letní lásku.

  13. [11] loupáku, to to je fajn, že i rocker zde najde poučení :o)

    [12] babet, máš pravdu, budu se těšit, jinak bych byla „votrávená jak šváb“

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz