Dub 182007
 

Kdy se ta zpráva objevila poprvé??? 2.3.2007 odpoledne na novinkách na Seznamu – také jsem na ni hned bezprostředně reagovala  zde. Architekt Jan Kaplický  a jeho vítězný návrh nové knihovny na Letné.  Jen krátká zpráva, bez fotografie modelu. Byla jsem nadšena a vůbec jsem nepřipustila možnost, že by se mi dosud neviděná stavba nemohla líbit. Naivní hledisko, že? Ovšem v tomhle jsem tak nějak v jedné řadě s těmi, kdo mají k smrti rádi Václava Klause. Jsou to fanatici. Myslím, že nikdo z našich současných politiků nemá takový klub fanoušků zanícených pro každý jeho názor. To mě vždy znovu fascinuje, Klaus je modlou myslím větší než je Havel. Havel je tak trochu underground a trochu s prominutím posera a vůbec … mám raději jeho původní ženu Olgu než jeho … Klaus je sice samolibý ješita (jak řekl Miloš Čermák v Reflexu), ale není takovej posera …Architekta Jana Kaplického původem Čecha, nyní žijícího a tvořícího v Londýně, jeho názory, tvorbu, jsem poznala dříve z článků Lidovkách a myslím i v Reflexu se o něm psalo.  Snad výlučně z pera Petra Volfa, kmenového kulturologa tam. JK jsem si oblíbila, a když vyšla česky jeho kniha ALBUM (myšlenky, názory a zdroje inspirace), prohlédla jsem si ji a koupila. Byla docela drahá … je to ale krásná kniha. V dnešní přemíře informací, slovního balastu a devalvace slov se mi zalíbila jednoduchá a obyčejná koncepce knihy. Jednak celý její design … formát, obálka … knižní grafika a pak obsah … Knihu uvozují autorovy zpovědi a následují 4 oddíly:  Principy, Architektura, Proces, Život. Každý oddíl je dále rozčleněn podle většinou jednoslovných hesel – základních slov. Třeba Svoboda, Lidé, Barva, Kýč, Zeleň. Na levě straně autorský text k tématu, vpravo doprovodné fotografie. Jak prosté … na rozdíl od jeho futuristických architektonických vizí … Tu knihu jsem si zamilovala. A jejího autora též….

Čas postoupil a já ještě ten den, kdy vyšlo na netu krátké oznámení o vítězi soutěže, o pár hodin později, viděla model knihovny. Mým prvním pocitem bylo zděšení, nemohla jsem se s tím nějak srovnat, že první pohled mě tak zklamal. Pak jsem si začala zvykat a  přehodnocovat svůj postoj. Nejsem přece povolána soudit a unikátní stavby moderní architektury světového formátu monumentálnějšího charakteru aby u nás lupou pohledal … a skoro nic nevidno, snad jen Ještěd, Tančící dům… dnes nás už nevzrušuje, ale v době svého vzniku měl také své odpůrce … ale v porovnání se slizovitou zelenou amorfní obludkou vynořivší se na Letné z hlubin…  je to nic … Na první pohled jsem tedy byla zaskočena smělou vizí, pak ale pravděpodobně i s ohledem na osobnost architekta,  jsem zaujala smířlivější stanovisko. Hned ten týden vyšel v Reflexu článek, opět Petra Volfa pod názvem Cosi neobyčejného. Byla jsem velmi zvědava na jeho názor, ale nedočkala jsem se konkrétní odpovědi. Vnímala  jsem z textu stejné rozpaky jako jsem cítila i já. Respekt před tvůrcem, ale osobní nejednoznačné stanovisko … ostatně název článku vystihuje jeho obsah zcela přesně…  S dalším hodnocením si PV počkal další měsíc. Udělal dobře.  Název Vzedmutá vlna opět koresponduje se skutečností. Mezitím si skoro každý Čech řešil svůj vztah k této budově  a někteří nekompromisní odpůrci se stali mediálními hvězdami (spisovatelé Ivan Klíma jen nazval nádorem a Vaculík podotýká, že mlýn má připomínat mlýn a elektrárna elektrárnu …, své si také řekla Obec architektů  a s umístěním na Letné nesouhlasí Milan Knížák …)…

Přečetla jsem na toto téma mnoho článků a několik rozhovorů z architektem Kaplickým a také rozhovor z ředitelem Národní knihovny Vlastimilem Ježkem. Pamatuji rozjitřenou dobu, kdy nastupoval na svůj nový post zde. Není to tak dlouho. Je fajn, že je mužem na svém místě …

Já nakonec té legrační knihovně fandím, potřebujeme novou moderní knihovnu jako sůl, ať už proboha co nejdříve slouží a dobře… no prý je její funkčnost a rychlost přepravy knih bez zásahu člověka z podzemního skladu vyřešena, atd … a další aspekty … architekt není na tu práci sám, spolupracuje a přejímá moderní technická řešení již osvědčená jinde… tak ať už se pomalu začne a čas zase ukáže… i to magické oko nad Prahou mi přijde úžasné a těším se na svojí první exkurzi zde. U oka a s kafem. Jan Kaplický dementoval i tu brčálovou zeleň, má prý to být barva šampaňského vína a obal má být složen z malých šupinek …

No nic, konečně se dostávám k meritu věci… jsou věci milé a z těch milých jsou některé i milejší…. Psala jsem zde v textu z 28.1.2007 Harmonie o klášteru Nový Dvůr (na základě dokumentu shlédnutého v TV). Dala jsem si odkaz na tento klášter do složky lišty záložek, mezi pětici dalších oblíbených odkazů … Ne často, ale také ne zřídka  :o)  chodím na jejich stránky, nějak mne to uklidňuje… čtu a prohlížím obrázky, nejen budovy kláštera … 

Jednoduchá, prostá,  ale rafinovaná architektura kláštera ND mne bere za srdce daleko více než nová efektní knihovna na Letné. Knihovna je rozum a klášter je pro mne srdcem … Zuzi

    

 Posted by at 22.25

  13 Responses to “Jsou věci mi milé, ale některé z těch milých jsou mi bližší.”

  1. Architektura ovlivnuje, tak jako právo zivot kazdého z nás, dá se ríct, ze jsme v ní prímo ponoreni, proto si zaslouzí velkou pozornost a cit. Ceské úrady bohuzel hresí na konformismus, nevystoupení z rady, proste vybírají mobiliár a archikteru z minulosti a tím, jakoby nic nezkazí, chtejí se zavdecit vetsine danovým poplatníkum sterilním rozhodováním a tímto oslabují ducha a moznost nového myslení lidí, mnohdy mám pocit, ze mesta ustrnuli, zastavili se v case, coz cítím jako nesprávné, myslím, ze je treba zít v prítomnosti a Knihovna Kaplického duchem symbolu 21.století i prítomnosti rozhodne je, preju si aby stavbou tohoto skvostu vznikali dalsí nové projekty svetové architektury a Praze a nejen jí jeste víc krásy, protoze si to rozhodne zaslouzí!…… Mohla bych se rozepsat jeste víc, chybí i stat o architekture minulosti, ale to by bylo opravdu na dlouhý clánek.

  2. Děkuji za tvůj komentář& je objektivní, proč by měla architektura ustrnout na bázi minulosti, když se vše kolem vyvíjí& máš ale pravdu v tom, že lidé sami jsou ještě pozadu, chybí jim asi víc smyslu pro krásno, cit a radost z okouzlení všeho co je obklopuje, nejen doma, a tak celkově snaha o změnu, sebekultivaci a tak & nedělat si problémy & ale třeba to vidím pesimisticky& nejlépe tyhle věci pozoruje ten kdo přijde zvenku a to jsi asi i ty :o) ráda jsem si přečetla, co jsi napsala…

  3. díky tobe Zuzi za moznost se vyjádrit k tak pro me zajímavému tématu:-)))… asi budou pozadu bez nadhledu, ti co o tom rozhodují…jsem jen malým cestovatelem, názvu ceské úrady jsem pouzila jen jako specifického názvu… uz se tam tesím i na kafe s výhledem:-)

  4. [3]podívej se babet na ten předchozi článek o JK, něco jsem ti tam „opsala“ :o)

  5. Rozum a srdce,rozum a cit, sense and sensitivity, nebylo to Jane Austenová? Nepřečtené Reflexy se mi nahromadily hned tři najednou, včetně toho s Kaplickým, takže se možná budu opakovat, ale.. myslím si, že k subjektivnímu názoru na kvalitu je nutno nejdříve prokousat se hromadou balastu. Trvá to dlouho, stojí to hodně času/peněz/energie, někdy se konce ani nedočkáme. Omezuje nás pak naše úzké spektrum názorové, umělecké, architektonické, někdy o tom ani nevíme, ale automaticky máme strach z nového, jiného. Člověk z údolí taky neví, jak jeho domov může vypadat z nejbližšího kopce. A vyššího, a vyššího, a co uvidí na horizontu. Kaplického knihovna tak je modelovou situací. Jsem spíše pro ni než proti ní, hlavně protože zvedá laťku nad naši provinční úroveň. To ale automaticky nemusí znamenat, že krátkodobá kvalita bude kvalitou po mnoho dekád/staletí. Podstatný je kontext, ve kterém vznikla/koncept, ke kterému se hlásí. Některé zastarávají rychle(ji), jiné ne. Vnímám podobně přepínání mezi srdcem a hlavou, docela si to užívám :-). T.

  6. pro ToskaDěkuji Ti za Tvůj komentář, bylo mi potěšením si ho přečíst :o)… Ano s tou knihou je to tak jak píšeš, ale představ si, že já jsem se tou knihou nikdy nemohla prokousat, a to jsem obdivovatelka rozvleklých románů Thomase Hardyho (Lesáci apod…) :o)

  7. Klášter Nový Dvůrje moje srdeční záležitost, i celé naší rodiny, minulý podzim jsme se tam vypravili, něco nádherného! V úplné pustině, sice kousek od Tepelského kláštera, za romskou vesničkou s bytovkami se najednou na takové vyvýšenině obklopené lesy objeví něco tak neuvěřitelného jako je minimalistický kostel od Johna Pawsona a k tomu nádherná barokní usedlost, okolo je stromy, tráva a ovce, co se pasou. Byli jsme i na modlitbách spolu s mnichy… Asi moc dobře věděli, proč vybrali toto místo, i já, ač vcelku „vlažná ve víře“, jsem tam cítila neuvěřitelný klid a mír v duši. Jak stvořené k meditaci. Zuzi, fakt to stojí za návštěvu! Těším se, až dokončí „dům pro hosty“, pak tam pojedu přemýšlet…
    Jedna z njekrásnějších architektonických věcí posledních let. Naprostá čistota. Jak vně tak i uvnitř.

  8. ren,mluvíš mi z duše, ráda jsem si přečetla tvůj komentář. Nikdy by mne nenapadlo, že bych se tam mohla i podívat, myslela bych si, že pro mne, ženu a bytost vlastně nemající nějaký pevný a vyjasněný vztah k víře v Boha, by byla prohlídka a návštěva kláštera nedostupná. Dalas mi naději a já se nad tím zamyslím. Vždyť i podívat se na to másto by stálo zato. Asi o dovolené nabalím krosnu a vyrazím…. bylo by fajn jen tak pěšky. Zkusím jestli by mne někdo doprovodil. Takhle bych se chtěla podívat i do Chýnova na hřbitov…. Díky.

  9. na webovkáchkláštera je i popis cesty, jak tam, vláčkem myslím do vesnice Bezvěrov 🙂 (aspoň myslím), je tam toho k vidění strašně moc, Plasy – ty jsou sice o kousek dál, tepelský klášter – taky krása, poloopuštěné vesničky v okolí Mariánských Lázní, ale bezkonkurenčně vede Nový Dvůr. Prý si trapisté vybrali Johna Pawsona proto, že cestovali do Ameriky letadlem a snad v New Yorku uviděli jeho minimalistický obchod pro Huga Bosse…. – tolik nová legenda. Ten kostel je tak minimalistický, že když jsme chtěli předčasně odejít z modliteb (abychom mnichy nerušili), nemohli jsme najít kliku od dveří – nebyla tam, až po bohoslužbě jsme zjistili, že se to otevírá na rafinovanou západku, která lícuje s dveřmi a není normálně nahmatatelná. Jinak interiér kostela s těmi světelnými průduchy a strohostí a bělostí, kterou ještě umocňuje místo bohatého oltáře jen taková lidová soška Panny Marie, ještě násobí tu nádheru jejich modliteb a zpěvů… Také tam měli mezi sebou několik noviců v civilu, jednoho sedmnáctiletého hocha ve svetru a kalhotách, a jednoho černocha… A i francoužští mniši hovoří česky. Když mi pošleš svou emailovou adresu, pošlu ti na oplátku nějaké fotky odtamtud, klidně je zde můžeš uveřejnit. má adresa je lamma.mia(zavináč)seznam.cz
    Přeju krásný víkend a první máj, tedy hodně lásky a hodně „sebepýchy“ – zasloužíš si ji.
    renata

  10. a ještě poznámka:do kláštera se už nesmí, je cele uzavřen pro „obyčejné lidi“, mohlo se tam akorát při kolaudaci, nyní už ne. Jen smíš vstoupit do takové jakoby předsíně, kde jsou fotografie a vystavené produkty, které tam vyrábějí a hodlají vyrábět (vynikající hořčice a podobné věci), pak smíš jen do kostela na modlitby, rozvrh je zveřejněn na jejich webovkách či doptáním „zavináčem“ u mnichů. Je to pěkné spojení tradice s novými metodami, mají krásné webovky, jak sama víš, a můžeš s nimi i elektronicky komunikovat. Jen v jejich meditacích a samotě je nikdo rušit nesmí. Docela pěkný život, co? Občas jim ho závidím a chápu, že jseou vesměs šťastní. Jdu se teď po dlouhé době kouknout na jejich stránky, abych načerpala energii. Měj se krásně a omluv mé dlouhé litanie, ale jsem přešťastná, když o tomto klášteře někdo ví – moc lidí to není. Ren.

  11. renato,jsem ráda, že jsem tě tak poznala, že jsi se tak zde projevila, je fajn, že vím, že na tebe působí NĚCO stejně jako na mne. je to milý pocit vnitřní zpřízněnosti. Moc ti děkuji za tvé postřehy a vzpomínky. Jejich stránky pročítám, prohlížím, vracím se. Protože jsem žena a navíc taková napůl věřící/nevěřící nenabrala jsem odvahu jim napsat o požádat o zasílání pravidelných zpráv/modliteb jak nabízejí. Pociťuji před nimi ostych a jsem taková dálková tajná obdivovatelka a ctitelka. Líbí se mi jak žijí, že kromě spirituální stránky i obyčejně fyzicky pracují (zemědělství, dřevo, produkty …), v takové práci je štěstí. Myslela jsem na tu jejich hořčici … její konzumace by byl pro mne asi zvláštní zážitek, trochu legrační představa … když tuhle svou myšlenku tady napíšu :o) včera jsem byla na jejich stránkách a vracela jsem se k pasáži o čtení „Lectio divina“ … je tam citát: Nejde o to o věcech přemýšlet, ale nechat se jimi prostoupit. (Dom Ambrose). To slovo prostoupit!
    Děkuji ti za milé přání, potěšila jsi mne. A překvapila. Přeju ti také hezký první máj a následující dny. Přeji lásku, štěstí, harmonii… Zdenka

  12. Zuzi,ja jsem behem sveho pobytu v GB mela moznost bydlet v budhistickem klastere (Forest Sangha Monks v Amaravati). Mohla jsem si tak zkusit zazit neco z toho, o cem se tu pise. Je to jiny svet, prosty, cistejsi, klidnejsi.. Jejich predstaveny si me dokonce pozval "na koberecek" (doslova), chtel, abych mu zkoukla cesky preklad jeho knihy. Pak jsem s nim konzultovala odchylky významů v obou textech. Tim jsem se rizene dostala k dukladnejsimu nahledu do jejich filozofie. Odchazela jsem odtamtud se zajimavou a milou zkusenosti. Potesilo me, ze na nikoho nevyvijeli tlak u nich zustat. Mnisky mi rikaly: holka, jsi mlada, nejdriv poznej svet a pak se muzes rozhodovat, jestli se od nej trochu odizolujes.. Spise se pratelsky podelovali o sve zkusenosti a nepresvedcovali agitatorsky. Vsichni to byli krasne a uslechtile bytosti i opticky, nejak z nich ta vnitrni vyrovnanost vyzarovala na povrch. Uniforma ani oholene hlavy to moc netlumily, jejich rekla bych rozzarene a pritom poklidne obliceje me svadeli ke zkoumavemu ale uctivemu pozorovani..

  13. Bosorko, máš hezký zážitek, dovedu si představit, že se k němu čas od času vracíš. Musí to být úlevné, dojít časem k rozhodnutí žít v komunitě těch, co JSOU a netouží po světské slávě a uznání.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz