Dub 082007
 

2.4.2007 – 2. den

Pondělí. Paní H. odvezli i s postelí na operaci žlučníku a já zůstala sama. Dočetla jsem knihu Principálova dcera Josteina Gaardera. Není to novinka, ale chtěla jsem si konečně přečíst knihu tohoto severského autora. Kniha se nečte lehce, je zvláštní. Tajemná a taková lehce zvrácená, žádná selanka, naopak, tanec na hraně propasti … připomíná mi trochu svým nádechem, pelem, titul Kostkař autora Luke Rhineharta. Obsah této knihy nabádá k zajímavé myšlence. Nechat rozhodování o vašem osudu hrací kostce. Tuto knihu jsem záhy, zcela psychicky rozložena, musela odložit, protože hlavní hrdina začal tohle zlo náhody páchat i na svých dětech. Nešlo pokračovat, bylo to horší než číst o nejstrašnějším tělesném násilí, ale to jen bokem …

nem zah2

Kolem poledne jsem nastoupila na plánovanou operaci. Byla jsem už úplně připravena, zcela neškodná… nohy nahoře připoutány v těch zvýšených žlábkách, ruce od sebe, také připoutané řemeny a napíchnutou žílu a těsně před omámením mi přišel doktor říci, že se operace odkládá … není dusík… takže dusík se musí objednat a bude až druhý den, operace bude tedy v úterý odpoledne. Přišlo mi to v té chvíli tak strašně legrační, ani jsem se nezlobila, jen ta představa, že bych byla uspána a probudila se a nic … to mě rozesmávalo. Nedělala jsem kvůli tomu vůbec žádné dusno …

nem zah3

� Protože to se mnou takhle vyvedli, požádala jsem odpoledne svého pana doktora o jednu bokovku. Mám na plosce bradavici, které se nemohu zbavit, tak jsem se mu zmínila a on, že to sfouknou zítra při jednom. Mám to na sále připomenout pokud budu ještě při smyslech …

No, tak zpět na pokoj a kdovíproč mi napojili infuzi – Ringerfundin B. Braun. Ležela jsem s tím od 12 skoro do 17 odpoledne a pospávala. Pak zahrada a focení a pak příjem. Paní 70 let se zlomenou rukou v zápěstí, ta silnější kost …Bože můj, každý se jí ptal co dělala, snad to považoval za slušnost, ale 20x poctivě vyprávět tu příhodu byl od ní nadlidský výkon. Také měla spojitost s mým městečkem, její manžel je bratra pana V., s kterým jsem dělala kdysi rozhovor do novin jak se dříve pralo. Letos slaví v plné svěžesti 90 let… Tak a s paní V jsme se velmi spřátelili a jak jsem ji postupně hlouběji poznávala, její náturu, rozhodla jsem se jí trochu uvolnit a ukázat, že život nemusí být tak urputný a plný předběžných starostí a obav. Život může být jemnou hrou a jízdou na kouzelném koberci fantazie, ke které lze využít zdánlivě všední skutečnosti kolem nás. Pokus se podařil. Ale o tom a o operaci zítra, ještě nějaké fotky z nemocniční zahrady … zuzi

nem zah1

Fotky z nemocničního parku, téma budky a kvetoucí třešeň před dětsským pavilonem

 Posted by at 22.42

  4 Responses to “To se stane jen jednou za život &”

  1. dolní budka je pro kuny, aby nemusely ptactvu závidět.

  2. lední brtník …jedinej medvěd který má styl a přirozený smysl pro humor… to je tedy nápad … pro kuny … :o)))

  3. Jéé Zuzi, tak Ty se zbavíš i té bradavice. To Ti závidím, já jí mám na noze stále (jasně, že nemažu!).

  4. Nemaž Iv, na tohle je totiž urinoterapie krátká … nejdříve mi ji zmrazili dusíkem a pak vyřezávali. Pěkně jsem si zakvičela, měla jsem to totiž dovoleno, bylo to bez umrtvení …

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz