Bře 252007
 

sen

Zdál se mi dnes zvláštní sen. Pravděpodobně za to mohou ti zající. Těsto bylo příliš těžké a dala jsem si ještě na noc dvě packy a hlavu. Žaludek mě bolí ještě teď, tak držím dnes hladovku. Nebude to problém, protože pomyšlení na jídlo mě asi dnes vůbec nepřepadne …

Ten sen… nejdříve se mi zdálo, že jsem ve starém známém smrkovém lese, kde jsem před nedávnem něco zakopala do díry, kterou jsem objevila vedle letitého omšelého mechem obrostlého smírčího kříže. Bylo to něco nepodstatného, snad ptačí pírko …. si uvědomuji. Přesto ta věc měla pro mne zdání důležitosti, když jsem se vrátila na místo činu. Byla jsem zmatena … díra vedle kříže byla obnovena a vyházená hlína urovnána a vyhlazena na úroveň okolího terénu. Přemýšlím, zda jsem se nespletla, zda jsem onen předmět nezakopala jinde, o kus  dál, když vtom se ozve hlas z jakéhosi reproduktoru. Lesáci nebo myslivci zde měli umístěnaný stykač pohybu a narušila jsem něco, a teď mi dávají na dálku lekci, jak se mám chovat v lese (1984…) … no dobrá. Stále se ozývá ten hlas a není to příjemné, je to vyhrožování, a proto rychle opouštím prostor. Jdu lesní cestou, krajem řídkého listnatého podzimního lesa a za sebou slyším neznámé hlasy. Rozhovor dvou zvrhlíků, jak záhy vytuším. Zatím nevidí oni mě ani já je. Zpanikařím a chci zmizet z cesty. Jenže není kam. Les není tak hustý a je vidět daleko do jeho nitra. Těkám zrakem do všech stran a úkryt nenalézám. …. Asi proto jsem se vzbudila.

(Dodala bych, že včera jsem se dívala na dokument o Vladimíru Preclíkovi, v určitém svém životním období se o smírčí kříže zajímal, mluvil o nich a také tam byly nějaké ukázky. Tyto kříže zajímají i mne, v našem regionu)

Druhý sen následoval krátce po tom prvním. Ocitla jsem se na autobusovém zájezdu. Měli jsme přestávku, odpočívali jsme na úpatí lesního svahu, listnatý les, byl tam jakýsi průsek. Jdu s někým průsekem nahoru a vidím podivného člověka. Bledého otrhaného s prastarou mošnou přes jedno rameno, zve nás dál. Jdeme průsekem za ním a vidíme, že si lehá do jakési prohlubně plné suchého listí. Usmívá se a upozorňuje na sebe. Nelíbí se mi, je mi podezřelý. Pokračujeme nahoru na svah. Zde si sedáme a vidíme dolů. Náš neznámy-známý leží stále tam kde jsme ho opustili a seshora vidíme celou situaci. Velké odkryté pohřebiště s mnoha rakvemi.Vše je ale ztrouchnivělé, zapadané listím a náznaky rakví jsou vidět jen z vyvýšeného místa. Díváme se na ten zvláštní výjev. Plno starožitných skříní a lidé ze zájezdu chodí kolem nich a vybírají si, prohlížejí, otvírají jejich dveře, nahlížejí dovnitř a ten zvláštní ošuntělý krajánek, oživlá mrtvola, jak nyní poznávám, se jim věnuje a podněcuje je, ať se jen podívají. Vtom vidím periferním zrakem opodál nějakou postavu. Jde ke starému hradu za námi. Až když se ocitá u hradní zdi a zamýšlí se vnořit do temného otvoru úplně dole, otáčí se k nám a říká: skřítek František. A já si vzpomínám…. Vynořuje se dávná připomínka jeho slov…. Jednou tě zachráním, všímej si. Čekej. Následujeme ho do sklepení a úzkých chodeb. Je to ale hezké světlé prostředí. V určitém místě se zastavujeme. Nad námi se tyčí pískovcový sloup a vidím spodní část točitého schodiště. Před námi hlasy. Skřítek se ovinul kolem bílého sloupu a sám bílý s ním opticky splynul. Stále čekáme až se lidé a jejich hlasy ztratí, zaniknou v dálce. Trvá to dlouho a tak rozbaluji svačinu, rozkládám na pískovci vejce, salám sýr a baštím. Vtom nás míjí jakási bílá paní. Otře se svým šatem o mne a já procitám ze zaujetí jídlem. Skřítek nikde. Můj kolega volá a jakoby něco v dálce slyší. Jdeme dál a dál, voláme a je to tak jako před chvílí. On tvrdí že slyší, ale já ne. Jde první a pak se otáčí. Říká: Ztratili jsme ho. Tlačím se před něho a vidím, že cesta mizí v malé škvíře, kterou se neprotáhneme. Beznaděj, pocit promarněné šance kvůli jedné svačince. Neovládla jsem své choutky a teď to mám … zase jsem to zvorala… probouzím se s pocitem marnosti a beznaděje a zlosti na sebe.

Poučení: snad …nepodléhat svým choutkám a okamžitým vnuknutím, soustředit se na dlouhodobější cíle, nezapomínat na ně. Motiv rakve ? Dopoledne jsem viděla v TV (ESO) dárek pro tchyni – nafukovací bazének v typickém tvaru rakve…?

Zuzi

zaba z chicaga

Prý měří tak 30 cm ….

 Posted by at 9.20

  2 Responses to “Dva zvrhlíci, jedna mrtvola, jeden skřítek a promarněná šance”

  1. já se nechci vyjádřit k článku, já se chci vyjádřit k mottu! Ne, já se chci vyjádřit k jeho autorovi! Ne, on mi za vyjádření nestojí…

  2. komentář-nekomentář..
    a propos četla jsem nedávno v R. článek od Miloše Čermáka. Jsou tam dvě fotky Klause u letadla (toho co nemohlo odletět)a Havla u nich popisky:
    prezident samolibý ješita
    prezident pokrytecký moralista
    hádej kdo je kdo …

Leave a Reply to zuzi Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz